Autoři: J. Drahokoupil, R. Sedlmajer, M. Sedlmajer

Další zvlněná studená fronta přecházela přes Českou republiku v pondělí 19. 6. Teploty se během dne vyšplhaly opět k letní třicítce a ani přechod fronty nesliboval výraznější ochlazení. Konvektivní oblačnost se začala tvořit brzy odpoledne a postupně nabírala na intenzitě. Bouřková jádra se začala znovu tvořit na německém pomezí v Krušných horách a postupovala cca východním směrem.

Ještě než se u nás objevila významější kupovitá oblačnost, tak vznikaly první osamocené věžovité cumuly – jako například tento.

Poté se na jižním obzoru objevil první cumulonimbus, který se ale rychle rozpadl. Jeho závěrečnou fázi vývoje zachycuje následující fotka.

Na naše obvyklé stanoviště nad Brandýskem „Na Rovinách“ jsme se vydali, když se bouřková oblačnost dostala do bezprostřední blízkosti naší obce. Když jsme dorazili na místo, tak jsme si uvědomili, že zde nemůžeme zůstat moc dlouho, neboť přímo na nás ze západu postupovala zřejmě intenzivní bouřka. Pozorovali jsme několik blesků a proto jsme se ihned uchýlili do auta a nadále sledovali situaci. Severně od nás bylo další bouřkové jádro, které bylo pravděpodobně ještě o něco intenzivnější, než to od západu. Autem jsme přejeli na nedaleké místo, kde jsme se natočili tak, aby jsme měli lepší výhled na bouři na severu. Velice nás nadchl vzhled této bouře... „skoro jako v Americe“.

Ale ani zde jsme dlouho nevydrželi neboť se přibližovala západní bouřka a protože jsme nevěděli, zda se na ní nevyskytují i kroupy, zvolili jsme ústup a popojeli jsme jihovýchodním směrem nejdříve k obci Stehelčeves. I odsud jsme však byli vytlačeni blížící se výše zmiňovanou západně ležící bouřkou, která se postupně rozšiřovala a také téměř splynula s bouřkou na severu. Přemýšleli jsme, kam se vydat tak, aby jsme neriskovali, že narazíme na kroupy. Jedinou rozumnou možností se zdálo dál ustupovat bouřkám a jet na jihovýchod a proto jsme zvolili jako naše další stanoviště místo na Okořem.

Zde nás ale srážky dohnaly velice rychle. Chvíli jsme čekali v autě a doufali, že z toho nebudou kroupy, ale Radek se nakonec rozhodl neriskovat a jeli jsme dál – tentokrát směrem jižním a to k benzinové stanici Robin Oil u rychlostní silnice na Slaný, kde jsme zamýšleli se případně ukrýt před kroupami. Naštěstí se bouře již dál k jihu nerozšiřovala a tak jsme ani k benzince nedojeli a zastavili jsme, aby jsme opět mohli sledovat situaci. Nakonec jsme se celkem slušně bouři vyhnuli a nyní jsme ji mohli konečně pozorovat z relativně bezpečné vzdálenosti a na klidném místě.

Následující radarový snímek a snímek z detekce blesků zobrazují situaci v ČR v 17:00 SELČ a byly převzaty z Českého hydrometeorologického ústavu.

Když se bouře přesunula více k východu, tak jsme se vydali do míst, kde předtím přecházela, protože jsme dostali informaci, že v Zákolanech padaly malé kroupy. Ty jsme sice nakonec neobjevili, nicméně bouřka se zde projevila silným přívalovým deštěm, který zaplavil části silnic. Nejdramatičtější situace byla v místě, kde se na silnici řinula voda stékající z nedalekého kopce.

Poté jsme pokračovali dále a u obce Koleč jsme vyfotili pěknou dvojitou duhu.

Napršený déšť se velice rychle odpařoval a na následující fotce jsme vyfotili zajímavý odlesk na vodní páře nad silnicí.

Tím náš odpolední výjezd za bouřkami definitivně zkončil a vrátili jsme se domů. Jenže ještě cestou jsme si všimli hradby cumulonimbů ještě daleko na západě, které pravděpodobně též jako předchozí bouřky postupovaly východním směrem... tedy k nám. Proto netrvalo dlouho a opět jsme vyráželi nad Brandýsek „Na Rovina“. Tentokrát jsme zaznamenali dramatičtější nástup bouře než odpoledne. Přicházející čelo bouřky se projevovalo nárazy větru až 17 m/s.

Následující radarový snímek a snímek z detekce blesků zobrazují situaci v ČR v 19:00 respektive 19:10 SELČ a byly převzaty z Českého hydrometeorologického ústavu.