Autor: M. Sedlmajer, J. Drahokoupil

25. března 2006 se konal Den otevřených dveří v Českém hydrometeorologickém ústavu. Rozhodli jsme se tedy, že opět po roce navštívíme Libuš, tentokrát však pouze jako běžní návštěvníci.

V 8 hodin ráno vyrážíme směr Praha v obsazení já (Jan Drahokoupil) a Mirek Sedlmajer. Cesta probíhá hladce a kolem půl desáté jsme již na Libuši. Nejsme zde sami. Spolu s námi přicházejí další návštěvníci, a tak jsme postupně rozdělováni do menších skupinek, které je snazší provázet.

Nejprve se opět dozvídáme základní informace o Českém hydrometeorologickém ústavu, o jeho rozdělení na různé sekce (meteorologie a klimatologie, hydrologie, ochrana čistoty ovzduší) a o  jejich funkcích. Poté jsme zavedeni do místnosti, kde je již připravena prezentace o meteorologických družicích. Dozvídáme se základní informace o družicích, které využívá ČHMÚ pro příjem dat. Jednak se jedná o  polární družice NOAA a dále pak o geostacionární družice (dosluhující Meteosat 7 a novější Meteosat 8) umístěné nad zemským rovníkem. Stručné jsme seznámeni s jejich základními funkcemi a jejich využitím pro předpovědi a analýzu počasí. To už se ale do místnosti „tlačí“ další skupinka návštěvníků a tak musíme pokračovat dále v prohlídce. Letmo nahlížíme do místnosti, kde se zpracovávají data z družic.

Na chodbě je připravena další prezentace - tentokrát však o  meteorologických radarech. ČHMÚ využívá dva radary (na vrcholu Praha v  Brdech a na Skalce u Brna), které společně pokrývají celou Českou republiku, ale pro vlastní potřeby mohou používat i radary okolních zemí, takže mají naši meteorologové přehled o poloze a intenzitě srážek v  oblasti celé střední Evropy. Je nám vysvětleno, jak takový radarový obrázek vlastně vypadá a co z něho můžeme zjistit.

Další částí naší prohlídky je oddělení aerologických a přízemních pozorování. Zde nám paní meteoroložka ukazuje meteorologické sondy, které se vypouštějí každý den ve stejný čas všude ve světe. Primárním účelem těchto měření je zaznamenávání teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu. Podle potřeb se měří i směr větru. Na následujících fotkách můžeme vidět jednotlivé sondy a balón, pod kterým jsou zavěšeny, stoupajíc do cca 30 km výšky.

Na této fotce jsou antény pro příjem informací ze sond.

Dále jsme vedeni ven, kde se seznamujeme s vybavením meteorologické zahrádky. Je zde spousta zařízení pro různá měření. Nejprve ale nahlížíme do klasické meteorologické budky.

Je zde také spousta moderních měřících přístrojů.

Tímto se s námi paní meteoroložka de facto loučí, s tím, že se ještě můžeme jít podívat ke speciálním kontejnerům pro měření stavu ovzduší.

Naše návštěva tak cca po dvou hodinách končí. Ještě si děláme pár fotek mimo plánovanou trasu prohlídky a odcházíme na autobus č. 165, který nás za okamžik převeze k dalšímu cíli našeho dnešního výletu, kterým je ČHMÚ Komořany.

Asi po patnácti minutách vystupujeme z autobusu v Komořanech a hledáme počátek naší další prohlídky.

Začínáme v komořanském zámku (viz fotka), kde dostáváme na úvod několik prospektů a jeden dotazník k vyplnění. Poté následuje podobná prezentace o zpracování a využití dat z družic a opět rozdělení na menší skupinu návštěvníků pro snadnější provázení.

Vydáváme se do jiné budovy ČHMÚ, kde se tvoří předpovědi počasí. Jsou nám předvedeny různé ukázky matematických modelů sloužících pro předpověď počasí. Zároveň máme možnost si krátce prohlédnout pracoviště předpovědní služby, odkud jsou denně poskytovány informace také sdělovacím prostředkům.

Před naším odchodem si ještě prohlížíme detailněji výstupy z  matematických modelů za letošní zimu. Je třeba říci, že letošní zima byla vskutku extrémní. Tímto naše návštěva v ČHMÚ definitivně končí a my se odebíráme domů.

Letošní den otevřených dveří v ČHMÚ se nám velmi líbil, poněvadž jsme stihli navštívit obě pražská pracoviště, přičemž na obou jsme se dozvěděli zajímavé informace o činnosti ČHMÚ. I po stránce organizační byla celá akce zdařilá a nápor návštěvníků byl zvládnut dobře.