AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Meteorologický seminář Radostovice 2019

9. 6. 2019

Autoři textu: T. Prouza, Z. Černoch
Autoři snímků: T. Prouza, L. Větříšek, J. Drahokoupil, D. Müllerová, L. Ronge, Z. Černoch, D. Neumann, M. Janoušek, R. Šubert

Loňský 13. bouřkový seminář se po několikaleté pauze uskutečnil koncem května opět v Radostovicích u Smilových Hor, tentokrát již ve zprivatizovaném rekreačním areálu Blatnice. Už v jeho průběhu jsme se rozhodli, že následující ročník se bude konat na stejném místě, a to na počátku června 2019 a bude s ním spojena i výroční schůze našeho spolku. Stejně jako v předchozích letech vyrazila část z nás na cestu o několik dní dříve, abychom si mohli vychutnat klid před seminářem - a třeba i něco zajímavého ulovit.

Středa 5. června

V letošním roce jsme se rozhodli prodloužit si pobyt v Radostovicích ještě o jeden další den, a tak jsme se na cestu vydali již v průběhu středečního dopoledne. Večer se nás na místě mělo sejít celkem devět. Start naší odyssey ležel jako vždy v Trutnově. Letos mi společná cesta s otcem ušetřila cestu k vlaku i vlakem, navíc jsme mohli vyrazit o něco později. S Lukášem Rongem jsem se tedy sešel o půl jedenácté dopoledne u něj před firmou. Naložili jsme zavazadla, vydatně se zásobili v místním Albertu a vyrazili za krásného slunečného počasí na jih. Cestu nám znepříjemnilo několik úseků, kde se zrovna pracovalo na opravě silnice. Cesta však ubíhala o něco rychleji, když jsme mohli využít bezplatného spojení po D11 a budoucí D35 mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Ve městě jsme promarnili 10 minut při hledání volného parkovacího místa, abychom nakonec zakotvili přímo před vlakovým nádražím. Na místní zahrádce jsme záhy natrefili na Břéťu Onderku, marně čekajícího na pivo. Ponechali jsme ho jeho čekání a zašli do nádražní haly vyzvednout Lukáše Větříška, který ač původem z Moravy, přijel z úplně opačné strany - z Prahy. Pivo bylo konečně načepováno, vypito a mohli jsme vyrazit na další cestu.

Z Pardubic jsme pokračovali ve směru na Heřmanův Městec a Čáslav. Sluníčko začalo připalovat a nad jižním obzorem narůstala kupovitá oblačnost. Zprvu ve formě kumulů, později se objevila i nějaká nesmělá kovadlina. Cesta nás dále zavedla k Zruči nad Sázavou, přes vodní nádrž Švihov až k "Ťokovu průsmyku", na kterém se výjimečně pracovalo... Pak již před námi ležely jen Čechtice, Načeradec a Smilovy Hory. Souběžně s námi z Prahy vyrazila posádka Dáši s Honzou, ti však dorazili o něco později. Nalevo od nás jsme na vrcholu kopce spatřili vožický radiomaják alias HAARP a věděli jsme, že cíl máme na dosah. Při příjezdu do areálu nás překvapila přítomnost hlídky Policie ČR, která zde řešila případ nesouladu partnerských vztahů. Raději jsme vyhledali správce areálu pana Vobinušku a nahlásili se k ubytování. To byla letos již poměrně formální záležitost, následovaná komentovanou exkurzí po areálu. Bylo se totiž čím chlubit a nestačili jsme se divit. Část venkovních chatek byla kompletně opravena, byly rekonstruovány toalety v přízemí vedle jídelny, vybagrován a napuštěn rybníček za budovou. Ale hlavně - kompletně byly renovovány toalety a koupelny v rámci ubytování v tzv. horské chatě, taktéž byl dodán nový nábytek. Prostě paráda. V příštím roce je plánováno pokračování rekonstrukce chaty a vybudování sauny s bazénem s vířivkou... Necháme se překvapit.

