AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Bouřková dovolená na Menorce 6. - 13. září 2015

6. 9. 2015

Autoři: D. Müllerová, J. Drahokoupil

Na dovolenou k moři se obvykle za bouřkami nejezdí, nicméně se nedá upřít, že našinec při výhledu počasí v destinaci zaplesá, když tam uvidí to, nad čím se většině běžné populace zježí hřbet. A tak zatímco ostatní pak brblají nad propršenou dovolenou, my se ocitáme v sedmém nebi, že nám u moře i zabouřilo.

S Honzou jsme vyrazili na Menorku druhý zářijový týden a vypadalo to, že jsme se v tomto ohledu příliš netrefili. Zatímco předchozí týden se po Baleárech vyřádil celkem kompletní repertoár (waterspouty, supercely, blesky i bleskové povodně...), náš týden až na drobnou výjimku ve středu vypadal na celkem klidnou dovolenou. No, co se dá dělat, zkusíme alespoň v prvních dnech sprity nad severní Afrikou, kam modely dávaly něco celkem hutného. Nad Menorkou budou jistě díky nižšímu světelnému znečištění lepší podmínky než doma. Pro tyto účely jsme pobrali nejsvětelněší objektivy, co máme. Od Honzy jsem si půjčila Canon 100/2,8 a Honza si na to vzal Canon 50/1,4.

V neděli po příjezdu, jen co se setmělo, jsme vyrazili dolů k moři na průzkum na pláž. Hvězdy skutečně nezklamaly, a tak jsme si vyfotili Mléčnou dráhu v kvalitě, jakou od nás známe jen při velmi jasných chladných nocích, kdy člověk při focení div neumrzne. Tady, ač nebylo zrovna kdovíjak vedro, byla teplota ještě celkem příjemná. Zkusili jsme zamířit i na jih, ale marně. Bouřka sice nad Afrikou byla, ale tak min. 500 km daleko, což nám přišlo už celkem dost a ani jsme nevěděli, jak vysoko nad horizont máme mířit a navíc bychom potřebovali spíš opačnou stranu ostrova, neboť náš hotel se nacházel na severní straně. Tohle asi nepůjde.

Pro jistotu jsme to vyzkoušeli ještě následující večer, kdy už ale nebylo tak jasno jako předchozí noc a trochu se nám do záběru pletly občasné mraky. To je marné, kdyby to bylo u nás nad mořem, máme šanci, tohle je nanic. Zkusili jsme to, ale sprity holt nebudou.

Ačkoliv jsme bouřky očekávali až ve středu, nakonec zabouřilo už v úterý. Honza si pro jistotu předplatil u operátora zvýhodněný datový balíček, neboť hotelová wifina téměř nefungovala. Již odpoledne se nad mořem vytvářely kumuly congesty se srážkami, které jsme hypnotizovali za hotelem na skalním výběžku a které nám bránily jít na druhou stranu dolů do zátoky na pláž. Co kdyby náhodou přerostly v něco víc, případně co kdyby se z nich náhodou něco spustilo dolů. Moc jsme si přáli vidět waterspout nebo alespoň trombu, jejichž vznik nad vodou je přeci jen o něco snažší než nad pevninou. Bohužel pořád nic a dokonce se tomu moc nechtělo ani přerůstat v kumulonimby.

Nakonec jsme "vyměkli". To se snad dnes kvůli mrakům ani nevykoupeme? A tak jsme umožnili vznik asi nejhezčího kongestu toho odpoledne, který nás asi po 5 minutách z té vody stejně vyhnal a kterého jsme při úprku přes pláž nahoru pro zrcadlovky fotili alespoň mobilem.

Na večeři jsme šli raději o něco dřív a dobře jsme udělali. Sotva jsme dojedli, koukneme na Blitzortung a hele bouřka. Je to tady! Tedy ne úplně. Klasicky nás to při postupu od SVV objelo a naskočilo JV od nás. To bude daleko. Vyšli jsme se podívat na kopec alespoň na to tmavo, když tu najednou blik a už opět fičíme pro výbavu. Bohužel tento směr pro nás nebyl zrovna nejpříznivější, a tak jsme se museli spokojit s pobytem v zarostlém kamení s všudypřítomnou překážející vysokou trávou. Můj starý cestovní stativ se ukázal jako nevyhovující. V okamžiku kdy se mi v náročném terénu částečně poskládal, uviděla jsem již za značného šera v dáli východně od nás při pobřeží viset z mraku úzké lanko. "Honzo, waterspout! Je tam! Foť!!!" Sama jsem pokračovala v souboji se stativem, ale pak jsem ho zahodila, napálila ISO 4000 a fotila jsem alespoň dokumentačně z ruky. Tenký chobůtek za chvíli zmizel ve srážkách.

