AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

2 derecha a Red Sprites v noci ze 7. na 8. 7. 2015

7. 7. 2015

Autoři: D. Rýva, L. Opalecký, J. Džugan, P. Šťastný, J. Řehák, J. Drahokoupil, R. Kellnerová, T. Novotný, T. Chlíbec, M. Meglič, L. Ronge, M. Popek

D. Rýva - úvodní analýza

Na večer 7. července a noc na 8. slibovaly modelové předpovědi velmi zajímavé podmínky se silnou labilitou, kdy hodnoty ML CAPE měly k večeru překročit 3000 J/kg v kombinaci s hodnotami vektorového rozdílu větru v 0 - 6 km nad zemí kolem 15 - 25 m/s. Předpovědní pole srážek naznačovalo pravděpodobný vznik většího konvektivního komplexu od Bavorska po Polsko i přes naše území, popř. možný postup několika konvektivních systémů. Poměrně zajímavý scénář nám pak nabízel model Aladin, který vytrvale sliboval rychlý postup výrazného MCS od Švýcarska přes Bavorsko a Čechy až na jih Polska, navíc za doprovodu silné větrné bouře, která by svým rozsahem hravě splnila kritéria pro označení jakožto derecho. No dobrá, Aladin sice rád přehání a přiznejme si, že konvektivní situace nejsou jeho silná stránka, jenže mnohé předpovědi dalších modelů tento scénář nevylučovaly. Podmínky měly být pro případný výskyt derecha dost příznivé, tedy pokud to modelům vyjde, že. A světe div se, ono jim to vyšlo. Aladin se sice "sekl" o několik set kilometrů, ale jak se při pohledu na záznamy v databázi nebezpečného počasí ESWD začalo čím dál víc ukazovat, tak pásů škod větrem bylo dokonce několik. Podrobnější průzkum a analýzy situace naznačují, že derecha byla dvě. První z nich souviselo s MCS, jež se zformoval v pozdním odpoledni nad centrální až východní částí Německa a jež zasáhl okrajově i Českou republiku, konkrétně západní až severní Čechy. Mateřský systém derecha sice postupoval až na východ Polska, ale větrné projevy zřejmě přetrvaly jen do centrální části Polska a poté rychle zeslábly. Druhé derecho postupovalo z Bavorska napříč velkou částí Česka, přes Plzeňsko, jižní Čechy, Prahu, střední a Východní Čechy až po severní Moravu a Slezsko a dále do Polska až do oblasti Krakowa. Pravě toto druhé derecho napáchalo značné škody jak na jihozápadě Čech, tak zejména na Ústeckoorlicku, Šumpersku, ale i Karvinsku. To by jsme tedy měli dvě derecha během jediného dne a další potvrzení statistiky, která hovoří jasně. Západní polovina Čech je se svými 1,4 derechy ročně (za roky 2000-2014) srovnatelná s východem Oklahomy, který drží americký primát v četnosti výskytu derech. No asi je hold na čase přijmout to jako skutečnost. Vítejte tedy v druhé derecho aleji světa, plně srovnatelné s tou americkou ;-).

Pozn. další derecho se vyskytlo hned o necelé dva týdny později, 19. července, v Německu a Polsku a jen těsně minulo Českou republiku na Německé straně Krušných hor.

L. Opalecký, J. Džugan, P. Šťastný, – Chebsko, Plzeňsko

Když se červen přehoupl do své druhé poloviny, očekávali jsme zpočátku, že bude pokračovat ve svém stávajícím teplém průběhu i s bouřkami. To se však nestalo. Místo toho byla celá druhá půlka prvního letního měsíce beznadějně chladná, a bouřky, které právě koncem června často vrcholí i v několikadenních sériích, nakonec o naší republiku skoro nezavadily. Léto do střední Evropy dorazilo až s červencem. A to doslova pořádné léto. Teploty pravidelně překonávaly 35°C a zlom zpět do chladna dával tušit po více než třech týdnech další majoritní událost.