Než jsme vyložili zásoby a vybavení, dorazili na místo i Honza s Dášou, tudíž nás už bylo šest. Co dál? Na večeři byl ještě čas a pohled na meteorologický radar nevypadal zcela marně. A tak zatímco se Břéťa sbratřoval s pípou plnící sklenice místním řádně hořkým pivem Hubertus, naskočili jsme do aut a vyrazili na osvědčené místo k radiomajáku. Tam jsme dorazili krátce před 17. hodinou. Naskytl se nám pohled na několik bouřkových kovadlin východně až jihovýchodně od nás. Bohužel se pohybovaly příliš pomalu a rychle zanikaly, nejbližší se dostala do vzdálenosti okolo 20 km. Pořídili jsme timelapse, několik snímků a vydali se zpět do areálu na večeři. K té byly vepřové kostky s těstovinami.

Radarový snímek z 5. června 2019 17:05 SELČ
červený křížek odpovídá poloze Mladé Vožice
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org
Velikost: 275.8 kB

Po večeři následovala chvilka cvičení se švihadlem a společná kondiční vycházka k rybníku Budař. Houpačka z pneumatiky na hrázi však byla mimo provoz, takže všichni Tarzanové byli zklamáni. Mohli se ale natáhnout na chvíli na molo a sledovat ve vodě rejdící pulce. Po návratu z této procházky jsem již zůstal s Břétou v kempu, protože pitný režim nebylo za vysokých teplot radno podceňovat.

Ostatní, spolu s právě dorazivším Danem Neumannem z Plzně, vyrazili ještě jednou k radiomajáku. Vylákala je nově vznikající buňka v naší bezprostřední blízkosti. Jenže záhy zahynula, aniž by složila elektrickou maturitu. Výjezd ale nebyl zcela marný, srážkové pruhy nasvícené zapadajícím sluncem měly také něco do sebe. Nic dalšího se již večer nedělo, kromě toho, že náš počet doplnil ještě Zbyněk Černoch s Lenkou Kiliánovou. Podráždili jsme zdejší slabou wi-fi a šli ulehnout. Zítřek totiž sliboval velké věci...

Čtvrtek 6. června

Probudili jsme se do slunečného rána, avšak předpověď ESTOFEXu a blížící se zvlněná studená fronta dávaly tušit, že Slunce brzy zmizí za mraky. ESTOFEX dokonce pro oblast jižních Čech sliboval 2. stupeň. Ještě že ji ten den nevydával Tomáš Púčik, neboť pak by snad mohla být považována za dílo trolla... Po snídani, která proběhla formou švédského stolu, jsme ještě chvíli relaxovali. S vidinou startu konvektivní činnosti až později odpoledne jsme krátce před 10. hodinou, opět pod Břéťovým vedením, vyrazili na kontrolu vodníkova hospodářství. Letošní audit pro něj ale nedopadl nejlépe. Cesta k němu vedla takovou džunglí, až si Lukáš začal pohvizdovat melodii z filmu Most přes řeku Kwai. Starý vodník v důchodu seděl opřen o strom a vypadal, že by si nejradši hodil mašli. Mladý zamyšleně zíral na suchý náhon a stojící vodní kolo. Po loňském letním a podzimním suchu se zdejší vodní režim ještě nevzpamatoval.

Pokračovali jsme pak od vodníků po rozpadlých můstcích dále podél břehu rybníka Kačer, kde jsme narazili na chatku z hausbótu spolu s vysoce ekologickou latrínou. Následovala chatová osada "Kačer" a rekreační středisko magistrátu hlavního města Prahy. Kupodivu hřiby jsme našli i jinde, většinou v příkopu kolem cest - a to jak pravé, tak kováře. Kolem dalšího rybníku, zvaného "Kozák", jsme se dostali přes osadu Severních větrů až do Blatnice, kde se naše cesta začala stáčet zpět k domovu. Po cestě jsme opět narazili na krásně kvetoucí vlčí boby, ale po neblahých zkušenostech s klíšťaty z loňska jsme si dávali větší pozor a do porostu příliš nevstupovali. Krátce před poledne jsme se vrátili na oběd, kterým byla hrstková polévka a přírodní vepřový plátek s rýží. Krátce po poledni pak naše řady rozšířil Jirka Kaňovský.