Chvíli jsme ještě zůstali na místě a snažili jsme se zachytit nějaké blesky. Jejich aktivita nijak závratná nebyla a nic pořádného se nedařilo. Pak si Honza všiml relativně osamoceného cébáku na západě, v kterém to dle detekce trochu i blikalo. "Tady na to kašlu". Vidina "vystřelováku" z kovadliny byla lákavá. A tak se Honza přesunul na druhou stranu nad pláž. Mně se zatím nechtělo opouštět rozjetou bouřku, ale ta za chvíli stejně zdechla, tak jsem se přesunula za Honzou.

Už číhal, ale z mraku zatím nic nevyletělo. "Nechceš se přesunout trochu výš? Tady leze do záběru tráva." "No tak jo". Honza popadl stativ i s foťákem... Blik. Sakra!... Přesunuli jsme se na místo s lepším výhledem, ale žádný další blesk jsme už neviděli. Ovšem samotná silueta cébáku v soumraku taky nevypadala zle.

Co dál? Po nebi se to občas rozsvítilo a na JV v místech předchozí bouřky zase cosi ožilo. Tak tedy znovu na druhou stranu, ale potmě už se nám do zarostlého kamení na kopečku nechtělo, a tak jsme zamířili na příjezdovou cestu k našemu hotelu. V tuto dobu tam stejně nikdo nejezdil. Popošli jsme asi 200m do zatáčky, abychom měli lepší výhled. Občas nás oslnil i nějaký záblesk, což se Honzovi moc nelíbilo. "Já tyhle noční bouřky nemám rád, člověk ani pořádně nevidí, co se děje". Sotva jsme došli na místo a vše rozložili, klasicky nic. Ty bouřky si z nás opravdu dělaji srandu!

Mraků bylo po obloze příliš a vývoj byl poměrně chaotický. Na SV nad mořem v dáli také něco problikávalo, a tak jsme se tomu začali věnovat.

Když už to začínalo být skoro i koukatelné, obloha nad námi párkrát probleskla. "Co to je? Odkud to bylo"? Pak jsem se náhodou podívala směrem k našemu hotelu a v tu chvíli se mi vpálily do očí dva větvičáky, které vylétly z ne příliš vzdálené kovadliny, o jejíž existenci jsme neměli ani potuchy. Buuuuuuuum! A do pr...!!! Ani utéct na pokoj bychom nemohli, protože bouřka byla právě tím směrem. A tak jsme honem přemířili a krčili jsme se pod stativy, jako kdyby to snad mělo pomoct. Flááááák! Další. Sakra jsou moc velké, tohle je na širokáč. Honza má naštěstí ohnisko širší. Blik - bum! A další. Sakra, teď nás to tady usmaží. Bad feeling...

Bouřka ovšem nabrala velkou rychlost a utekla nám za zástavbu na kopci, tak jsme se konečně odvážili pohnout a přesunuli jsme se opět na druhou stranu nad pláž. Bohužel to nestačilo.

Na druhý den už jsme měli zapůjčené auto a čekaly nás výlety. "Jdem spát"? Ani náhodou ještě chvilku... Opět jsme se vrátili na druhou stranu, ale teď už jen za barák. Vpravo na pomezí moře a pevniny zase začalo něco víc blýskat, ale překážel tam neposlušný kumulek. "Je půl druhý, jdem spát"! "Tak běž, já tam za tebou přijdu". "V žádném případě, samotnou tě tu nenechám"! Grrrrrrr....

Denní sumace z detekce blesků Blitzortung.org z 8.9.2015 zobrazující kromě jiného bleskovou situaci kolem Menorky.
© Blitzortung.org
Velikost: 86.9 kB

Druhý den ve středu už bylo po bouřkách. Výšková tlaková níže, v níž se tyto četné bouřky tvořily, ustoupila k jihovýchodu a tak jsme se mohli v klidu věnovat prozkoumávání ostrova. Tentokrát právě východní polovině, abychom mohli nějaké konvekci ještě alespoň zamávat.

A teď už nic nebude. Večer jsme ovšem proklikali GFS a světe div se, na čtvrtek k nám cosi od západu dával. To následující den potvrdil i Estofex stupňem č. 1. Jupííí. Měli jsme v plánu západní část ostrova, což se hodilo. Dopoledne jsme se vykoupali na jedné z krásných místních panenských pláží na JZ ( bohužel stejný nápad měla asi stovka dalších lidí) a odpoledne jsme se přesunuli na SZ cíp k jednomu majáku. Kurňa, ale té oblačnosti by mohlo být méně, takhle nic nevybublá. Vybublalo. Už když jsme šli od majáku, tak se to navzdory dece začalo snažit. Hele, támhleten mrak vypadá dobře. Než jsme se vymotali z úzké cesty k majáku směrem k Citadelle, z kumulu se stal kumulonimbus s hustým srážkovým polem, na jehož spodní straně narostl útvar podobný wall cloudu. Blik. Blížili jsme se k tomu. "Hlavně ne kroupy, já chci vrátit auto v pořádku". U Citadelly jsme měli uhnout doleva a už jsme se celkem i těšili, neboť nás to stále táhlo přímo proti bouřce. Nakonec nás jen trochu lízla a kroupy se naštěstí nekonaly.

