Autor: RNDr. Martin Setvák, CSc.

Úvod

Při současné zdánlivě bohaté nabídce digitálních fotoaparátů na trhu by se mohlo zdát, že vybrat ten pravý, který by byl vhodný pro fotografování různých jevů na obloze, je snadnou záležitostí. Opak je však pravdou – ideální fotoaparát (za rozumnou cenu) se hledá jen velmi obtížně, v současnosti spíš ani neexistuje. Tématicky je možné rozdělit fotografování oblohy na přibližně dvě oblasti: fotografování různých optických jevů na obloze (např. halové a soumrakové jevy) a fotografii oblačnosti. Tento článek se zaměřuje především na fotografování konvektivních bouří a jevů, které je mohou doprovázet (např. tornáda či blesky). Vše zde řečené však platí i pro fotografování ostatních jevů na obloze. Zároveň však rovnou zdůrazňuji, že článek není zaměřen na astronomickou fotografii. 

Jedním z důvodů, které mě vedly k  sepsání tohoto článku je má mírná frustrace, která vyplynula z poměrně podrobné analýzy parametrů v  současnosti nabízených přístrojů. Již řadu let se profesně zabývám konvektivními bouřemi a jejich doprovodnými jevy (tornády, blesky, aj.), přičemž fotodokumentace těchto jevů patří spíše do kategorie „odborných koníčků“ než do odborné náplně zaměstnání. Díky mému hlavnímu profesnímu zaměření, družicové meteorologii, které se věnuji od začátku 80. let,  mám k digitální fotografii velmi blízko. Meteorologické družice vlastně představují obdobu velkého digitálního fotoaparátu (byť s odlišným způsobem snímání), umístěného na oběžné dráze kolem Země, přičemž zpracování družicových digitálních snímků je v řadě ohledů téměř totožné se zpracováním snímků z digitálních fotoaparátů. 

Bezprostředním podnětem pro tuto rozvahu bylo rozhodnutí pořídit si pro fotografování oblohy (a nejen jí) vhodnější přístroj, než co jsme si s manželkou pořídili před cca 2 roky, který nás při zamíření na oblohu nejednou zklamal. Byl však zdrojem neocenitelných zkušeností, na co si při koupi novějšího přístroje dát pozor, čeho se vyvarovat, na čem trvat. Právě slabiny našeho prvního „digitálu“ byly důvodem, proč na dokumentaci bouřkové oblačnosti doposud primárně používám přístroj na 35 mm film. Tento článek v žádném případě nepředstavuje kompletní výčet v současnosti dostupných vhodných přístrojů.  Jeho cílem je spíše souhrnně uvést a zdůraznit různé aspekty, na které se zaměřit při volbě „toho pravého“ digitálního fotoaparátu pro fotografování dějů na obloze. Na závěr se pak stručně podíváme na přehled různých internetových serverů, zaměřených na recenze digitální fototechniky, a na stručný přehled několika nejzajímavějších současných přístrojů, vhodných pro fotografování oblohy.

Veškeré názory uvedené v tomto článku vyjadřují pouze mé osobní postoje a nemají žádnou vazbu na mého zaměstnavatele, Český hydrometeorologický ústav.

Požadavky

Níže uvedený souhrn požadavků na digitální fotoaparát vyplývá především z charakteristických vlastností konvektivních bouří a jejich doprovodných jevů. Ty patří nejen svou intenzitou mezi výjimečné jevy kolem nás, ale představují i  poměrně obtížný cíl pro objektiv digitálního fotoaparátu. Samozřejmě není problém „nějak cvaknout“ pěkně vyvinutou bouřku z dálky, problém však nastává v momentě, kdy se snažíme zachytit co nejširší rozsah jevů, které bouřkovou oblačnost doprovázejí, nebo při snaze o exaktnější dokumentaci jejího vývoje. Pořadí jednotlivých požadavků je spíše nahodilé, každý z nás bude zcela jistě přikládat větší důležitost trochu odlišnému výběru dílčích požadavků.

