AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Meteorologický seminář Radostovice 2012

11. 6. 2012

Autoři: D. Müllerová, J. Drahokoupil, L. Ronge, Z. Černoch

Text: D. Müllerová

Rok s rokem se sešel a my opět zamířili na tradiční bouřkový seminář do Radostovic, který se konal poslední květnový víkend 25.-27.5.2012. Už samotný termín na konci května v nás vzbuzoval naděje, že by se mohly opakovat loňské místní výjezdy za bouřkami, proto jsme pro jistotu vyjednali možný příjezd ještě o den dříve, než minulý rok.

Středa:

Bohužel člověk míní, příroda mění. Začalo to ale podobně, jako před rokem - s Honzou jsme se sešli opět na Šestce a vyrazili na cestu za doprovodu cu hum, bohužel na rozdíl od loňska to u těch oblaků pěkného počasí už víceméně zůstalo. Tentokrát jsme zvolili ovšem jinou trasu, protože jsme se chtěli podívat na jeden výhled do tvaru podkovy na Vltavu u obce Zduchovice.

Po skoro hodině a půl bloudění v zalesněném svahu kolem nepříliš dobře značené vyhlídky se nám ji konečně podařilo nalézt a tudíž jsme k večeru mohli dorazit do cíle, kde nás přivítali naši kolegové Lukáš, Tomáš a David, kteří tam při čekání na nás již umírali hlady. Poté, co jsme se ubytovali, vyrazili jsme na večeři do našeho již oblíbeného podniku v Mladé Vožici. Po návratu zpět do Radostovic jsme vyrazili na západ Slunce na hráz rybníka Budaře a při té příležitosti i změřili teplotu vody. Překvapilo nás, že má 21 stupňů, na což si asi někteří z nás vzpomněli později ve sprše...

Večer probíhal v duchu obvyklých aktivit, tedy sezení v jídelně u notebooků a klábosení o všem možném, když tu najednou Honza spatřil podezřelou buňku, která vznikla kdesi u Kolína a vydala se na cestu směrem k nám. Vzhledem k tomu, že to bylo asi jediné elektricky aktivní nadělení, které nám mohlo připomenout loňské hromadné radostovické manévry, zavládla panika, naskákali jsme do auta a vyjeli na naše oblíbené místo k radiomajáku alias HAARPu. Úpěnlivě jsme hypnotizovali severovýchod, kde se objevil nejprve v posledních paprscích bíle svítící vršek Cb, což v nás vzbudilo naději, že bychom se mohli dočkat pěkné podívané v podobě blesku vystřeleného z kovadliny a tímto napravit reparát z předchozího dne, kdy jsme s Honzou tento úkaz sice nezávisle na sobě pozorovali, ale ani jeden z nás jej nezachytil. Bohužel nasvícený vršek se schoval do nižší oblačnosti, a tak jsme nakonec spatřili jen asi 4 bídné záblesky, z nichž se podařilo alespoň jeden vyfotit snad jen Davidovi. Poté nás skropil jemný deštík a my vyrazili zpět do Radostovic. Po cestě jsme pozorovali už pouze závěrečné CG a pak jsme jen čekali, až se obloha vyčistí, abychom mohli provětrat teleskop a zkontrolovat, jestli se Saturn nachází tam co loni. Kolem jedné jsme šli spát a kolem čtvrt na dvě prošla kolem Radostovic další slabá buňka, o které jsme však už neměli ani ponětí.

Čtvrtek:

Čtvrteční ráno bylo poněkud nevlídné, tudíž jsem svůj původní úmysl vstát brzy a jít do lesa za východu slunce fotit vzdala, ale brzy se to vybralo a čekal nás další slunečný den. Dopoledne se horečnatě pracovalo na tom, aby v pátek nic nebránilo oznámit oficiálně světu radostnou novinu se všemi náležitostmi. Odpoledne nás opět vyhnal jeden rozpadající se neškodný cébák na jednu z našich místních vyhlídek a poté jsme opět zamířili do Vožice na oběd.

Po návratu jsme s Honzou a Lukášem popadli fotovýbavu a zamířili do lesa fotit makro – kupodivu asi nejvíc se ale ve finále osvědčil teleobjektiv :-).