Bouřka projela přes cestu a rychle se vydala směrem nad moře. Začali jsme se věnovat její zadní části, ze které občas sjel nějaký ten blesk. Nakonec nás to dohnalo až na sever na útesy za městečkem Fornells, kde se Honzovi podařilo již nad mořem vyfotit alespoň 2 blesky. Můj trigger, přestože při předchozí akci fungoval normálně, najednou mlčel. Co má být zase tohle? V nastavení jsme žádnou chybu neobjevili. Z dalšího mraku se opět spustily srážkové pruhy, ale na záblesk jsme již čekali marně.

Po večeři se už nic nedělo, a tak jsme se, ještě než vrátíme auto, vydali na nedalekou nejvyšší "horu" Menorky El Toro. Tento kopec s klášterem a četnými vysílači má pouhých 360 m. n. m., ale v nízké krajině působí poměrně mohutně a skýtá přehled po celém ostrově a dokonce je z něj za ucházející viditelnosti vidět i pobřeží vedlejší Malorky. Bohužel jsme to tam dřív nestihli a tak jsme tam dorazili už skoro za tmy. "Támhle svítí naše městečko Son Parc, támhle na západě je Citadella, na jihovýchodě svítí hlavní město Mahon a támhle"... blik!... je zase bouřka! Do háje. Tak hlavně, ať tady nezačnou sršet stožáry, to bysme se tu po... Bouřka ovšem neprojevila snahu se přiblížit, naopak. Občasně problikávala nad mořem až za Mahonem a mířila na východ. Přesto nás alespoň na hodinku zaměstnala čímž jsme vzbudili zvědavost i u jakéhosi španělsky mluvícího páru, který sem takhle pozdě večer na chvilku také zavítal.

Po jednodenní pauze nám Estofex na sobotu - předposlední den pobytu dopřál další jedničku. Celý den jsme byli celkem natěšení, ovšem neústupná cirrovitá oblačnost zabránila jakékoliv řádné konvekci v našem místě. Bouřilo pouze pod námi v Africe a nad námi ve Francii, kde celý den jel neskutečný masakr, až jsme Francouze začali litovat. Nad západní část Středozemního moře se bouřkám nechtělo a nad námi visela stále houstnoucí deka. Na naši poslední noc jsme ulehali trochu zklamáni.

Denní sumace z detekce blesků Blitzortung.org z 12.9.2015 zobrazující kromě jiného bleskovou situaci kolem Menorky.
© Blitzortung.org
Velikost: 91.4 kB

Zhruba kolem 2:00 nás probudila rána, kterou ovšem nezpůsobil hrom, ale průvan, který přibouchl dveře u koupelny. Nějak mě napadlo vykouknout ven a uviděla jsem hvězdy. "Honzo, je jasno, nezkusíme přeci jen ještě ty sprity"? Ze skoro prázdného datového balíčku jsme ždímali poslední data, abychom se přesvědčili, že ve Francii to stále žije, a tak jsme vyrazili na útes za hotel. Skutečně bylo jasno, jen při severním horizontu se nacházela vrstva vzdálené oblačnosti, ve které to dokonce i problikávalo. Orientace téměř ideální. Mezi bouřkami nás dělilo tmavé moře, žádné světelné znečištění, takže buď teď a nebo nikdy. Po chvíli snažení mi začalo být trochu chladno, a tak jsem si odběhla pro bundu. Když jsem se vrátila, Honza mi oznámil, to co jsem očekávala. Máme je!

(Za pomoc se zpracováním videa děkujeme Martinu Setvákovi. Zároveň jsme vedle videa pro Youtube vytvořili i Gifovou animaci, která je ke stažení zde: http://www.bourky.com/stahnout-soubor/172.gif).

Zůstali jsme na tom místě zhruba do půl páté, ač tedy nejvýraznější sprity byly asi zkraje našeho pozorování. Bouřky by sice mohly být ještě o kousek blíž k nám, ale i tak to stačilo na to, aby každý z nás alespoň po jednom spritu viděl i na vlastní oči a na displeji jsme spatřili i náznaky rozvlněného airglow. Měli jsme velkou radost, že se nám náš původní záměr v rámci možností nakonec přeci jen podařil. Honza vyfotil sprity podruhé v životě, pro mě to byla premiéra. A tak tato akce znamenala příjemnou tečku za naší povedenou dovolenou.

Denní sumace z detekce blesků Blitzortung.org z 13.9.2015 zobrazující kromě jiného bleskovou situaci kolem Menorky.
© Blitzortung.org
Velikost: 77.9 kB