AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Bouřky 2. 8. 2014

2. 8. 2014

Autoři: T. Novotný, J. Drahokoupil, D. Müllerová, M. Janoušek

T. Novotný – Nové Strašecí, okr. Rakovník

Povětrnostní situace vypadala 2.8. podobně jako předchozí dny, téměř identická i předchozí týdny. Nízké až střední hodnoty CAPE a minimální střih větru byly těmi jedinými parametry pro vývoj bouřek. Na rozdíl od předešlých dní se však zlepšila viditelnost a při zemi už nebylo takové kouřmo, znemožňující pozorování bouřek. Tím se náhle stala fotogenickou i mělká konvekce, během odpoledne přerůstající v congesty a cumulonimby.

Během večera konvekce neslábla a přibližující se bouřka od Berouna poskytla šanci na focení blesků s ubývajícím světlem. S prvními kapkami jsem se rozhodl pro přesun na jiné místo. Jakmile jsem popadl stativ i se zrcadlovkou a trigerem, tak se mi zrcadlovka vlivem nedotažení hlavy stativu převrátila do svislé polohy a triger mi vyjel ze sáněk a spadnul na silnici. Takže během přejezdu na další stanoviště jsem trnul jestli si ještě někdy zafotím blesky. Naštěstí vše fungovalo bez újmy a mohl jsem pokračovat ve focení zadní strany odcházející bouře, když mi náhle zavolal Honza, že vyfotil parádní blesk a před tím mu spadl triger na zem. Ani jednomu se nám to nikdy dříve nestalo.

Mezitím se tvořil menší komplex bouřek postupující severně od Plzně, před který jsem měl možnost se dostat. Přemístil jsem se tedy nedalo Rakovníka a hned po chvíli bylo co fotit. Před samotným komplexem se tvořily nové cumulonimby prosvětlované blesky. V jednu chvíli se vytvořil i zajímavý arcus, možná wall cloud.

Radarový zoom s detekcí blesků CELDN zobrazujícím situaci kolem Rakovníka ve 22:20 SELČ.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 256.1 kB

Po pěkném bouřkovém zážitku jsem se chystal do postele, když poslední kontrola radaru zavelela něco jiného. Severně naskočily zase nové elektricky aktivní cébáky a tak už jsem jen z povinnosti vyrazil pár set metrů za domov „to zkusit“. Nakonec to bylo zřejmě to nejhezčí z celého dne. Noční cumulonimby pod hvězdnou oblohou, neustále prosvětlované blesky mám prostě nejraději.

Radarový zoom s detekcí blesků CELDN zobrazující pohled na půlnoční bouřky. Křížek značí Nové Strašecí.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 273.4 kB

J. Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno

Sobota 2. srpna byla ve znamení četných přeháněk a bouřek v západní půlce ČR. Během dne jsem v Brandýsku zaznamenal vývoj kupovité oblačnosti, který jsem odpoledne zkoušel i timelapsovat z Rovin, kde jsem se při této činnosti potkal po dlouhé době s Mirkem Sedlmajerem.

Mirkův timelapse:

Večer jsem si musel na chvíli nechat utéct novou bouřku, která se kolem sedmé hodiny začala tvořit opět v těsné blízkosti mého domova. Bouřka ale rychle utekla k severu a postupně zanikla. Naštěstí se v její dráze vytvořila po osmé hodině bouřka další a tu jsem si už nenechal uniknout. Dokonce jsem vzal na výjezd na Rovina i mamču, která byla zvědavá na pěknou bouřku. Po dojetí na místo jsem se chvíli musel vypořádávat s drobným deštěm na doprovodné kupovité oblačnosti, takže jsem se chvíli pokoušel fotit z auta, ale prakticky bez úspěchu. Co bylo ale horší, že když jsem po dešti vylézal z auta s foťákem a triggerem na stativu, tak mi trigger vyklouzl ze sáněk na blesk a zamířil si to volným pádem rovnou na beton a poté ještě do bláta... Krve by se ve mně nedořezali... Hned mi hlavou proběhly všechny letošní problémy se všemi těmi triggery, co kdo letos měl, a představa, že by byl ten můj věrný a dobře sloužící kousek rozbitý a já si musel objednávat z USA nový, mě dost děsila. Po spršce sprostých slov a kletí jsem po něm skočil a zjištoval škody. Naštěstí se po zevrubném zhlédnutí zdálo, že kromě drobných oděrků a potřísnění blátem se nic horšího nestalo, ale jak víme, je to křehká elektronika a dovnitř vidět není, takže klidně nemusel fungovat. Po rychlém očistění jsem ho ihned šoupnul zpět na foťák a zkusil zapojit. Zdálo se, že funguje. Mezitím, než jsem se vzpamatoval, tak mi samozřejmě uniklo několik blesků, ale teď jsem byl hlavně rád, že sestava foťák a trigger opět pracuje, jak by měla. Stále ve mě ale panovala obava, zda na fotkách něco bude... zda nedošlo přeci jen k nějakému poškození, které omezilo rychlost reakcí přístroje. Naštěstí se tak nestalo a už jsem se konečně mohl v klidu věnovat bouřce a vyfotit nějaké ty blesky...