Před 14. hodinou začalo docházet k rozvoji konvekce v bližším okolí, a tak jsme vyrazili do terénu. Naše první zastávka vedla na prověřené místo mezi Rodnou a Bradáčovem.

Radarový snímek z 6. června 2019 14:15 SELČ
červený křížek odpovídá poloze Mladé Vožice
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org
Velikost: 268.8 kB

Okolní kumuly sice překotně rostly, ale do stádia aktivní bouřky se žádnému příliš nechtělo. Baterie fotoaparátů byla připravena zahájit palbu, ale vhodný cíl zatím chyběl. Na jihu se sice párkrát zablýsklo, ale bouřky postrádaly jakoukoliv strukturu a navíc hrozilo, že zmokneme.

Proto jsme sbalili vybavení a přesunuli se poněkud více na sever, před radiomaják. Při příjezdu (ve 14:30) jsme si povšimli, že tamější javorová alej podél silnice je opět částečně zdecimovaná invazí bekyně velkohlavé. Fotobaterie opět zaujala palebné postavení a začalo nové čekání na výboj. Pár jich nakonec přece jen bylo, ale nebyla to žádná sláva. Navíc se oblačnost jednotlivých bouřek slévala do sebe, takže kromě kovadliny mohutné bouřky někde u Sedlčan nebylo na obloze vidět nic zajímavého.

Radarový snímek z 6. června 2019 15:00 SELČ
červený křížek odpovídá poloze Mladé Vožice
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org
Velikost: 268.5 kB

Snad jen pilot kamikadze, který se přesně v 15:00 rozhodl nasadit a držet kurs svého ultralightu přímo do bouře na západě. Po 15:10 jsme nějaký čas sledovali srážkovou botu bouřky západně od Mladé Vožice, než na nás začalo slabě pršet z kovadliny. Slabší jedinci se skryli do vozů, silnější (nebo ti s deštníky) zůstali venku. Další vývoj již nevypadal slibně, takže jsme se rozhodli k přesunu do Tábora přes Mladou Vožici.

Když jsme dorazili k táborskému McDonaldu (kde proběhlo zásobení se), bylo 16:35 a západně od města se právě začínala rozvíjet nová bouřková buňka.

Radarový snímek z 6. června 2019 17:00 SELČ
červený křížek odpovídá poloze Tábora
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org
Velikost: 265 kB

Bohužel struktura bouře opět veškerá žádná, jen na jižním okraji stávající buňky probíhal učebnicový příklad backbuildingu. A protože z centra nebylo pořádně nic vidět, přesunuli jsme se kolem táborského letiště pod vrchol bezejmenné výšiny jižně od města. Cesta nahoru dala naším vozům docela zabrat, ale naštěstí jsme nikde neuvázli. Na tomto místě jsme setrvali přibližně do 17:15, kdy jsme se na základě rozboru vývoje bouřkové činnosti rozhodli k návratu na sever k Mladé Vožici. V průběhu cesty jsme korigovali své rozhodnutí dle aktuálních radarových snímků a pokračovali dále k Šebířovu. Pak jsme však vinou ne zrovna srozumitelného dopravního značení špatně odbočili a dostali se do obce Běleč, kde bylo jasné, že z hlubokého údolí nic neuvidíme. Vše zlé ale bylo pro něco dobré. Udělali jsme čelem vzad a rozhodli se dostat více na západ kolem zříceniny hradu Šelmberk. Kvalita cesty by si spíše žádala obrněný transportér, ale tvrdá prověrka odpružení vozů přinesla sladké ovoce. Ještě jedna zatáčka lesem a pak se otevřel výhled na celý západní obzor. A byl tam! Mohutný shelf cloud se srážkovými pruhy podbarvenými zapadajícím sluncem. Byl již poměrně blízko, takže nebyl čas ztrácet čas. Rychle ven a fotit, než začne pršet. Těch 5 minut okolo 18:05 se nám snad povedlo využít beze zbytku. Shelf stále mohutněl až se nad námi otevřela velrybí tlama. Byl čas zase zmizet.