Vše se mělo nakonec udát ve dnech 7. a 8. července. Parametry byly alespoň pro severozápad Čech velmi příznivé. MUCAPE mělo dosahovat hodnot místy až 3000J/kg. Sondáže sice takové obří hodnoty neprokázaly, což však samozřejmě nevylučovalo, že se alespoň lokálně nemohly vyskytnout. Střih větru ve vrstvě 0-6km měl přesahovat v místech překryvu s výraznější labilitou i 20m/s. Spolu s dalšími parametry, například prouděním v rámci očekávaných bouřek, to vše nahrávalo do karet tomu, že se opět po přestávce v roce 2014 vyskytne derecho. Pozitivní byla i předpověď ESTOFEXu, který na severozápad Čech stanovil stupeň 2.

7. červenec začal vlastně stejně, jako několik předchozích dnů. Už od rána úřadovalo značné teplo a již před obědem teplota překonala snadno 30°C. Obloha byla prostá jakékoliv vrstevnaté oblačnosti středních či vyšších pater. Některé modely navíc slibovaly vývoj odpoledních a večerních bouřek ještě před nočním systémem, převážně v severní polovině Čech. Luboš Opalecký a Petr Šťastný proto odpoledne vyrazili ke mě do Toužimi raději už krátce po poledni. Konvekce byla v tu dobu velmi mělká. Ovšem mezi nízkými cumuly se zformoval typický horseshoe funnel. A nezůstal jediný toho dne.

Další vír typu horseshoe jsme spatřili již všichni z týmu východně od Toužimi. Na odpolední bouřky jsme bohužel čekali marně. Konvektivní oblačnost nevyrostla dále, než do stádia cumulu congestu a s večerem dále slábla, až zcela vymizela.

A tak se naše pozornost obrátila na dění západně od našich hranic. Tam ale měly bouřky trajektorii spíše na severovýchod do Saska a jihozápadním směrem byly zatím někde v jihozápadním Německu. Přesunuli jsme se tedy do Mariánských Lázní. Tam jsme se po prověření situace mohli rozhodnout, zda jet do Plzně v případě naskočení nějakých nových bouřek v Bavorsku, nebo k Chebu a zkusit sledovat bouřky na severozápadě. Vybrali jsme si Cheb už jen z důvodu viditelných kovadlin a také díky tomu, že by zde byla stále veliká časová rezerva chytit očekávaný systém, co měl zasáhnout Plzeňsko až kolem půlnoci. U Chebu padla volba pozorovacího místa na zajížďku nedaleko vodní nádrže Jesenice, nejen z důvodu dobrého výhledu na celý západní obzor, ale také z blízkosti benzínky.

Zpočátku byla situace znovu jako na mrtvém bodě. Trvalo asi hodinu a půl, než se vše začalo vyvíjet v náš prospěch. Nové buňky se vytvářely jižně až jihozápadně od těch stávajících a nejevily známku slábnutí. Během postupu k východu se zformovaly do liniové multicely jdoucí přímo na nás. My jsme jí viděli jako mohutnou kypící hradbu cumulonimbů.

Blesková aktivita byla ohromná. Zhruba dva až tři blesky za každou sekundu. Přibližně 95% blesků bylo mezimračných, pouhých 5% blesků viditelně udeřilo do země. Uběhlo pár minut a již jsme mohli zahlédnout základnu bouře se shelf cloudem. Na struktuře nás ovšem zaujal její jižní konec, kde byl arcus trochu snížen oproti zbytku bouře, na jeho pravé straně s wall cloudem. Napadlo nás, že by se mohlo jednat o mezocyklónu, jelikož ty často na jižních koncích podobných bouřkových formací bývají. Zakrátko celý systém překročil hranici a jeho střed se počal vydouvat. Došlo nám, že budeme mít co do činění s bow echem. Prozatím však bylo až děsivě klidno. Využili jsme zbývající čas pro focení blesků.

Brzo se ze západu začal ozývat blížící se zvuk větru česajícího stromy. Bylo jasné, že se jedná o gust front a pro nás nadešel čas se sbalit a odjet do bezpečí na benzínu. Zaneprázdněni bouří a sklízením věcí jsme ani nekontrolovali v těchto hektických minutách radar a netušili, co k nám jde.