Večer, už posíleni o pár dalších účastníků, jsme trávili u ohně opékáním buřtů. Ovšem nesměla chybět tradiční západovka od Budaře.

Pátek:

Ani páteční ráno nepatřilo ranní fotografii. Dopoledne probíhalo poklidně a pohled na nebe, radar, družici i modely nenasvědčoval, že by nás z toho klidu mělo něco vytrhnout, až na občasné sportovní aktivity.

Odpoledne se začali sjíždět ostatní účastníci, a jelikož se tentokrát nevyskytly žádné rozumné překážky, které by znemožnily nahnat nás do budovy, zahajovalo se spořádaně v jídelně. Začátek obvykle patří Novinkám v A.S.S. a nutno podotknout, že letos tomu bylo tak naposledy. Po nevinné zmínce o nových přírůstcích v Meteo datech bylo slavnostně oznámeno založení občanského sdružení Amaterská meteorologická společnost o.s., které se skládá z projektů Amateur stormchasing society, Skywarn CzechoSlovak a Amaterské meteorologie ČR a byli i představeny nově startující projekty viz např. Databáze pozorování bouřek. A aby toho na začátek nebylo moc, večer se „odlehčil“ autorskými příspěvky: Lukášovým zdrcujícím timelapsem z nejhezčí loňské supercely z 22.6., což mi oživilo vzpomínky na sezení v dešti na benzínce u Benešova… a doklepl to Honza timelapsem z bow echa z 13.7., kde se mu pořád někdo motal do záběru… a pro inspiraci na další sezónu došlo na desetidílný francouzský seriál Randez vous in Tornado Alley. Po třetím díle jsme to už psychicky nevydrželi a raději jsme šli k rybníku testovat 3 různé zde přítomné triggery. Oblačných záblesků byl bohužel akutní nedostatek, tudíž jsme si museli vystačit s blesky z fotoaparátu. Podle očekávání dopadl nejlépe trigger Honzy, ale stejně by chtělo zkoušku opakovat na ostro při skutečné bouřce.

A jelikož se mezitím již dostatečně setmělo, dorazil k rybníku i Martin Setvák testovat pro změnu nového Ricoha GXR A16 timelapsem noční oblohy. Ochotně nás tam pár zůstalo s ním a zkoušeli jsme to se svou technikou také. Po návratu zpět jsme našli ještě pár nočních sov u ohně a dva nešťastníky, kteří hledali klíče od pokoje, kvůli kterým bylo vytaženo pár lidí z postele a třikrát propátrán i místní kanál. Klíče mezitím pokojně odpočívaly v kapse dalšího spolubydlícího, který seděl u ohniště.

Sobota:

Ani v sobotu jsem se nedonutila vylézt včas z postele na ranní fotografování a tak jsem se raději odebrala do jídelny zabrat svoje oblíbené místo.

Po snídani to vypuklo Novinkami z radarového oddělení, kde Milan Šálek nahradil nepřítomného Petra Nováka a zmínil se o nowcastingovém webportálu, který byl na začátku roku na stránkách ČHMÚ spuštěn a nabízí odhad situace, zejména srážek v krátkém časovém výhledu. Počítá se z dat ze středoevropského nowcastingového systému INCA (Aladin, staniční data z ČR i přilehlých států) + dalších a zahrnuje také aktuální výstupy z radaru a detekce blesků. Při zmínce o radarech mě překvapila poznámka o falešných odrazech a to, že kromě již známého rušení z wifin je můžou způsobit i třeba takové větrné elektrárny či pohybující se auta na dálnici. Takže až budete příště při nahánění bouřky šlapat na plyn, věřte, že i „Velký Hydrák“ vás vidí :-). Hned nato Zdeněk Charvát zabrousil do světa družicové meteorologie a vzal to skutečně od píky s tím, co kdy kde jak bylo vypuštěno a co by se ještě kdy a kde jak mělo vypustit..., mimo jiné se i zmínil o družici NOAA-N, kterou postihla při výrobě drobná nehoda v podobě pádu ze stojanu. Škody prý ale nebyly nijak vážné a během 3 let to opravili.