Radarový snímek 6. června 2019 18:05 SELČ
červený křížek odpovídá poloze Mladé Vožice
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org
Velikost: 269 kB

Sice již byl čas na večeři, ale telefonicky jsme si domluvili její odklad. Co tedy dál? Následovala porada u čerpací stanice jižně od Mladé Vožice v 18:25. V té době se západně od Chýnova vytvořila opravdu mohutná bouřková buňka, která nás lákala.

Radarový snímek 6. června 2019 18:40 SELČ
červený křížek odpovídá poloze Chýnova
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung.org
Velikost: 267.8 kB

Tak tedy k Chýnovu, ale pozor na kroupy. V 18:40 jsme nakonec dorazili na místo za obcí Pohnánec, kde jsme vloni při lovu narazili večer na Zbyňka. Tam jsme chvíli pobyli a nakonec dospěli k rozhodnutí ukončit dnešní lov a vrátit se na základnu. Po cestě nás pak zastihl přívalový déšť, naštěstí bez krup. Úplně na závěr jsme se ještě zastavili opět nad obcí Rodná a vyfotili si večerní duhu a mohutné lesokumuly. K večeři na nás pak čekaly ohřívané řízky s bramborovou kaší.

Nad Radostovice se pak pozdě večer a v noci nasunula oblačnost MCS od Šumavy, ze které nejen pršelo, nýbrž se i blýskalo. Žáci zdejší školy v přírodě z Mladé Vožice tak měli večerní stezku odvahy opravdu kvalitně okořeněnou... Někteří z nás šli ještě ven fotit, já jsem už zůstal v teple a suchu zasedacího sálu, sledoval vývoj situace u nás doma a krátce před půlnocí jsem zmizel spát.

Ve čtvrtek však vyrazila nezávisle do terénu i naše druhá skupina ve složení Zbyněk Černoch, Lenka Kiliánová a Dan Neumann. Slovo proto nyní dostává Zbyněk, který Vás provede událostmi tohoto dne z jejího pohledu :

Podle modelů se čekaly v odpoledních hodinách silnější bouřky, a tak jsme se rozhodli, že místo čekání v Radostovicích strávíme dopoledne výletem a přizpůsobíme se aktuální bouřkové situaci. Jeli jsme do Jindřichova Hradce podívat se na místní zámek a hlavně vyhlídku na věži. Z věže je nejen krásný výhled do okolí, ale i na čapí hnízdo, které je plně obsazeno. Na věži jsme pozorovali dění na radaru a okolní konvekci. Usoudili jsme, že máme ještě čas na oběd, který byl velmi dobrý. Po návratu k autu již byla kousek od Jindřichova Hradce první výraznější bouřka v našem dosahu, a i když šla severněji, rozhodli jsem se ji stíhat. U Březiny jsme zastavili za obcí na kraji pole s výhledem na již málo aktivní bouřku, produkující hlavně CG blesky. Dan mohl konečně otestovat svůj trigger a já si mohl zase jednou zanadávat. Při kontrole blesků jsem jaksi opomněl, že trigger musím zapnout, a tak mě jich několik uteklo.

Bouřka již byla daleko, Danovi docházela baterie ve fotoaparátu a já potřeboval natankovat. V klidu se jelo na benzínku, kde po krátkém odpočinku a kafíčku následoval odjezd do Radostovic pro náhradní baterii. Cestou jsme řešili, co dále. Rozhodně jsme vzhledem k situaci chtěli vyrazit na další lov. Odjeli jsme z Radostovic a zamířili na vyhlídku ku Smilovým Horám, kde si ale hrály děti, a tak jsme raději zase odjeli. Já trval na cestě k Táboru, ale byl jsem přehlasován a tak se jelo směr Vlašim. Kolegové sledovali radar a informovali o aktuálním dění. Okolo Votic narůstala nová konvekce, a proto jsme spěchali. Nakonec jsme zastavili u vodojemu v Heřmaničkách, odkud byl nádherný výhled na přicházející bouři.