Stav v 22:45 SELČ ukazuje mohutné bílé jádro nad Chebem. Křížek značí polohu benzíny hned za hrází Jesenice, kam jsme se nakonec uchýlili.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 196.9 kB

Celou cestu do úkrytu přetrvávaly mohutné poryvy, které dělaly řízení auta obtížným. Anemometr jsme naneštěstí neměli, podle projevů jsme však nárazy větru odhadli na rychlost mezi 20-25m/s. Po silnicích se válely polámané větve z okolních stromů. Těsně před zatáčkou k benzínce se přidalo krupobití, naštěstí zatím s malými krupkami o velikosti 1 až 2cm. Schovali jsme se urychleně na stání pod střechu stanice.

Tyto menší kroupy se sypaly asi minutu, pak náhle přestaly. Začaly ovšem namísto nich dopadat mnohem větší. Padaly sice řidčeji, ale dopad každé kroupy na plechovou krytinu benzínové stanice byl dobře registrovatelný. V této fázi kroupy dosahovaly velikosti 2-3cm. Některé koule měly i více a nějaké pak byly hezky sféricky vrstvené. Na stále rozpálené zemi však rychle natávaly.

Postupně se přidal i silný déšť, velké kroupy ale dopadaly i nadále, ačkoliv s časem jich samozřejmě ubývalo. Nakonec již jen čistě pršelo, těsně nad zemí se navíc utvořila tenká vrstva mlhy. Blesková aktivita byla do toho všeho nadále převeliká, stejná jako předtím a nepolevovala. Protože vypadl proud, mohli jsme celkem nerušeně pozorovat dění v okolí.

Na radaru jsme až teď zjišťovali, jaké jádro nás vlastně přešlo. Vizuální pohled na bouři nyní byl asi takovýto: Východně od nás najíždělo srážkové pásmo na západní úbočí Slavkovského lesa a jeho zadní část se slévala po jeho svazích, u nás již pršet přestávalo. Jihovýchodně jsme pak mohli sledovat mohutný vzestupný proud na jižním okraji bouře. Většina bleskových výbojů se odehrávala v kovadlině přímo nad námi, nebo na hraně vzestupného a sestupného proudu. Nějaké CG blesky uhodily také, převážně však ve větší vzdálenosti východním směrem. Zpod střechy se nám podařilo i něco nafotit.

Stav v 23:20 SELČ ukazuje jižní část systému. My jsme se zaměřovali na to bílé jádro na jižním konci.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 133.5 kB

Bouře se vzdalovala a tak jsme jeli opět směrem na Plzeň, hlavně kvůli dalším bouřkám, co zatím postupovaly Německem. Cestou jsme se ještě zastavili u Mariánských Lázní, abychom se s naší bouří naposled rozloučili. Ta postupovala dále k východu a blížila se k Toužimi, kde se jí zrovna věnoval Jaroslav Řehák. (příspěvek níže pod naším článkem)

Video z první části našeho výjezdu u Chebu:

Systém v Německu, který měl být původně dnešní vrcholnou bouřkovou událostí, zatím nevypadal nijak hrozivě. Při ústupu k Plzni přes Tachovsko nebyla pozorovatelná žádná struktura na západě a blýskalo se jenom sporadicky. Do toho všeho drobně pršelo z natažené kovadliny. Přes snahu držet s bouřkami krok nás dohnaly ještě před Plzní. Projevy však nebyly v našem místě zdaleka tak silné jako u té první bouře. Dominantní projev byla kombinace silnějšího deště a větru. Pro jistotu jsme ale vyhledali úkryt na další benzínové stanici u Chotíkova. Bouře výrazněji zesílila až prakticky po přechodu přes Plzeň, což jsme si odvodili podle sílící bleskové aktivity. Ta brzo dosáhla skoro takové intenzity, jako měla dřívější bouře u Chebu. Většinou šlo opět o výboje v mracích, bylo ale i více viditelných anvil crawlerů a o něco větší zastoupení CG blesků.