Váha a rozměr

Bouřky a jejich extrémní projevy (např. tornáda) se velmi často vyskytnou tehdy, když je neočekáváme, od čehož se odvíjí požadavky na rozměr a váhu přístroje. Digitální zrcadlovky s výměnnými objektivy (dále jen DSLR) zcela jistě představují vyšší třídu z hlediska kvality a nabízených funkcí (a tedy i vyšší pravděpodobnost úspěšného zachycení nějakého fotograficky náročného jevu). Na druhou stranu ne každý je ochotný nosit je vzhledem k jejich rozměrům a váze neustále s sebou. Z hlediska „pohotovosti“ je tedy možná vhodnější menší kompaktní přístroj nebo alespoň „zrcadlovka“ s elektronickým hledáčkem (dále jen EVF), které při každodenním nošení v  baťohu tolik nepřekážejí a jsou vždy „po ruce“. Samozřejmě optimální by bylo mít přístroje dva – jeden „do baťohu“, druhý (větší, těžší, ale kvalitnější) pro speciální příležitosti, když něco meteorologicky výjimečného očekáváme a chceme být plně připraveni. Toto dilema není ale specialitou jen meteorologie, patří ke každodennímu životu. Samozřejmě je zde rovněž aspekt finanční – DSLR zrcadlovky stojí cenově výrazně výše než kompakty a než většina EVF fotoaparátů (i když zde již některé špičkové EVF přístroje konkurují cenově nejlevnějším DSLR zrcadlovkám). 

Zorný úhel objektivu

Zde se již běžným požadavkům začínáme mírně vzdalovat. Typická pěkně vyvinutá bouřka (přesněji její oblačnost) zabírá pořádnou část oblohy. Pokud ji chceme mít na jednom záběru celou, nezbývá než mít po ruce dostatečně širokoúhlý objektiv, případně širokoúhlou předsádku. Po pravdě ale řečeno, při výskytu „té pravé“ bouřky nebývá většinou času příliš nazbyt a ani podmínky ve kterých fotíme nejsou zrovna pro nějakou větší manipulaci s předsádkami zrovna optimální. Proto je dostatečně širokoúhlý objektiv jedním z mých základních kritérií; v přepočtu na 35 mm formát je minimem 28 mm. Na trhu přístrojů s pevnými objektivy (míněno nevyměnitelnými) je dokonce již i několik EVF fotoaparátů s zoomem začínajícím na 24 mm, které by se právě z hlediska objektivu jevily optimálními. Alternativou širokoúhlým objektivům je sice montáž snímků do „panoramat“, to ale neumožňuje snímat vývoj celé bouřky bez pohnutí přístrojem. Snad je zde na místě zmínit se o tom, že pro fotografování různých halových jevů na obloze je 24 mm ekvivalentní ohnisko naprosto „nezbytností“ (případně i kratší – to je ale již doménou drahých výměnných objektivů či předsádek). 

Na druhou stranu na bouřky je nádherný (a zajímavý) pohled i z dálky, zejména při „časosběrném“ snímání (viz dále). Proto by náš „ideální přístroj“ měl mít i mírný teleobjektiv, v přepočtu alespoň kolem 100 mm. Budiž zde rovnou zmíněno, že nic se nemá přehánět a od přístrojů nabízejících zoom např. od 28 do 300 mm (a větší) v jednom objektivu nemůžeme čekat žádné optické zázraky. Za optimální bych tudíž považoval rozsah 24 až cca 150 mm, za minimální rozsah pak 28 až 100 mm. Zde je nutné si uvědomit, že nelze očekávat stejnou optickou kvalitu od titěrných objektivů malých kompaktů jako od větších a dokonalejších objektivů ať již DSLR zrcadlovek, nebo některých vyspělejších EVF přístrojů. 

Kromě zorného úhlu bychom měli věnovat pozornost i kvalitě antireflexních vrstev – ukázkové snímky (různých recenzí či „galérií“) přímo proti Slunci ukáží spolehlivě, jak na tom který objektiv je. Této vlastnosti objektivů se budeme věnovat především tehdy, pokud se více věnujeme focení halových jevů, nebo západů a východů Slunce. 

AF versus manuální ostření

Automatické ostření (AF) na oblohu může pro řadu přístrojů představovat zásadní problém. Většina přístrojů využívá k zaostření princip hledání maximálního kontrastu objektů (většinou svislých hran) v zorném poli. Pokud tedy v hledáčku nemám zrovna výrazně definovanou hranu nějakého kumulu nebo kumulonimbu, nastává situace, kdy přístroj nemusí být schopný vůbec zaostřit, nebo zaostří nesprávně. Samozřejmě je možné v tomto případě zaostřit namáčknutím spouště na horizont a teprve potom vybrat záběr, případně u vyspělejších přístrojů posunout volitelnou oblast ostření k okraji hledáčku na horizont, ale obojí představuje ztrátu času, případně za horších světelných podmínek nemusí fungovat vůbec. Řešením je přístroj, který má buď spolehlivé manuální ostření, nebo ještě lépe uzamčení ostření na nekonečno (ať již na softwarové úrovni, nebo „mechanicky“ na objektivu). Bohužel ruční ostření (zejména u kompaktních přístrojů) nebývá zrovna nejpřesnější, proto bych preferoval druhou variantu (uzamčení ostření na přednastavené nekonečno). Kromě potlačení problémů s ostřením tato funkce značně šetří i baterii přístroje (přístroj nemá tendenci při každém záběru přeostřovat). Při stejných podmínkách mají menší problémy s ostřením fotoaparáty osazené většími senzory – tedy převážně DSLR zrcadlovky. 