Bouře se krásně vyvíjela a začal se tvořit shelf cloud, který byl v době přechodu již v plné parádě.

Celý přechod bouře jsme zůstali na místě a sledovali její obnovování na zadní straně. Opakovaně nás zasáhlo krupobití s kroupami okolo 1 cm. Po přechodu následoval přesun směr Tábor, abychom zkusili bouří projet a ještě jednou nafotit. Bouři jsme projížděli po dálnici, kdy nás za svitu slunce krátce doprovázela duha.

Zastavili jsme u Zvěrotic odkud byl dokonalý výhled na velmi zvolna se přibližující bouři.

Blesková aktivita byla vysoká, ale k naší smůle byly všechny blesky schovány uvnitř oblaku a jen ojediněle nějaký částečně vykoukl. Po přechodu této bouře nastal přesun směr Soběslav, kde jsme na benzínce měli krátkou pauzu a dali si další kafe. Jižně od nás jsme pozorovali blesky z nového bouřkového jádra a tak jsme vyjeli na okraj Klenovic, odkud jsme se pokoušeli zachytit blesky schováni v autobusové zastávce.

Protože jsme již měli vybité mobily, nechal jsem nastartované auto, ať se mohou trochu nabít. Co jsem si ale neuvědomil, byla vzrůstající teplota motoru a nakonec došlo i na vyvaření vody z chlazení. Při následné cestě k benzínce se motor trochu ochladil, ale voda byla pryč. Po nezbytném dolití vody následovala cesta do Radostovic, při které jsme sledovali blesky okolo nás. Škoda, že nešlo dále lovit, ale déšť vše znemožňoval.

Pátek 7. června

Po noční zálivce se mírně ochladilo a ráno bylo zprvu zamračené. Během dne se ale oblačnost začala rychle rozpouštět a večer byl již téměř zcela jasný. Původně jsme uvažovali o výletě do Chýnovských jeskyní, ale nakonec jsme tento nápad zavrhli (a schovali si ho na příští rok). Někteří totiž ještě potřebovali dopilovat své prezentace k dokonalosti, případně zpracovat své úlovky z předchozího dne. Trocha pohybových aktivit, jako například házení si s frisbee, také neuškodila. Dopoledne uteklo jako voda a byl tu oběd v podobě vývaru s nudlemi a vynikající svíčkové. Před obědem jsme si ještě vyslechli závěrečné hodnocení právě končícího turnusu školy v přírodě a zhlédli zajímavé formy alternativních trestů pro neposlušné jedince. Děti se pak pomalu trousily před hlavní budovu, kde si je spolu s bagáží postupně vyzvedávali rodiče. A zatímco školáci mizeli pryč, začal přijíždět hlavní peloton účastníků semináře. Postupně se do konce dne dostavilo rekordních 69 účastníků (včetně dětí) z Česka i Slovenska. Oficiální program začínal v 17 hodin, tudíž jsme do té doby museli upravit rozvržení jídelny tak, aby pokud možno všichni viděli na promítací plochu. Ještě správně nastavit projektor a mohlo se začít.

Na úvod semináře nás uvítali Martin Setvák, Pavla Skřivánková, Martina Francová a Lukáš Ronge. Následovalo tradiční kolečko vzájemného představování se, které vzhledem k počtu účastníků chvilku trvalo. A pak již začala první prezentace semináře. Lukáš Ronge zahájil příspěvkem o tom, co nového se v uplynulém roce v Amatérské meteorologické společnosti událo a co se případně dále plánuje. Poté dostal prostor Tomáš Prouza s prezentací zaměřenou na Evropskou databázi nebezpečných meteorologických jevů. Dozvěděli jsme se tak o posledních novinkách a změnách v této databázi a seznámili se s trošku statistických dat.