Stav v 1:15 SELČ. Je patrné zesílení části systému v prostoru za Plzní.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 107.3 kB

Bouře rychle ustupovala dále k východu a blesky byly stále vzdálenější. Chvíli jsme ještě vyčkávali, jak se zachovají další buňky od západu. Když ale i ty zeslábly, tak jsme výjezd definitivně ukončili.

Zde pak druhá část výjezdu v Plzně:

Za pár dní jsme se od Davida Rývy a Honzy Sulana skutečně dozvěděli, že se v rámci bouří na Chebsku vyskytly mezocyklóny (za informace děkujeme). Bylo to i logické z důvodu krup, které bouře dokázaly produkovat. Přímo v Chebu kroupy dosahovaly průměru 7 cm, v naší pozici byly menší, stále se však největší velikostí blížily čtyřem centimetrům. Dalším důkazem bylo stáčení větru s výškou, je dobře vidět na chebském windprofilu.

Automatická meteostanice v Chebu dokonce zaznamenala před příchodem bouří vítr od jihu až jihovýchodu.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 204.2 kB

J. Řehák – Toužim, okr. Karlovy Vary

Po předchozí 2 dny staré bouřkové situaci, kdy jsme u nás měli jedno z mých nejhezčích představení, co se blesků týče, se k nám chystala další významná situace. Modely WRF a GFS očekávaly nejprve předfrontální bouřky a následně noční systém. Díky dobré kombinaci lability a dynamiky měly být bouřky dobře organizované, mohly se vytvořit i supercelární buňky.

Během dne jsem nasával krásné letní počasí na zahradě. V případě utvoření nějakých odpoledních bouřek jsem byl zároveň připraven vyrazit za město. Nakonec však žádné bouřky v odpoledních hodinách nevznikly. Situace se tedy vyvinula tak, jak předpokládal model Aladin. Bouřky v dohledu se utvořily až v pozdních večerních hodinách. Vyjel jsem tedy na pozorovačku až skoro za tmy. Na západě byla pozorovatelná velmi intenzivní blýskavice o frekvenci blesků, jakou jsem již dlouho nespatřil. CG blesků bylo ale minimum. Postupně se celý systém přiblížil natolik, že se dala dobře sledovat jeho struktura. Ze začátku to byl hlavně shelf cloud, který se táhl přes celou viditelnou délku bouře.

S postupem celé linie bouřek se ale ztratila její jednolitost a dál na východ bouře pokračovala v podobě samostatných, ale nadále velmi silných buněk, které si nadále udržovaly i bílé odrazy nad 60dB. Pro mě hrála prim podezřele vypadající buňka, co se blížila od západu. Právě tato buňka byla nakonec vyvrcholením dnešního dne.

Držela si svou sílu i během své cesty k Toužimi. V Útvině, což je obec západně od nás, vyprodukovala podle místních kroupy o velikosti okolo 3cm, čemuž by odpovídal i radarový odraz. V mém místě pozorování padaly kroupy převážně okolo 2cm. Kousek severně, kudy procházel i střed jádra byly ale prý větší. Zajímavé byly i nárazy větru před bouří. Má meteostanice naměřila maximum 21,6m/s.

Bouře po přechodu přes Toužim při své cestě na severovýchod ale už slábla. Na následující fotografii je zřetelný zužující se vzestupný proud s flanking line a srážkové pásmo za ním. Tato buňka nakonec byla jednou ze supercel toho dne na našem území, jak jsem se později dozvěděl.

Animace přechodu první vlny bouřek přes Karlovarský kraj. Silná buňka na jižním konci je dobře patrná. Křížek značí Toužim.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 2981.4 kB

Druhá vlna bouřek však u nás zklamala. Struktura byla nulová a veškeré blesky se skrývaly ve srážkách. I projevy byly mizivé.

Snímek druhé vlny bouřek. Je vidět silnější část severněji u Karlových Varů. Na Toužimsku a severním Plzeňsku byla tato část systému velmi slabá.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 75.6 kB

Ještě ale nebylo všem bouřkám konec. Třetí a poslední bouřka dorazila po půl druhé hodině ranní a postupovala poněkud jižněji od Toužimi k východu za hlavním systémem, který při cestě k východu značně zesílil. Nakonec vypadala co do své struktury lépe, než ten druhý systém, alespoň z Toužimi. Bleskově sice nebyla tolik aktivní, ale CG blesk se mi přesto podařilo vyfotit.