Časosběrné a kontinuální snímání fotoaparátem, snímání do počítače

Po předchozích vlastnostech, které pro fotografování oblohy považuji za klíčové, se dostáváme asi k tomu nejzajímavějšímu, co digitální fotoaparáty nabízejí (alespoň teoreticky) pro dokumentaci vývoje (nejen bouřkové) oblačnosti – pořízení sekvence záběrů, které následně promítnuty jako rychlá animace ukazují zrychlený pohyb a vývoj oblačnosti, její dynamiku. Sice je možné podobné záběry získat i  pomocí videokamer, ty ale nikdy nenabídnou takovou kvalitu jednotlivých dílčích obrázků jako digitální fotoaparáty. A totéž platí o webkamerách – ty jsou sice výrazně levnější než digitální fotoaparáty či videokamery, avšak kvalitou snímků (rozlišením) za nimi značně zaostávají. 

Pro tyto účely se jako ideální frekvence snímání jeví 1 obrázek za cca 1 až 10 sekund, v závislosti na vzdálenosti snímané oblačnosti, rychlosti jejího vývoje a pohybu po obloze, resp. na použitém ohnisku objektivu. Při vzdálenějších bouřkách si vystačíme s frekvencí snímání jeden obrázek za 5 až 10 sekund, pro bouřky v bezprostřední blízkosti je pak potřebná rychlost snímání jeden obrázek za cca 1 až 2 sekundy. V principu lze možnosti takovéhoto snímání rozdělit do dvou skupin: 

—   Kontinuální snímání (continuous drive), kdy při stištěné spoušti fotoaparát snímá jeden obrázek za druhým, tak rychle, jak to jen zvládá – u vyspělejších přístrojů přibližně 1,5 až 3 snímky za sekundu. Skutečně souvislé snímání umožňují pouze vyspělejší přístroje – většina digitálních zrcadlovek a některé kompaktní přístroje s rychlým procesorem a vysokou rychlostí zápisu na paměťovou kartu (pokud to s kontinuálním snímáním myslíme vážně, nevyplácí se na kvalitě a rychlosti karty šetřit). Bohužel většina kompaktních přístrojů a EVF zrcadlovek zvládá nasnímat vyšší rychlostí pouze několik snímků až několik desítek snímků, pak je snímání pozastaveno, než jsou snímky zapsány na paměťovou kartu. Jistou nevýhodou tohoto způsobu snímání je jednak to, že si jím zaplníme kartu rychleji, než je nezbytně nutné, a jednak zároveň zbytečně rychle vyčerpáváme baterii fotoaparátu. Není nutné dodávat, že tento režim byl navržen především pro „akční“ fotografii (sport, děti, atd.). Pozor na specifikace výrobců – údaj o maximálním počtu snímků nebo o přerušování snímání bývá často pečlivě „schován“ v jiné části manuálu. 

—    Časosběrné snímání (time lapse, intervalometer, interval shooting), kdy se přímo softwarem fotoaparátu nastaví interval mezi jednotlivými snímky, stisknutím spouště se tento režim spustí, spoušť pak není nutné dále držet. Bohužel většina přístrojů má nejkratší interval příliš dlouhý – zpravidla je to 1 minuta. Pouze ve výjimečných případech je tento interval kratší, nejkratší v současnosti dostupný interval je 5 sekund. Hlavní omezení tohoto režimu však bývá maximální počet snímků, které je možné najednou pořídit – většinou je to pouze 100 snímků. Zde se zřejmě výrobci vzájemně bezmyšlenkovitě kopírují, tento režim je nejspíš zamýšlen například pro botaniku. 