Abychom se hned zpočátku nezahltili novými poznatky, bylo to pro tento den vše. Bohužel informace o tom, co bylo k večeři, se mi v paměti neuchovala. Ve zbytku večera následoval volný program, fotografové zkoušeli i nějaké večerní focení. Hlasitá zábava se rozproudila kolem ohniště, kde byli nejvíc slyšet naši slovenští kolegové.

Sobota 8. června

Sobotní ráno bylo sice chladnější, ale slunečné. Začátek ranního bloku přednášek byl plánován po snídani na 9. hodinu, kdy se slova ujal jako první Matěj Grék. Jeho specializací je fotografování halových jevů a proto i jeho prezentace byla zaměřena na toto téma. Ukázal nám nejen své úlovky, ale seznámil nás i s teorií vzniku těchto jevů a jejich různými druhy. Dalším na řadě byl Martin Motl z oddělení aerologických sondáží a jeho příspěvek o minulosti a budoucnosti sondážních měření. Následovala krátká přestávka a po ní na něj navázal David Rýva s ukázkou nového zpracování sondážních dat pro veřejnost i amatéry. Seznámil nás i s návrhy na nové produkty vycházející z radarových měření (detekce updraftů) a dat sítě detekce blesků Blitzortung (trvání bouřky, počet bouřek za den). Čas rychle utekl a již tu byl oběd - polévka s játrovými knedlíčky a vepřový plátek na žampionech s brambory.

Po něm následovala odpočinková pauza a ve 13:30 jsme se opět všichni sešli v sále. Prostor dostal Honza Sulan z Plzně, který na několika příkladech z praxe ukázal úskalí předpovědí (a s nimi souvisejících výstrah) bouřek, postupujících na naše území z Německa. Ne vždy se vše vyvíjelo dle očekávání, ale právě takové případy jsou zdrojem cenného ponaučení. U předpovědí jsme zůstali i nadále, když se slova ujal Miro Šinger z SHMÚ s rozborem případu výskytu tornáda na slovensko-ukrajinské hranici 3. října 2018. Promítl nám při tom i několik zajímavých videozáznamů samotného jevu.

Nastala další přestávka, ne však věnovaná obléhání žíznivého okénka, nýbrž společnému fotografování. Vyskládali jsme se na schody před chatou a bylo zhotoveno několik pamětních snímků. Členové AMS se pak odebrali na přilehlý trávník, kde za pomoci zuřivě bzučícího dronu bylo provedeno letecké snímání. Nejprve stoje v půlkruhu všichni vzývali Perunova velekněze Davida svírajícího v rukou cennou obětinu. Poté si ještě všichni lehli do kruhu kolem. Onou obětinou bylo Čestné uznání, které AMS v loňském roce obdržela od České meteorologické společnosti za přínos amatérské meteorologii v Česku.

V 15:15 byli všichni nahnáni zpět do přednáškového sálu a předstoupila před nás početná skupina lovců bouřek ze západních a jihozápadních Čech. Honzové Sulan a Džugan, Luboš Opalecký, Martin Čeněk a David Rýva prezentovali rozsáhlou dokumentaci týkající se derecha a tornáda na Klatovsku a Domažlicku 23. září 2018. Ukázali nám i záznamy, které teprve budou zveřejněny na tornádovém webu. Protože jejich vystoupení bylo poměrně dlouhé, bylo přerušeno krátkou přestávkou, po které stejná sestava promluvila o výskytu supercely doprovázené výrazným krupobitím na šumavské Folmavě dne 11. června 2018. Opět jsme viděli velmi zajímavé záznamy z tohoto dne.