Radarový snímek ze 20:30 SELČ, kdy jsem vyrazil na Rovina fotit. Křížek značí Brandýsek, okr. Kladno.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 258.8 kB

Bouřka se posouvala k severu nad Slaný a dál a mně se blesky postupně začaly skrývat za horizont, když mě osvítilo a vzpomněl jsem si, že cesta z Rovin k "vrtulím" byla zpevněna a dá se po ní docela dobře jezdit a navíc je z ní krásně vidět přes horizont požadovaným směrem. Rychle jsme se tam tedy přesunuli s tím, že jsme museli obětovat pár pěkných blesků během přejezdu, ale nedalo se nic dělat. A vyplatilo se to víc než náramně. Krátce po opětovném rozložení techniky a jejím zamíření na cíl se to stalo...

Těžko tento okamžik popisovat slovy... Fotka mluví za vše. Většina blesků se již tou dobou vyskytovala až za Slaným, a tak když udeřil tento CG+ blesk z kovadliny, bylo to docela překvapení. Ne že by to člověk úplně vylučoval, ale tak jak často se povede, že člověk vyfotí něco takového? Okamžitě po pořízení snímku jsem sestavu vypl, abych se na fotku mohl podívat. Zlomek vteřiny poté, co jsem To uviděl na displeji, jsem už poskakoval vítězoslavně kolem a věděl jsem, že sezóna je zachráněna. Ano, jednou fotkou... tohle bylo to, co mi do sbírky chybělo, ale hlavně při té letošní bídě to bylo jako zjevení. Fotil jsem dál, ale už to nemělo tu šťávu, a tak jsme se za chvíli vydali k domovu. Nasycen tímto úlovkem jsem si šel spokojeně lehnout, abych se ráno dozvěděl, že se kolem půlnoci odehrála další bouřková podívaná kousek od nás, kterou si nenechali utéct ti, kteří byli vytrvalejší a nejspíš i méně spokojení než já z večera.

Radarová animace s detekcí blesků CELDN mezi 20:00 a 21:30 SELČ zobrazující pohyb bouřkového systému. Křížek značí Brandýsek.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 4452.8 kB

Bouřky toho dne sledovala i Dáša, bohužel bez možnosti výjezdu, a tak využila tradiční místo na OC Šestka (nejspíš naposledy pro tyto účely, protože si někdo nepřeje, abychom nadále využívali toto místo (jejich smůla... dělali jsme jim léta reklamu zdarma a jistě na toto místo mimoděk přivedli i pár lidí, kteří stejně jako my využívali kromě střechy na focení i zázemí centra a utratili tak i nějaké peníze)).

M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno

Před čtvrtou hodinou odpolední se na radaru v okolí Slaného objevily dvě silné přeháňky. Postupovaly zhruba z jihovýchodního směru. Jedna z nich mířila přibližně na Slaný, ale zdálo se mi, že těsně mine východně. I tak jsem před jejím příchodem zahájil výjezd. Vzal jsem si s sebou i četbu pro případ, že by nebylo co pozorovat. To se ukázalo jako dobrý přivolávač bouřek. Po prvním ujetém kilometru slyším první hrom, následně další a poté se spouští nejprve mírný, ale postupně sílící déšť. Za občasného nevýrazného hřmění napršelo nejméně 10 mm. Poté bouřka odešla a hned začalo svítit slunce. Pustil jsem se tedy do čtení, zatímco se na obilí sušila zmoklá bunda.