Je tedy zřejmé, že optimum pro snímání bouří by bylo něco mezi těmito dvěma režimy – buď nastavitelné pomalejší kontinuální snímání, nebo rychlejší časosběrné snímání (bez omezení počtu snímků). V obou režimech je pak žádoucí zamknout přeostřování při každém záběru (šetření baterie) a pokud možno i nastavit pevnou expozici a vyvážení bílé (aby mezi jednotlivými snímky nebyly skoky v expozici a v barevném podání snímků). To, že stativ je pro tento druh snímání podmínkou, snad není nutné dodávat. Pro kontinuální snímání je pak vhodná i dálková spoušť buď s aretací expozice, nebo jiným způsobem ošetřené spuštění sekvence tak, aby spoušť nebylo nutné po celou dobu držet. 

—   Jistou alternativou je pak snímání řízené počítačem (notebook, PC), případně externím časovačem („intervalometrem“). Bohužel toto je výsadou pouze několika výrobců (např. Canon, Nikon, Olympus), a to pouze některých typů jejich fotoaparátů. Opět zde bývá omezení nejkratšího intervalu na cca 5 sekund, což je mimo jiné dáno i rychlostí rozhraní pro přenos snímků do počítače. Tudíž pokud zvažujete tento způsob řízení fotoaparátu a snímání, věnujte pozornost rychlosti USB rozhraní (USB 1.1 je vůbec nejpomalejší, USB2.0 full speed je již sice rychlejší než 1.1, ale pořád výrazně pomalejší než USB 2.0 high speed). Zatímco při předchozích dvou typech snímání jsme limitováni velikostí karty a výdrží baterií, při snímání do počítače je limit počtu snímků závislý na volném místu na pevném disku počítače, a zpravidla je k dispozici i nezávislý zdroj energie pro průběžné dobíjení vlastního fotoaparátu (buď 220 V ze sítě, nebo 12 V z autobaterie). Pro úplnost ještě dodejme, že kabelový propletenec v bezprostřední blízkosti bouřky představuje zvýšené riziko poškození jak počítače, tak takto propojeného fotoaparátu indukcí při blízkém výboji. Software pro řízení fotoaparátu počítačem je pak buď dodáván „v krabici“ společně s fotoaparátem (např. Canon), nebo je nutné si jej dokoupit buď přímo od výrobce (např. Nikon), případně od třetích stran (např. Olympus, Canon). Zdaleka ne všechny fotoaparáty těchto značek (případně některých dalších) lze takto ovládat, pokud tuto možnost zvažujete, ověřte si seznam kompatibility sw a podporovaných přístrojů.

Expoziční dynamika, přeexpozice, histogram, RAW formát 

Velký jas konvektivní oblačnosti představuje pro většinu digitálních fotoaparátů další „tvrdý oříšek“. Z hlediska dynamiky snímků (tj. rozsahu jasů, které je fotoaparát schopný zaznamenat bez přeexpozice nejjasnějších partií a podexpozice nejtmavších partií) doposud i vyspělejší digitální zrcadlovky zaostávají za klasickým filmem. Vzhledem k tomu, že při fotografování bouřek nám jde právě o oblačnost, nezbývá než „stáhnout“ expozici i za cenu podexpozice terénu a spodních partií bouřek. Pro tyto účely je téměř nezbytným „živý histogram“, který umožňuje poměrně spolehlivé nastavení expozice; případně automatické vyznačení přeexponovaných partií ve  snímku na displeji v reálném čase. Digitální zrcadlovky živý histogram neumožňují, ten zůstává doménou vyspělejších kompaktů a EVF přístrojů. Nicméně i absence živého histogramu není až tak závažným nedostatkem, u většiny DSLR přístrojů je možné si jej prohlédnout ihned po pořízení záběru a v případě nutnosti pořídit záběr opakovaně, s upravenými parametry snímání.

Pro jednotlivé snímky je výhodou formát RAW, který nese veškeré informace tak, jak je zaznamenal senzor – z takovéhoto snímku je pak možné dodatečně „vytáhnout“ podstatně více informací, než z již fotoaparátem zpracovaného a komprimovaného formátu JPG. Avšak výraznou pře/podexpozici nezachrání ani RAW formát. Na druhou stranu pro sekvenční snímání zcela jistě nebudeme velký RAW formát používat, vystačíme si s výrazně menším snímkem ve formátu JPG. 