Na radarovém snímku jsou zřetelná slabá jádra jižně od Toužimi. Jejich odrazivost ale mohla být částečně snížena stíněním srážek, neboť v tou dobou v prostoru Brd procházelo silné bouřkové pásmo.
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 122.6 kB

Pak dnešní bouřkový den skončil. Celkově z bouřek napršelo 11,2mm srážek, což k zažehnání sucha samozřejmě nestačilo. Ale s přihlédnutím čistě k bouřkovému pozorování hodnotím tento jako zatím nejlepší letošní. Za poskytnutí detailních radarových snímků a animací z Meteovieweru pro účely článku děkuji Janu Džuganovi.

J. Drahokoupil, R. Kellnerová, T. Novotný – Rusová - Krušné hory, okr. Chomutov; Brandýsek, okr. Kladno

Bez Dáši, která měla neodkladné povinnosti doma, ale zato s Radkou K. jsme chtěli vyrazit za velmi očekávanými bouřkami tohoto dne. Předpověď Estofexu slibovala to, co jsme už pár dní dopředu vyhlíželi v numerických modelech... tedy silné bouřky s možností výskytu supercel a příchodem noční MCS, která měla utnout vlnu veder, která zahájila letní prázdniny ve velkém stylu.

Jenže člověk a modely míní a příroda mění... jak časté. Místo toho, aby se kolem 5. hodiny odpolední podle předpokladu začala rozjíždět předfrontální konvekce, došlo k pravému opaku a to málo oblačnosti na obloze se v mžiku rozpustilo (pohled na synoptickou mapu odhalil podezřele nízké rosné body, takže se nebylo čemu divit). Naší jedinou nadějí se tedy staly bouřky v Německu, které si to mířily k naší SZ hranici. Kolem šesté jsem tedy vyzvedl Radku a rovnou jsme si to zamířili do Krušných hor... v naději, že se zde potkáme s ještě stále žijící bouřkou, která se nám zdála "taková divná". Jenže po hodině a něco cesty, kdy jsme dojeli na vytipované místo, zbyla z námi zamýšlené bouřky jen kovadlina.

Družicový snímek v pseudoviditelném spektru zobrazující kovadliny bouří nejen na západě v Německu.
© Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT
Velikost: 545.4 kB

Pohled na radar ukazoval, jak to v Německu na severozápad od naší pozice "jede", ale nic zajímavého nemířilo k nám. Zmar. Mezi tím jsem se spojil s Tomášem N., který byl toho času kousek od nás v Klášterci nad Ohří a rozhodl se za námi přijet. Za dvacet minut tu byl i s Evou. Dali jsme se do řeči, ale po očku jsme stále sledovali radar. Tomáš nám kromě jiného ukazoval, kde jsou dobrá pozorovací místa v okolí, protože tuhle lokalitu dobře zná, ale to se už přeci jen na tom radaru začalo objevovat něco, co nás zajímalo. U Ašského výběžku se začala formovat linie bouřkových jader, která se postupně spojila v linii postupující k VSV. Její jižní část s bílou odrazivostí dávala tušit přítomnost krup, a tak jsme vzpomínali na náš plzeňský tým, který se v té lokalitě právě pohyboval a doufali jsme, že se tomu vyhnuli. Počítali jsme, za jak dlouho to dorazí na naši pozici a rozhodli jsme se, že zůstaneme na místě a počkáme na její příchod zde.