Nějakou dobu se na odchozí straně ještě formovaly různé cumuly a cumulonimby, ale bylo to již docela daleko. Větší pozornost začínala postupně budit jiná konvekce, tentokráte na jihu, která měla podobu spíše roztrhaných kumulů s patrnou tendencí vertikálního vývoje. Byla to skupinka asi 5 oblaků srovnaných do pásu. Spíše se trhaly, než rostly. Výjimkou byl prostřední cumulus s tmavší vodorovnou základnou. Mířil přímo nad místo pozorování. Rozhodl jsem se popojet více na sever a jakoby ho kousek sledovat. Na prvním kopci, kde byl o něco lepší výhled, jsem ale už zastavil. Začalo trošku poprchávat a ve vyšších patrech oblaku byl vidět náznak kovadliny. Po jeho přechodu se pod ním ukázalo i slabé srážkové pole, jehož účinku jsem byl tentokráte ušetřen.

Pozornost začala budit opět další konvekce, která vznikala směrem na východ. I zde se předpokládal významnější vertikální vývoj. Nejprve vznikl malinký Cb vrcholek v podobě velmi subtilního výběžku. Tím ale vývoj nekončil. Následně se vzedmuly nové kupy, docela silné, a začalo se dít konečně něco fotitelného. Pomalu se zformoval květákovitý vrchol, který se přeměnil v kovadlinu. Tentokrát konečně s okouzlující strukturou a v dostatečně blízké vzdálenosti. Mezitím se do celkem zajímavé podoby přeměnil i odcházející cumulonimbus na severu. Sice z něj nehřmělo, ale ve větší vzdálenosti začaly vynikat vrcholové části – místy rozmazané a vzhledem k pozici slunce pro změnu v tmavých barvách. Foťák jsem střídavě mířil na oba cumulonimby. Postupně se oba vzdálily a místy je zahalila méně hodnotná kupovitá oblačnost.

Během pozorování hlavní kovadliny začala být patrná i jiná konvektivní buňka – nový cumulus situovaný jižněji od dosud pozorovaného. Hned se stal novým středem pozornosti. Byl poměrně plochý s tupým vrcholem, jež pomalu a nenápadně nabíral výšku. Nebudil zrovna dojem adepta na cumulonimbus, ale zdání klamalo. Netrvalo dlouho a vrcholy se začaly rozmazávat. Patrná byla i jeho spodní část, ze které se spustily srážky a nakrátko v nich byla vidět i duha.

Jak je člověk zahleděný na ty své mraky, ani pořádně si nevšímá toho co je kolem. A v některých případech se to týká i zbylé části oblohy. Teprve teď jsem si všimnul velké tmavé základny, která se rozprostřela na jihu ode mě. Byla už tak blízko, že šlo pozorovat skutečně jen samotnou základnu. Vzhledem k předchozímu vývoji všech větších kumulů v okolí se ani nepochybovalo o tom, co bude následovat z tohoto. Směr postupu byl nyní navíc přímo na mé stanoviště, respektive vlastně mrak už byl téměř nad ním. V poslední chvíli se ukázalo, jak základna začíná být uprostřed rozmitá.

Rychle jsem zamířil do nejbližší vesnice - do Královic klasicky do čekárny na autobus. Současně jsem mraku do jisté míry ujížděl. V půli cesty už za sebou vidím neprostupné srážkové pole a někdy tou dobou začlo také hřmět. V čekárně mně zastihnul slušný liják a v okolí uhodilo několik CG blesků. Déšť ale docela rychle zeslábl a já jsem se mohl znovu vrátit na kopec, abych zachytil zadní stranu bouřky. Po několika desítkách minut se vyrýsoval pěkný oblouk kovadliny, který začínal barvit západ slunce. Potom už se zdálo, že kromě vývoje této kovadliny se nic dít nebude, takže opět přišla řada na čtení. Ne na dlouho...

Při pravidelném kontrolování oblohy jsem brzy zjistil, že asi 30 km jižně se zase formuje nějaká kupovitá oblačnost a za chvíli bylo patrné, že taktéž vyžaduje zvýšenou pozornost. Docházelo k rychlému vertikálnímu vývoji a ještě dříve, než bych to čekal, se v některých místech při zemi začaly objevovat jasné srážkové pruhy.