Citlivost, šum, dlouhé expozice

Bouřky a bouřkovou oblačnost ale nefotíme pouze ve dne, nýbrž i za soumraku či dokonce za tmy. V takovém případě uvítáme vyšší použitelnou citlivost snímače (v kombinaci se světelností objektivu a s procesorem fotoaparátu) – alespoň do ISO 200. Použitelností zde rozumíme snímky, kterým ještě výrazně nedominuje šum. Většina kompaktních či EVF přístrojů sice deklaruje citlivosti i výrazně vyšší, otázkou však zůstává použitelnost výsledných snímků. Problémy s šumem narůstají především u delších expozic, což je třeba případ nočního focení blesků. Posoudit (alespoň orientačně) šum ještě před tím, než fotoaparát koupíme, je možné například díky velmi názorným testovacím snímkům závislosti šumu na ISO, které v rámci každé novější recenze zveřejňují na stránkách DCRP (Digital Camera Resource Page). Tyto snímky nočního San Francisca ukáží nejen hladinu šumu při jednotlivých nastavených citlivostech (od nejmenší po největší), ale zároveň hodně napoví o optických kvalitách objektivu (čím bodovější je obraz vzdálených světel až do rohu snímku, tím je objektiv kvalitnější). Pomocí údajů v EXIF popisu snímku je ale vhodné si ověřit, při jakém nastavení objektivu (ohnisko, clona) byl daný snímek zaznamenán. 

S dlouhými expozicemi souvisí i  otázka nejdelšího dostupného času v přístroji – pro focení nočních blesků je rozumným minimem alespoň 30 sekund. Nutnost stativu a nějaké vhodné formy dálkové spouště pro tyto účely snad není nutné zdůrazňovat. 

Napájení

Poslední poznámka se týká zdrojů energie. Sice neexistuje žádné zcela jednoznačně objektivní porovnání různých přístrojů z hlediska výdrže baterie, pouze tzv. standard CIPA, podle kterého se porovnávají různé přístroje za pokud možno stejných testovacích podmínek. Jak výrobci, tak recenzenti pak udávají počet snímků, které lze pořídit za dodržení tohoto standardu. Je jasné, že čím víc snímků na jedno nabití baterie lze pořídit, tím delší sérii sekvenčního snímání nám tato baterie zvládne. Je vhodné si předem zjistit, jestli např. přístroj umožňuje vypnutí LCD displeje při sekvenčním snímání, či nikoliv. Vypnutý displej nám opět výrazně prodlouží počet snímků, které s jednou baterií pořídíme. Rovněž možnost připojení externího zdroje napájení (grip s větší kapacitou baterií, nebo externí síťový adaptér) výrazně rozšíří možnosti sekvenčního snímání. 

 

Internetové servery, zaměřené na digitální fotografickou techniku

Obdobných serverů zaměřených na digitální techniku a fotografii je samozřejmě podstatně více, než zde uvádím. Zejména první čtyři z nich ale považuji za nejvýznamnější, za nejcennější zdroj informací, snad maximálně objektivních.

	DCVIEWS http://www.dcviews.com/	Tento server je významný především sledováním všech dalších dostupných recenzí k jednotlivým přístrojům. V níže uvedeném přehledu širokoúhlých přístrojů uvádím odkazy právě na tento server.
	Digiral Camera Resource Page http://www.dcresource.com/	Na tomto serveru naleznete v rámci recenzí ke  každému přístroji noční testovací snímky San Francisca, ze kterých si lze udělat představu nejen o vlastnostech přístroje z hlediska šumu, ale i optických kvalit objektivu.
	Digital Photography Review http://www.dpreview.com/
	Imaging Resource http://www.imaging-resource.com/
	SLRgear.com http://www.slrgear.com/	Server provozovaný Imaging Resource, zaměřený především na objektivy k digitálním zrcadlovkám (DSLR).
	Steve's Digicams http://www.steves-digicams.com/
	PhotographyBLOG http://www.photographyblog.com/
	LetsGoDigital http://www.letsgodigital.org/en/index.html
	DigiNeff http://www.digineff.cz/	A závěrem alespoň jeden český server  :-)

Souhrn současných digitálních přístrojů, disponujících širokoúhlým ohniskem

Přístroje jsou řazeny abecedně; v seznam jsou uvedeny přístroje, které jsou na trhu k prosinci 2005 (nebo budou uvedeny v dohledné době). Jsou zde uvedeny přístroje s ekvivalentním ohniskem 28mm nebo kratším, s  cenou do cca 30 tisíc Kč. Některé z těchto přístrojů z trhu zřejmě již poměrně brzy zmizí. Příslušné odkazy u jednotlivých přístrojů nejsou na stránky výrobce, nýbrž na server DCVIEWS. Na tomto serveru jsou již uvedeny odkazy nejen na výrobce a manuály, ale též především kompletní souhrn odkazů na (snad) všechny dostupné recenze. 