Animace přechodu bouře přes naši pozici v Krušných horách.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 8107.6 kB

Bouře nabrala na dopředné rychlosti a byla u nás o něco dřív, než jsme počítali (odhadovali jsme, že mohla nabrat až 80km/h rychlost postupu). Její příchod byl poměrně impozantní. Blýskalo se prakticky co vteřinu - zprvu jsme viděli i dost CGček, když byl systém ještě daleko, ale jak se přiblížil, začaly převládat CC blesky. Na čele bouře jsme tušili i impozantní shelf cloud, ale vzhledem k pokročilé denní době, jsme ani na vysoké ISO neuspěli s nějakými reprezentativními fotkami. Zajímavostí může být reakce větrných elektrárem za našimi zády na sílící vítr. Vrtule se nejprve natáčely proti větru a otáčky se zvyšovaly. Jak ale přišel náraz čela bouře s húlavou, došlo k něčemu, co jsem zatím neměl možnost vidět a to k nouzovému zastavení vrtulí. Sami jsme se sice pokoušeli měřit sílu větru, ale vzhledem k tomu, že silně pršelo, tak jsme to rychle vzdali. Tato událost nám ale zpětně umožnila zjistit, kolik tam asi foukalo... samozřejmě se jednalo o rychlost větru v úrovni rotoru vrtule, která je ve výšce 78m, ale dle specifikace těchto konkrétních modelů jsme dohledali údaj 28 m/s jako hodnotu pro nouzové zastavení větrné elektrárny.

Po přechodu čela bouře a nejsilnějším dešti jsme se rozhodli pro návrat směrem k našim domovům, což kromě jiného znamenalo právě přešlou bouři opět projet a pokud možno se dostat znovu před ní. Noční jízda v silném dešti v prostoru po přechodu bouře, kde se na silnici sem tam povalovaly větve, krajnice byly zaplavené... to není nic, co by člověk dělal rád a často. Díky Tomášovi, který jel první a vedl nás, jsme se z Krušných hor vymotali bez větších problémů a u Loun jsme bouři konečně předjeli. Tomáš se zde vydal doprava k Novému Strašecí a my s Radkou jsme pokračovali směrem k Praze. Nakonec jsme se ale zastavili ještě na klasickém místě na Rovinách nad Brandýskem, kde jsme se dostali do "Brandýského oka" a mohli tak relativně nerušeně fotit blýskání kolem nás. Vydrželi jsme to asi do tří do rána, ale když už Radka spala v autě, zabalili jsme to a jeli se aspoň trochu vyspat.

T. Chlíbec – Kralupy nad Vltavou; Horoměřice, okr. Praha-západ

M. Meglič – Benátky nad Jizerou, okr. Mladá Boleslav

Odpoledne 7. 7. dosahovaly teploty vzduchu k 35°C a mnoho lidí očekávalo slibované ochlazení za zvlněnou studenou frontou, která se již chystala jihozápadně od našeho území. Bylo zřejmé, že její propagace k východu je zpomalena, a že se vytváří frontální vlna na pomezí Francie a Švýcarska. Nicméně jsem stále doufal, že se něco objeví už v první polovině noci, jinak bych to musel kvůli rannímu vstávání odpískat. Lehce jsem situaci glosoval i s několika přáteli na fejsbůku a později, když se vytvořila výrazná lajna bouří na našem severozápadním pohraničí, jsem se rozhodl vytáhnout techniku, vůz a vyjet nedaleko domova na pozorovací místo.

Po příjezdu na temné místo, bez světelného smogu města, jsem pozoroval velmi vzdálenou, ale velmi aktivní blýskavici. No podívaná to byla parádní, skoro se blýskalo bez ustání. Po chvíli (cca 30 minutách) pozorování mi bylo jasné, že jihozápadní část tohoto bouřkového komplexu slábne a nejaktivnější jádro, nyní již také slábnoucí, přejde dost daleko severně ode mne...

Z mého stanoviště jsem zachytil několik málo velmi vzálených blesků typu CG (oblak - země).

Blýskavice probíhala v mracích a jen občas některé blesky šly do země a navíc byly skryty v silných srážkách. Ty nejhezčí úlovky jsou pravděpodobně blesky typu CG+, které občas vystřelí z horních partií bouřkových oblaků daleko do místa beze srážek. Protože nejsou tlumeny srážkami, vypadají velice jasně a čistě, bez přisvětleného okolí...