Přejel jsem proto na nové stanoviště s dobrým výhledem na jih. Mezitím se mraky rychle přiblížily a objevily se v nich první řídké záblesky a na chvíli i zajímavé vrcholky. Jednalo se o větší systém cumulonimbů. První jedna či dvě buňky míjely západně s blesky tak jednou za minutu. Zajímavá byla ale hlavně základna, kde se objevil před srážkovým polem pozoruhodný útvar, zřejmě ale jen shelf cloud. Bylo už poměrně šero, a tak jsem začínal být mírně nervózní kvůli tomu, že nemám stativ. Přinejhorším bych ale mohl foťák položit do hlíny na poli (s tímhle krámem si to můžu dovolit.)

Během fotografování se z tmavě rovné základny ve východní části systému nečekaně spustilo silné a ostře ohraničené srážkové pole, které bylo nepříjemně blízko. Blesky jím probíhaly několikrát do minuty. Neúspěšně jsem se pokoušel nějaký vyfotit, ale čas se rychle krátil. Na poslední chvíli jsem vše uklidil a vyjel rychle opět do čekárny. V tomto případě to bylo směrem k bouřce. Jen-tak-tak jsem dojel do obce Trpoměchy, pak se spustil opět liják. Stejně jako u předchozí bouřky neměl dlouhého trvání. Zakrátko jsem znovu vyjel směrem Slaný, abych se už snad konečně vrátil z výjezdu. Během cesty blesky docela nebezpečně řachaly z nějakého dalšího výběžku, který mě nakonec naštěstí minul.

Těsně před Slaným už se zdálo že je celý systém za mnou, ale na poslední chvíli zjišťuji, že nějaké silné srážkové pruhy za ním ještě dobíhají. Přidal jsem, abych to stihnul, ale nepovedlo se. Rychle jsem se schoval u nějaké stodoly, byl to ale úkryt jen před deštěm. Spustil se ten den už počtvrté liják a docela impozantní CG hromy – naštěstí nad 1 km. Pak prásknul jeden citelně silnější, který byl zároveň posledním silným hromem té bouřky. Podle všeho to měl být Honzův „Blesk sezóny“. Asi po 10 minutách nejintenzivnější srážky ustaly.

Po setmění radar ukazoval další pás bouřek, který se blížil od JZ a možná by opět mohl dorazit i do Slaného. Pozorování tedy dále pokračovalo, ale bylo již poznamenáno četnými trampotami. Karty už byly obě dosti zaplněné, takže jsem v první řadě řešil dilema, jestli vyjet pozorovat aktuální blížící se bouřky a riskovat, že mi třeba v tom nejlepším dojde místo na kartě, nebo počkat, až se vše zkopíruje do PC a vyjet plnohodnotně vybaven s tím, že už třeba vůbec nebude co pozorovat...

Po nějakém zmatkování jsem konečně byl opět v terénu s dostatečnou výbavou a od JZ se už s konečnou platností přibližovala linie očekávaných bouřek. Vrcholky byly nádherně osvětlovány blesky. Můj foťák to ale nějak nebral, ač se zdálo, že světla je dost. Pak se vrcholky začaly rychle zakrývat nízkou oblačností. Najednou se zatáhla celá obloha a byl konec. Jen slabé sporadické záblesky v dálce. Do poslední chvíle jsem čekal, jestli se přecejen něco nevytvoří, ale prostě nic. Odjel jsem tedy s nepořízenou. Těsně před příjezdem mně v ulicích města upoutal jakýsi záblesk z východní strany. Nevěnoval jsem tomu ale pozornost, zejména proto, že obloha byla ještě před chvílí celá zatažená straty.

Po příjezdu domů jsem téměř šokován. Radar ukazuje, že kousek severně od Slaného právě naskočily dvě slušné buňky s četnými blesky a krásně viditelnými vrcholky zcela bez balastní oblačnosti. Okamžitě opět vyjíždím zpátky mimo město. Během „nekonečné“ cesty pozoruji, jak vrcholky přímo blikají jako v Americe. Když je konečně poprvé stisknuta spoušť, je jasné, že to nejlepší už uteklo. Kovadliny se poněkud rozlily a blesky jsou většinou slabé. Pak ale vyletěl jeden pěkný blesk právě z kovadliny. Následně se povedly ještě další jedna či dvě fotky. Co ale čert nechtěl – ke konci zjišťuji, že přístroj z nějakého důvodu rozostřil a kromě jedné fotky není nic použitelné. Znechuceně paběrkuji poslední slabé záblesky a končím zklamaný s pocitem, jakoby tento závěrečný neúspěch vrhal špatný stín na celý skvělý den.