V kolonce kontinuálního snímání do zaplnění karty je „ano“ uvedeno pouze u těch přístrojů, u kterých během delší série snímků nedochází k pozastavení snímání z důvodu zápisu dat z vnitřní paměti na paměťovou kartu. V kolonce možnosti uzamčení ostření na nekonečno je „ano“ uvedeno pouze u těch přístrojů, kde je tato funkce explicitně uvedena jako jedna z  nastavitelných funkcí přístroje, není tím míněno pouze ruční zaostření (MF) na nekonečno pomocí displeje přístroje (u přístrojů, které tuto funkci nemají, uvádím alespoň možnost ručního ostření pomocí ostřícího kroužku na těle objektivu). V seznamu nejsou z  pochopitelných důvodů (vyměnitelnost objektivů) uvedeny SDLR přístroje. U některých parametrů je uveden otazník, což znamená, že se mi nepodařilo zjistit přesnější údaj či informaci. Červeně jsou pak vyznačeny parametry či vlastnosti, kterých si z hlediska fotografování dějů na obloze cením.

	senzor	F [mm] (ekvivalentní 35mm filmu)	nejdelší expozice	kont.snímání do zaplnění karty	časosběrné snímání: nejkratší interval, maximum snímků	AEL nebo alespoň M režim	možnost uzamčení ostření na nekonečno	hledáček	dálkové ovládání	ovládání z PC
Canon PowerShot Pro1	CCD 8.3 MP	28–200 mm	15 s	ne	60 s, 100 snímků	ano	MF kroužkem	EVF, LCD	ano	ano
Canon PowerShot S80	CCD 8.3 MP	28–100 mm	15 s	ano	60 s, 100 snímků	ano	ne	LCD	ne	ano
Fujifilm FinePix E500	CCD 4.2 MP	28–91 mm	2 s	ne	ne	M	ne	LCD	ne	webcam (?)
Fujifilm FinePix E510	CCD 5.4 MP	28–91 mm	2 s	ne	ne	M	ne	LCD	ne	webcam (?)
Fujifilm FinePix S9000/9500	CCD 9.2 MP	28–300 mm	30 s	max. 40 sn.	ne	ano	MF kroužkem	EVF, LCD	ne (?)	webcam (?)
Kodak Easyshare P880	CCD 8.3 MP	24–140 mm	16 (60) s	max. 40 sn.	10 s, 99 snímků	ano	ano	EVF, LCD	ne	ne
Konika Minolta DiMAGE A200	CCD 8.3 MP	28–200 mm	30 s	ne	ne	ano	MF kroužkem	EVF, LCD	ano	ne
Nikon Coolpix 8400	CCD 8.3 MP	24–85 mm	10 min	ne	30 s, neomezeno	ano	ne	EVF, LCD	ano	ano
Olympus C-7070 WZ	CCD 7.4 MP	27–110 mm	120 s	ne	ne	ano	ne	LCD	ano	ano
Panasonic Lumix DMC-LX1	CCD 8.6 MP	28–112 mm	60 s	ano	ne	ano	ne	LCD	ne	ne
Ricoh Caplio GR Digital	CCD 8.3 MP	28 mm	180 s	ne	ne	ne	ne	LCD	ne	ne
Ricoh Caplio GX8	CCD 8.5 MP	28–85 mm	30 s	ne	5 s, neomezeno	M	ano	LCD	ano	ne
Ricoh Caplio R1V	CCD 5.2 MP	28–135 mm	8 s	ne	30 s, neomezeno	ne	ano	LCD	ne	ne
Ricoh Caplio R2	CCD 5.2 MP	28–135 mm	8 s	ne	5 s, neomezeno	ne	ano	LCD	ne	ne
Ricoh Caplio R3	CCD 5.2 MP	28–200 mm	8 s	ne	ne (?)	ne	ne	LCD	ne	ne
Samsung Digimax A55W	CCD 5.1 MP	28–135 mm	8 s	ne	ne	ne	ne	LCD	ne	ne
Samsung Digimax L55W	CCD 5.2 MP	28–135 mm	16 s	ne	ne	ne	ne	LCD	ano	ne
Samsung Pro815	CCD 8.3 MP	28–420 mm	15 s	ano	ano (?)	ano	MF kroužkem	EVF, LCD	ano	ne
Sony DSC-R1	CMOS 10.8 MP	24–120 mm	180 s	ne	ne	ano	MF kroužkem	EVF, LCD	ano	ne