Bouře utekla na severovýchod ode mne a zeslábla. Další dávka bouřlivého počasí se již chystala na samotné frontě, která již překračovala hranice naší republiky. Vzhledem k pozdní noční hodině však již další výjezd neprovádím. Zvlněná studená fronta s četnými blesky v mracích u nás vrcholí v půl třetí ráno. Za krátkou průtrž napršely 3 mm vody. Zesílený vítr na čele bouřek nezpůsobil v Benátkách nad Jizerou a okolí žádné škody...

L. Ronge – Zlatá Olešnice, okr. Trutnov

Na tento den slibovala předpověď poměrně rozsáhlé bouře s nebezpečnými projevy dokonce s možností výskytu derecha. Po příchodu z práce domů jsem si nachystal techniku a čekal na vhodný okamžik k výjezdu. Bouře nakonec vznikly poměrně dost pozdě, a protože bylo i jasno, napadla mě myšlenka o pokus zachycení Red Sprites pomocí digitální zrcadlovky. Kratce pred 22h jsem tedy vyrazil z domova, stavil jsem se jeste u kamaráda zapůjčit si trochu lepší sklo na focení (Canon EF 35mm f/1.4 L, což je špičkový objektiv s výbornou kresbou i na nižších clonách) a pokračoval směrem na můj oblíbený kopec kousek za Trutnovem s dostatečnou tmou na focení vysněných spritu (ze stejného kopce jsem fotil i březnovou polární záři).

Na místo jsem dorazil okolo 22:20 a již v tu dobu bylo vidět velmi intenzivní bleskovou aktivitu nad Polskem, vybalil jsem tedy výbavu, ale protože ještě bylo světlo, na nízkou clonu byly expoziční časy velmi malé, a tak jsem ještě nějakou dobu vydržel. Nakonec jsem zkoušel fotit různé směry, kde se blýskalo, jak na široko tak i na výšku, nebyl jsem si totiž jistý, jak vysoko mohou Red Sprites vznikat při dané vzdálenosti bouřky, kterou jsem vyčetl z radaru. V jednu chvilku jsem měl i pocit, že jsem něco jako Red Sprites viděl, ale v jiném směru než jsem měl foťák a dále již nic nebylo. Pokračoval jsem tedy se snímáním s občasnou změnou směru, ale krom osvětlené vzdálené oblačnosti jsem stále žádný Red Sprite nespatřil.

Nakonec jsem viděl jak očima tak i na družici, jak se již na mou pozici natahuje kovadlina z bouřek na západních Čechách a začínal jsem propadat smutku, že jsem ani po 2 hodinách nic neviděl. Postupně, jak se kovadlina stále víc přibližovala, jsem otáčel zrcadlovku více a více na sever, až nakonec krátce před půlnocí jsem viděl krátký ale poměrně intenzivní čerevný záblesk čehosi asi 20 stupňů nad obzorem bez klasického zablesknutí... "že by to bylo ono", řekl jsem si ? Foťák koukal přesně tím směrem a hned jak doexponoval kontroloval jsem snímek, na kterém jsem spatřil můj prvně vyfocený Red Sprite! Měl jsem z toho obrovskou radost, že jsem Red Sprite jak viděl, tak i vyfotil.

Pokračoval jsem tedy ve snímání stejným směrem se zablokovanou dráťenou spouští. A o sedm minut později jsem Red Sprite viděl znova, tentokrát daleko rozsáhlejší a mohutnější než ten první "chudák" :-). Byl jsem naprosto fascinován, jak krásně lze Red Sprites vidět i pouhýma očima. Je to sice velmi krátký záblesk, ale i za tu dobu jsem viděl rozsah a strukturu celého úkazu. Každopádně foťák exponoval a i tento Red Sprite se povedlo zachytit. Nakonec třetí Red Sprite jsem viděl a vyfotil 14 minut po druhém záblesku, který byl rovněž pěkný.

Časy jednotlivých Red Sprites tedy jsou 21:52:42, 22:00:34 a 22:14:38 UTC. Díky Martinu Popkovi jsme zjistili, že všechny Red Sprites byly přes 200km daleko od mého místa pozorování a díky Martinovi jsou k dispozici i pěkná videa z jeho kamerky.

