Autoři: J. Drahokoupil, D. Müllerová, M. Sedlmajer

  Úterý 26. 4. bylo významné nejen jakožto 25-leté výročí výbuchu Černobylu, ale pro mě osobně, po mé loňské „supercelární premiéře“, jsem měla tu čest konečně zažít i premiéru „výjezdovou“.

  Po nekonečném zimním období a dlouhých týdnech, kdy naše území ovlivňovala anticyklona a úspěšně potírala sebemenší pokusy o konvekci, jsme se konečně dočkali naděje v podobě výškové tlakové níže, která se svým středem usídlila přímo nad naší republikou. O Velikonocích si vykoledovali bouřkovou nadílku většinou na Moravě a samozřejmě na Vysočině. Čechy byly dosud, až na výjimky, klasicky opomíjeny :-), což se mohlo, dle předpovědi Skywarnu, v úterý 26. 4. změnit. S Honzou Drahokoupilem jsme se domluvili, že se v případě příznivé situace sejdeme na oblíbeném pozorovacím místě na OC Šestka.

  Následující den to ale „bouřkově“ příliš nevypadalo. Moravu zkrápěl od rána vydatný „zelený koláč“ a Čechy jako kdyby nechtěly příliš zaostávat, dopřávaly nám oblohu zataženou stratem a občasné přeháňky. K nesmělému pokusu o protrhávání oblačnosti došlo až po poledni. Vzhledem k dosud nepříznivě vyhlížející situaci a absenci možnosti sledovat vývoj dění na radaru, jsem povolila v bojové pohotovosti a zvolnila pracovní tempo, což se následně ukázalo jako chyba. Před třetí mi přišla informace, že se jihovýchodně od Prahy přeci jen začala tvořit bouřka, ačkoliv „vysrávkovitého“ charakteru o pár výbojích, přesto jsme se rozhodli, že ji budeme sledovat a já spěšně vyrazila přes půl Prahy na Šestku za doprovodných SMS ve stylu: „sílí to, chcípá to“... . A jak tomu v takových situacích bývá, MHD se najednou rapidně zpomalí, případně spoje ujíždí přímo před nosem, což se mi v případě autobusu k letišti podařilo, tudíž jsem z nouze skočila alespoň pro přiblížení na tramvaj a s rychle se přibližující tmavou oblačností v zádech směřovala do Šárky, kde jsem chtěla přestoupit na další autobus k letišti. Zatímco Honza již od 3. hodiny odp. vyčkával na pozici a vše sledoval, bouřka nevalné konzistence – již bez el. aktivity mě dohonila na autobusové zastávce zhruba 1 km od Šestky, kde mě zasypala krupkami o velikosti cca do 5mm a dopřála i krátkou, poměrně vydatnou zálivku :-).

Cb nad Prahou s krupkami, které pozorovala Dáša. Křížek značí letiště Praha Ruzyně. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 205.6 kB

  Na Šestku jsem dorazila již po dešti a dozvěděla jsem se, že Honza zde žádné krupky nezaznamenal, takže jsem vlastně akorát trefila na jádro. Mezitím se začalo vyjasňovat a na obzoru včetně pro nás zajímavého JJV směru začaly narůstat congesty, z nichž některé přerostly i v Cb. Vše bylo ale zatím příliš daleko, než aby to došlo v „použitelném stavu“ až k nám, navíc focení narušovalo i poměrně značné kouřmo, což se v průběhu odpoledne naštěstí zlepšovalo. Vyčkávali jsme tedy, co bude dál a čas si krátili i přehlídkou výbavy (překvapilo mě, že Honza tu mačetu na prosekávání porostů – viz checklist pro stormchasing – s sebou skutečně má :-) ). Jinak v porovnání s jeho profi výbavou působil můj skromný kompakt Canon SX120 jako velorex vedle mercedesu třídy S :-).

  Občas jsme zkontrolovali situaci na radaru, abychom se ujistili, že naděje na nějaký úlovek, ačkoliv značně slabá, ještě existuje a na jihu se objevil další Cb, jehož timelapse pořizoval jižněji od nás Mirek Sedlmajer.

Bouřková oblačnost se blíží cca od JV. Křížek značí letiště Praha Ruzyně. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 264.7 kB

  Západ vypadal poměrně lépe a tamější jádra vykazovala na rozdíl od „těch našich“ i nějaké výboje. V jednu chvíli tam Honza zpozoroval na kovadlině i přestřelující vrcholek. Jinak byl relativní klid, takže jsem usoudila, že mi nakonec stejně zbydou jen ty horseshoe funnely a Kelvinové – Helmholtzové, jejichž vyhledávání se z nedostatku „jiného materiálu“ stalo mou úchylkou a jsem schopna je vidět téměř všude (však to všichni v různých podobách asi známe) :-). Nakonec i na toho Kelvina došlo, ale neulovila jsem ho já, nýbrž Honza ve chvíli, kdy jsem se vzdálila na toaletu. A aby toho nebylo málo, stihl za tu dobu pořídit i drobné mammaty, které se mezitím vytvořily na kovadlině z potencionálně nadějného Cb, která se na nás nasouvala a vzhledem k pročištění vzduchu nabývala i na fotogeničnosti.

Přestřelující vrchlek na snímku z MSG v pseudoviditelném spektru. 18:00 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, EUMETSAT Velikost: 201.2 kB

  Všimla jsem si, že jih poměrně ztmavl a Honza vyhodnotil, že bouřka (v tuto chvíli už na detekci o jednom zaznamenaném výboji) se bude přesouvat od nás jihozápadně. Proto bude nejlepší, když změníme stanoviště a přesuneme se někam k Berounu. Jako výhodné pozorovací místo se jevilo letiště poblíž Bubovic. Sedáme tedy do auta a vyjíždíme. Konečně má první opravdová akce :-). Už po cestě jsem spatřila na jihovýchodě poměrně výraznou duhu, kterou jsem, bohužel, neměla čas vyfotit. Vzhledem k tomu, že bylo již před 19:00, byl celý bouřkový oblak ozářen nízko položeným sluncem a díky zlepšené dohlednosti dosahoval sytých tmavých barev. Dálnice D5 nás zavedla do údolí, které nebylo sice z hlediska pozorování ideální, ale brzy jsme v Loděnici sjeli na vedlejší silnici směr Bubovice a stoupali na jih do vršku přes hřeben s očekáváním, cože se za ním skrývá…

  A ono tam na nás skutečně cosi čekalo a to něco, co jsme tam rozhodně neočekávali :-). Před námi se rozprostřel poměrně luxusní shelf cloud, který vydal za všechny blesky, které jsme ten den neviděli. Ani jsme na letiště nedojeli, protože přímo před Bubovicemi se nám nabídla polní cesta s rozkvetlou loukou a otevřenou krajinou, všechno krásně jako na talíři. Bleskovou rychlostí jsme vypálili z auta a už se z fotoaparátů jen kouřilo, že jsme si ani nevšimli, že už na nás prší. Blesky nám ani nechyběly :-).

Radarový zoom zobrazující situaci, kdy jsme fotili shelf cloud u Bobovic. Křížek značí blízký Beroun. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 252.5 kB

  Cestu zpět na OC šestku, kde jsme akci ukončili, doprovázel nádherně vybarvený západ slunce pod kovadlinou. Přestože můj štít zůstal opět neposkvrněn a na Honzově zůstala pouze jedna osamocená čárka z předešlého dne, spokojenost je zde na místě a náš první letošní výjezd (a můj vůbec premiérový) se nad očekávání vydařil.