Zajímavější přístroje ze současné nabídky

A jaký je závěr z této tabulky, existuje v kategorii kompaktních a EVF přístrojů „ten pravý“, který by splňoval představy o ideálním přístroji pro focení oblohy? Záměrně pro tuto chvíli nechávám stranou digitální zrcadlovky, k nim se ještě stručně dostaneme na závěr. Pokud se tedy omezíme pouze na přístroje s ohniskem objektivu 28 mm nebo kratším ve výše uvedené tabulce, pak nejblíže k ideálnímu přístroji z hlediska požadavků uvedených v první části zde mají dva, každý z trochu jiných důvodů: Kodak Easyshare P880 a Ricoh Caplio GX8. Rovnou ale dodávám, že ani jeden z nich pořád není „tím pravým“.

Kodak Easyshare P880 si mě získal jednak objektivem (jak unikátním a přitom ještě rozumným rozsahem ohnisek, tak svým provedením a zřejmě i kvalitou), tak možností uzamčení ostření na nekonečno. Chybí mu opravdu maličkosti – zkrácení časosběrného snímání (u P880 označovaného jako Time Lapse Burst) z 10 alespoň na 5 sekund a odstranění limitu počtu snímků (99 snímků). Škoda – P880 má upgradovatelný software/firmware, takže by snad nebyl problém tento „detail“ upravit a změnit. Zkoušel jsem komunikovat s podporou firmy Kodak, můj dotaz se dostal až k „senior developers“ firmy v sídle v USA, ale odpověď zněla, že nic měnit nebudou, ani v budoucích přístrojích... Zásadnějším problémem může rovněž být absence dálkového ovládání – přístroj má sice možnost expozice až do 1 minuty, ale pouze při trvale stisknuté spoušti, což si bez dálkového ovládání nedokážu dost dobře představit. P880 rozhodně není zrovna „kapesním“ přístrojem, ale pořád je lehčí a menší než digitální zrcadlovky. Jeho kritizovaná pomalost a nespolehlivost automatiky ostření za horších světelných podmínek by při focení úkazů a dějů na obloze nemusely vadit, neboť pro tyto účely stačí uzamknout ostření na nekonečno. 

Druhým přístrojem je Ricoh Caplio GX8. Popravdě řečeno jsem si původně nejdříve všiml jeho „brášky“, Ricohu Caplio R2. Ten mě zaujal jednak u jiného přístroje neexistujícím časosběrným snímáním od 5 sekund (bez omezení počtu snímků v řadě!), jednak možností uzamčení ostření na nekonečno. Nadšení (podpořené skutečně kompaktním provedením „do kapsy“, solidním displejem, výdrží baterie dle standardu CIPA cca 500 snímků na jedno nabití baterie a poměrně příznivou cenou přístroje) vzalo za své v momentě, když mi došlo že přístroji chybí jedna zásadní „maličkost“ – uzamčení nastavené expozice (AEL). Z manuálu ani z recenzí bohužel není zřejmé, zda si fotoaparát „pamatuje“ nastavení prvního snímku sekvence či nikoliv. Pokud by si toto nastavení pamatoval (fotoaparát má pouze možnost velmi jednoduché úpravy expozice, nemá manuální režim), pak by to rozhodně byl zajímavý přístroj právě pro časosběrné snímání, 5 sekund je již akceptovatelný interval (alespoň pro většinu dění na obloze). Pro tyto účely by vůbec nevadilo že se jedná „pouze“ o pětimegový přístroj, dílčí obrázky výsledné animace jsou stejně ještě výrazně menší, a po pravdě řečeno pro většinu použití 5 MP bohatě postačuje. Problémy s uzamčením expozice do jisté míry řeší vyspělejší GX8 – ani tento přístroj sice nemá klasické tlačítko AEL, ale má alespoň možnost (byť trochu omezeného) manuálního nastavení expozice, přičemž parametry časosběrného snímání a možnost uzamčení ostření na nekonečno jsou stejné jako u R2. Rovněž se jedná o „přístroj do kapsy“, má jen menší displej a trochu horší deklarovanou výdrž baterie; oproti R2 má navíc dálkové ovládání. Jistou slabinou obou přístrojů se zdá být nižší obrazová kvalita a vyšší šum (ten hlavně u GX8 – což je ale obecnější problém většiny „osmimegových“ kompaktních přístrojů).  O nejnovějším přístroji z rodiny Ricoh Caplio, R3 vůvec neuvažujte – výrobce se sice pokusil nabídnout větší zoom a stabilizaci, ale důsledkem je neúnosná vinětace při nejkratším ohnisku objektivu. 