Tímto skončily odpolední prezentace a nastal čas večeře, ke které bylo tradiční české vepřo-knedlo-zelo. Po ní si ještě na malou chvilku vzal slovo Martin Setvák s vystoupením věnovaným především tvůrcům časosběrných snímků. Ti se dozvěděli o novinkách ve zpracování snímků pomocí modernějšího software a kodeků. A to byl konec sobotního bloku přednášek. Následovala výroční členská schůze AMS, jenž proběhla v důvěrném kruhu kolem zatím vyhaslého ohniště. Přítomných 26 členů spolku bylo seznámeno s aktivitami, které proběhly v minulém roce. Dále byly zveřejněny výsledky hospodaření spolku, proběhla volba předsednictva (nic se nezměnilo) a nakonec diskuze o budoucích plánech.

Po ukončení schůze proběhlo vyplenění lesa za účelem získání zásob palivového dřeva a záhy opět vzplála vatra. Okolo ní pokračovala zábava dlouho do noci, včetně opékání všemožných uzenin a konzumace různých průmyslových i domácích alkoholických nápojů. Fotografové se po západu Slunce vydali na hráz rybníku Budař za účelem odchytu nočních svítících oblaků (NLC), ale vrátili se bez úspěchu. Zašli jsme se tam za nimi podívat, ale smlsli si na nás vydatně komáři. Takže jsme usoudili, že je čas jít spát - i když někteří se veselili u plamenů ohně téměř do rána.

Neděle 9. června

I poslední ráno semináře nás probouzelo sluníčko. Rychle se posilnit snídaní, zabalit zavazadla a vystěhovat se z pokojů, ať mají uklízečky volné pole působnosti. O 9. hodině začal poslední blok přednášek. Začal opět Martin Setvák, tentokrát o Meteosatu třetí generace, jehož vypuštění je plánováno na rok 2021. Pověděl nám o novinkách týkajících se tohoto satelitu a nových možnostech, které jeho start přinese. Na něj hned navázal Ondřej Nedělčev s informaci o změnách datové politiky organizace EUMETSAT. Velké množství dat je nyní volně dostupných. Následně ještě věnoval Radek Tomšů půl hodiny času informacím týkajících se tvorby nového webu ČHMÚ.

Po posledním krátkém přerušení nám Lukáš Ronge představil svou domácí meteostanici v Maršově u Úpice, její postupnou evoluci a tvorbu vlastního softwaru pro zobrazování dat, o který se podělil i s dalšími členy AMS, provozujícími stejný typ stanice. Na úplný závěr pak vystoupil David Rýva se zamyšlením, kdo jsou vlastně v Česku amatérští meteorologové, jaký je smysl jejich existence a kam by se jejich budoucí činnost měla ubírat. A to bylo pro letošní ročník vše. Následovalo krátké poděkování za účast, instrukce k zaplacení pobytu s konzumací a rozloučení. Zároveň byl stanoven termín konání příštího semináře na 22. - 24. května 2020, opět v Radostovicích.

K poslednímu obědu byl opět smažený řízek, tentokrát s bramborem, na který bylo třeba vystát pořádnou zvlněnou frontu. Byl ale jako vždy opět vynikající. Zatímco jsme dojídali, okolo se pozvolna trousili odjíždějící účastníci. S každý jsme se rozloučili, až nás zbylo už jen pár. Před odjezdem jsme se ještě naposledy vydali k Budaři, natrhat něco listí maliníku a nalovit ploštěnky za účelem dalšího výzkumu. Poslední potřesení rukou, objetí a tradá domů.

Protože Lukáš Větříšek jel do Prahy, cestovali jsme zpět pouze tři. Volné místo v autě se nakonec hodilo k vykonání dobrého skutku, kdy jsme svezli stopující babičku do Křivsoudova. Dále cesta probíhala bez problémů, jen za Čáslaví nás policie odklonila z hlavní silnice kvůli dopravní nehodě. Krátce po 16. hodině jsme už byli v Pardubicích, kde jsme vyložili Břéťu a zamířili na sever. Protože se nám nechtělo riskovat kolony při opravě mostu před Jaroměří, střihli jsme si to venkovskou krajinou od Hradce Králové na Josefov. Cesta nám rychle ubíhala a po 17. hodině jsem již byl doma. Lukáše čekalo ještě posledních 15 kilometrů do Trutnova, ale ty už zvládl jednoduše....