Tuto prezentaci završil Martin Setvák s nádhernými sendvičovými novinkami, které si již prošli řádným tunningem a oku více lahodí. Po krátké pauze jsme s Janem Kaňákem sestoupili trochu níž do stratosféry a pustili se do odhadu výšky přestřelujících vrcholků pomocí stínu na HRV produktu družice MSG, což se ale dá praktikovat pouze v ranních a večerních hodinách, neboť toto měření je možno provést, jen pokud je Slunce v daném místě do 25° nad horizontem. Po obědě a procházce k vodníkovi na nás z části vykouklo i tradiční malé halo, které k Radostovicím obvykle patří a pak už nás čekal znovu Jan Kaňák a další porce v podobě prezentace Nových funkcí programu MSGProc, načež jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Zpátky do Radostovic mě vrátil Honza Sulan se svými vtipnými poznámkami během své prezentace Současné prostředky ČHMÚ pro předpověď bouřek. Vystřídal jej opět Milan Šálek s novinkami v ESSL a jejich databází nebezpečných povětrnostních jevů, načež mrknul po nás s tím, kam až to může takové občanské sdružení dotáhnout.

Následovala přestávka a povinné zvěčnění se v podobě tradiční skupinové fotografie. Načež jsme znovu usedli na svá místa a vyslechli si od M. Matiašové ze SHMÚ, jak na jednu malou slovenskou vesničku přišla příliš velká bouřka. Poté jsme se chvíli s Patrikem Beňáčkem zabývali modelem Aladin, který se občas holt trochu netrefí… Po něm jsme se vrhli s našim triem Davidem, Honzou a Tomášem Novotným na Databázi supercel, která se zvolna zaplňuje. Některé již zaznamenané případy byli skoro jasné už jen při pohledu na radar, aniž by k nim byla fotografie, jindy stačí, aby autor zaslal fotku „len také búrky“, která i bez radarového snímku vzbuzuje podezření, zda-li si autor neodskočil někam do amerických plání. V každém případě by to už ale chtělo čerstvé přírůstky…

A jelikož toho už bylo pro tento den dost, raději jsme si pochutnali na dobré večeři a podívali se na zajímavě zpracované video Mirka Megliče. Následoval volný program, kdy se někteří vrhli na přípravu ohniště, jiní po sobě házeli, co jim přišlo zrovna pod ruku a trochu to i lítalo, někdo zamířil k rybníku Budaři. Na hrázi jsme opět narazili na Martina Setváka a jeho Ricoha opět v akci, tentokrát při západu Slunce. Večer patřil bujarému veselí u ohniště, případně poklidné konverzaci v jídelně.

Neděle:

Jelikož jsem šla spát velice pozdě a navíc se mi nějak nepodařilo vůbec usnout, neměla jsem tudíž ani problémy s probuzením se a tak jsem konečně mohla sebrat svou fotovýbavu a vyrazit na ranní lov.

Východ Slunce zprvu nebyl nic moc, ale pak mě překvapily víry-čerti, které se tvořily z mlhy na vodní hladině.

Po snídani se konaly poslední prezentace letošního semináře. Nedělní program zahájil Martin Setvák nadšenou prezentací zde již hojně vyzkoušeného nového Ricoha GXR A16, až u nás začal vzbuzovat podezření, zdali není tajným dealerem této firmy. Ukázal nám pár lákavých timelapsů a na závěr si neodpustil ani „extra strong“ dílo Chucka Doswella, na kterém měl tak trochu podíl. Nutno dodat, že jsme pomalu zalézali pod stůl.

Poté jsme se od fotografování vrátili zpět do meteorologie precizně zpracovanou prací Davida Hansliana o Extrémních rychlostech větru, načež parádně navázala závěrečná prezentace Davida Rývy na téma Derecha v Evropě. Přestože se u nás se supercelami nemůžeme se Spojenými státy porovnávat, co se týká četnosti výskytu derecha, už jsme na tom podstatně lépe, přestože to poslední dobou tak nevypadá.

A zazvonil zvonec a najednou byl Bouřkovému semináři 2012 konec. Po obědě jsme se rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Na zpáteční cestě jsme se s Honzou stavili na dalších vltavských „podkovách“ snad pro štěstí, abychom se za rok zase v Radostovicích všichni sešli.