Čas úkazu	Foto ze zrcadlovky	Snímek z kamery Martina Popka	Animace z kamery Martina Popka	Vypočtená zeměpisná poloha Red Sprite	Vzdálenost od místa pozorování
21:52:42 UTC				http://mapy.cz/s/k4hl	230 km
22:00:34 UTC				http://mapy.cz/s/k4hg	226 km
22:14:38 UTC				http://mapy.cz/s/k4h9	244 km

Pozorování ovšem neskončilo, bouře ze západních Čech se stále přibližovala a já se začal chystat na focení normálních blesků, ač blesková aktivita byla obrovská, většina blesků byla schována v oblačnosti. Bohužel se stala i další nepřijemná věc, krátce po půlnoci vypadly v lokalitě Vodafonu kompletně mobilní data a ani na tabletu ani na mobilu jsem se nemohl podívat, co se na mě vlastně blíží. Data nešla tak dlouho, až mě to donutilo místo na chvilku opustit a dojet na nejbližší dostupnou WiFi síť na načtení radaru, abych věděl, jestli mám očekávat například kroupy popř. jak silné nárazy větru. Po načtení dat jsem se vrátil hned zpět na místo a již po ceště začal celkem slušný nárazovitý vítr, ale vše dopadlo dobře, nicméně většina blesků zůstala skryta ve srážkách a nebylo to moc k focení a hlavní čelo se (naštěstí) vyhlo asi 10km severně od mé pozice.

Radarový snímek produktu Z:MAX z času 8.7.2015 1:10 SELČ.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 154.4 kB

Na místě jsem setrval do 2:50 a poté jsem vyrazil ještě k Trutnovu na další buňku, která ale také žádné blesky po mém příjezdu již nevyprodukovala. Nakonec jsem po 3:30 dorazil domů a šel na 3 hodinky spát :-).

Radarová animace přechodu bouře (produkt Z:MAX).
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 7228.5 kB

Focení Red Sprites budu zkoušet určitě častěji, není to zase taková věda, stačí, aby se vyskytly a mít pořádnou trpělivost zůstat na místě a čekat...

M. Popek – Nýdek, okr. Frýdek-Místek

Celý den jsem doufal, že tato bouřková situace by mohla být jedna z nejlepších v letošní sezoně co se týče produkce nadoblačných blesků. Odpoledně jsem skepticky pošilhával po snímcích z Meteosatu, ale až po 17. hodině se konečně rozjela bouřková činnost v Německu a Rakousku. Večer jsem už věděl, že zítra to nebude pracovní den a hlásilo se volno (:)). Rozjely se velmi pěkné MCS bouře a vypadalo to, že noc bude velkolepá. Po 21:30 jsem zapnul kamery, ale až v 22:38 se chytil první Red sprites z severnější MCS, která z Německa přecházela do západní části Polska. Severní část oblohy je v tomto období ještě hodně přesvětlená a optimální světelné podmínky začínají až po 22h. Tato aktivní oblast produkovala TLE ve vysokém tempu až do 2. hodiny ranní, kdy ukončila svou činnost. Vytvořila 39 Red sprites a dvě Sprites hala. Jedno Sprites halo bylo velmi jasné, což nebývá často k vidění. Vzdálenost jednotlivých úkazů byla v rozmezí 466-271km.

Přesně o hodinu později, v 23:38, začala produkce druhé aktivní oblasti ve vzdálenosti 433km. Ta procházela z Německa přes Českou republiku do Polska. Poslední Red sprites vytvořila těsně před svítáním v 3:37 ve vzdálenosti pouhých 161km. Celkově vyprodukovala 16 Red sprites.

Těsně po půlnoci začala být aktivní třetí MCS. Tato MCS se pohybovala západním Rakouskem a ukončila svou tvorbu Red sprites po 3. hodině ranní těsně před jižní hranici ČR. Celkově vytvořila 12 Red sprites a jedno slabší Sprites halo ve vzdálenosti 502-329km. Ve 4h ráno jsem ukončil pozorování a o hodinu později se již objevila první bouřka. Ta ukončila velmi úspěšnou noc, v které jsem doslova ohňostrojem nad bouřemi oslavil tisící pozorování nadoblačného blesku v TLE projektu.