Z ostatních přístrojů je ještě přinejmenším pozoruhodným Sony DSC-R1 – jednak opět parametry a kvalitou objektivu, ale hlavně svým CMOS snímačem. Tento přístroj je však již svými rozměry, váhou a cenou na úrovni levnějších digitálních zrcadlovek, oproti kterým mu ale chybí jakákoliv možnost kontinuálního snímání. Má s nimi ale společnou vlastnost v podobě výrazně menšího šumu, než s  jakým se běžně setkáváme u většiny 8 MP kompaktních a EVF přístrojů, tudíž je zajímavým zejména pro focení za soumraku a v noci. Naproti tomu Samsung Pro815 se na první pohled tváří podobně – alespoň svými rozměry a váhou, ale je osazen pouze klasickým 2/3 CCD senzorem, tudíž z  hlediska šumu se s DSC-R1 nemůže vůbec srovnávat (nemluvě o přehnaném rozsahu zoomu objektivu, který se nutně musí projevit na nižší kvalitě kresby objektivu). 

Co se týká všech ostatních přístrojů v tabulce, tak každý z nich má nějaký ten menší či větší nedostatek (zdůrazňuji: z hlediska požadavků na fotografování oblohy!), takže alespoň pro mne jsou nezajímavé. Pokud někoho zajímají konkrétní důvody, pak doporučuji si pozorně pročíst jednotlivé recenze... 

A co ještě („vstupní“, tj. nejlevnější) digitální zrcadlovky? Určitě je jich několik, které jsou již na velmi slušné úrovni za již relativně příznivou cenu. Pokud bych si vybíral z nich, pak by byl bezesporu na prvním místě Canon EOS 350D (Rebel XT) – ale s jiným, alespoň trochu lepším objektivem než „kitovým“. Na pomyslné druhé místo bych v současnosti dal Olympus Evolt E-500, zřejmě v „krabicovém balení“ se dvěma objektivy. Výtkou k oběma fotoaparátům (a většině ostatních „vstupních“ digitálních zrcadlovek) je absence časosběrného snímání. Samozřejmě je možné využít kontinuálního snímání až do zaplnění karty, kterým dnes již většina „vstupních“ digitálních zrcadlovek disponuje, ale rychlé kontinuální snímání výrazně rychleji zaplní kartu a hlavně dříve vyčerpá baterii, než by tomu bylo s pomalejším časosběrným snímáním. Lze si jedině přát, aby některého z výrobců napadlo přidat právě buď vhodné časosběrné snímání, nebo možnost volby rychlosti kontinuálního snímání (směrem do pomalejšího režimu). A ještě vysvětlení, proč mírně preferuji Canona EOS 350D před Olympusem E-500 – jsou to dlouhé expozice (ať již nočních bouřek, nebo hvězdné oblohy, případně polárních září), kde přeci jen CMOS snímač má výrazně menší šum než srovnatelný CCD snímač. 

Závěr

Takže co vlastně uvést na závěr? Pokud někdo očekával nějaké jednoznačné doporučení, tak dotyčného či dotyčnou nejspíš zklamu. Sám ještě nejsem zcela rozhodnut, co ze současné nabídky zvolit. S digitální zrcadlovkou zřejmě ještě rok či dva počkám, přeci jen jejich vývoj jde velmi rychle kupředu. Pravděpodobně pro příští konvektivní sezónu zvolím některý z levnějších kompaktních nebo EVF přístrojů, který nebude zatěžko denně nosit v batohu nebo kapse, tak, aby byl po ruce vždy, když bude na obloze zrovna něco zajímavého. A kdoví, třeba se do jara objeví nějaký nový přístroj, který bude konečně „tím pravým“ pro focení dění na obloze... 

---

Prosím, nepište mi o rady s výběrem konkrétního přístroje, není v mých časových možnostech na podobné dotazy odpovídat. Rozhodnout se musí každý sám, na základě dostupných recenzí, případně na základě rad majitelů konkrétních přístrojů, a se zohledněním vlastních požadavků vyplývajících ze zamýšleného primárního určení kupovaného přístroje.

---

RNDr. Martin Setvák, CSc.    Český hydrometeorologický ústav, družicové oddělení, Praha

Poslední úpravy: 15.12.2005