AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Bouřky 26. 8. 2017

26. 8. 2017

Autoři: L. Opalecký, J. Džugan, D. Müllerová, J. Drahokoupil, M. Janoušek, L. Ronge

L. Opalecký, J. Džugan – Plzeň, Skvrňany

Jedna pranostika říká, že pokud v srpnu přijde bouřka, lze osmého dne očekávat další. Zjevně toto rčení souvisí s cyklickým příchodem frontálních systémů v tomto období po odsunu tlakové výše. Obvykle to doslovně nefunguje, ale je zvláštní, že v roce 2017 tato pranostika vyšla pro mě na téměř 100% a tak po 18. srpnu jsme měli další šanci na bouřky 26. srpna. Jelikož však léto chýlilo ke svému konci, bylo nám jasné, že následující situace může být jedna z posledních letošních významnějších.

Závěr srpna byl poměrně teplý a výjimka nebyl tento den. Teploty 25.8. dosáhly tropických hodnot a přechod fronty se očekával až po půlnoci dne 26.8. Opět tedy uživatelsky nepřívětivá situace, kdy se muselo ponocovat. Naštěstí byl ale pátek a tak to takový problém nebyl. CAPE přes 500J/kg s očekávanou podporou střihu větru mezi 15-20m/s ve vrstvě do 6km slibovalo poměrně slušnou šanci na pěknou buřinu.

Bouřkového systému jsme si všimli ještě tehdy, když byl v Německu. Zaujalo nás bow echo, které se na něm vytvořilo, ovšem postup byl pro nás moc na sever, někam do Saska. Dospělo to potom do takové situace, že jsme považovali den za ztracený a tak jsme šli do hospody na pivko. Pak se ovšem systém na jihu rozrostl a po překonání státní hranice ještě zesílil. Z hospody bylo tedy třeba se rychle přesunout MHD na nějaké pozorovací místo. Pivem jsme si totiž zazdili šanci jet někam autem. :-)

Na výhled jsme dorazili akorát. Na západě se často blýskalo, vzhledem k charakteru systému, který se po přechodu hranice začal ve své nejsilnější části formovat do dalšího bow echa jsme správně předpokládali shelf cloud. Po přiblížení bouřky už byla vidět jeho spodní hrana, později jsme rozpoznávali celý jeho vrstvený val.

Časté byly i CG blesky, které společně se strukturou bouřky utvořily hezkou scenérii. Některé blesky se nám podařilo vyfotit oběma.

Shelf cloud následně ještě více zvýraznilo jeho přiblížení k Plzni, kdy začal být osvícen světelným znečištěním a i uprostřed noci jsme mohli zřetelně vidět jeho strukturu, kterou občas osvětlily blesky. Hlavní část bouřky ale šla severně, přes jih KV kraje a sever PL kraje. K nám se chystal jižní konec bouřky. Jižně od Plzně už ale nebylo nic.

Šelf přešel s nárazem větru 18,2 m/s, což už byla slušná zabíračka, rychle jsme zabalili věci a šli se ukrýt před nastávajícím deštěm. Kousek severně se často blýskalo, ovšem CG blesky nebyly příliš časté. Bouřka se netvářila zákeřně.

Zbytek přechodu jsem už dotočil z bytu. Bouřka se odsouvala směrem na severovýchod, ovšem při svém postupu do středu Čech dále slábla, až přestala být bleskově aktivní. Samotný neaktivní systém ale ještě nějakou dobu organizovaně existoval.

Příchod bouřkového systému na západ Čech.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 5338.7 kB

Tak nakonec poněkud zpackaný dosavadní průběh bouřkové sezóny srpen zachránil. Se čtyřmi výraznými situacemi 1. srpna, 9. srpna, 18. srpna a 26. srpna překonal květen, červen i červenec. Následující ochlazení začátkem září nás přesvědčilo o tom, že se bouřková činnost chystá na zimní odpočinek.

D. Müllerová, J. Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno

Poslední akce letošního léta se odehrávala ve zvlněném frontálním rozhraní. Jelikož nás pár předchozích podobných situací vypeklo, raději jsem toho moc neočekávala, a tak, když Honza přišel v sobotu s tím, že se ranní běh Aladina tváří na večer celkem optimisticky, myslela jsem si své.

Předchozí večer jsme zkoušeli fotit sprity na přibližujícím se bouřkovém komplexu, který se vypravil přes celé Německo až k nám a na hranicích nějak opomněl zdechnout. Přestože nebyl na TLE kdovíjak aktivní, Honzovi se zadařilo. Bouřky ovšem pokračovaly dál, a tak jsme ulehali do postele s vědomím, že asi moc dlouho spát nebudeme. Kdyby Honza nemusel druhý den do práce, asi bychom si i počkali. Takhle nás kolem 2:00 vzbudilo pár hromů, které bouřka - ač již slábnoucí, vyprodukovala, trochu fouklo (na čele byl nejspíš i shelf), celkem slušně sprchlo a bylo odbyto.

Neděle probíhala prakticky bez použitelné konvekce. Ta se nastartovala až téměř před samotným západem Slunce. A tak jsme opět sbalili večeři s sebou a vyrazili na Rovina udělat alespoň pár fotek nasvícených mraků. A scéna to byla vskutku zajímavá. Jako první mou pozornost upoutal mrak za vrtulí se zajímavou základnou, která opět vzdáleně připomínala LP. Na jihu svítil rostoucí cébák, který za chvíli utvořil krásnou kovadlinu s přestřelujícím vrcholkem a poté to v něm začalo dokonce blikat.

Okolí ovšem také nezahálelo a zatímco zapadající Slunce mířilo dolů, mraky se draly nahoru. Naproti nám za lesem vyrostla ukázková kovadlina a za vrtulemi se to také snažilo. Po pár ufouknutých kovadlinách tam vyskočilo cosi ještě víc “eLPéčkového” než předchozí “eLPéčko”. Navíc se vše pozápadově nasvítilo a člověk najednou nevěděl, čemu věnovat pozornost dřív. Honza pořizoval timelapse a mně se onen LP útvar s rozvíjející se kovadlinou za chvíli nevešel ani na širokáč. Jelikož jsem se stále nemohla zbavit představy blesku vystřeleného přímo z vršku, nasadila jsem rybinu.

Radarová animace s detekcí blesků Blitzortung zobrazující večerní vývoj bouřkové konvekce.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, Blitzortung
Velikost: 4832.5 kB

K výboji nakonec bohužel (nebo možná vzhledem k naší vzdálenosti naštěstí) nedošlo. Zato se rozblikala kovadlina za lesem. Nejprve pár IC probliků, poté došlo i na CG. Pohled na displej však nepotěšil, fotka byla špatné zaostřená. Do háje... Michal Janoušek to však kousek od nás zachránil ;-)... Cébák se rozrostl až k nám, ale dalšího cégéčka z něj jsem se už nedočkala. Na chvíli jsme se museli schovat. Po přechodu slabší bouřky jsme vylezli ven a zatímco Honza se jal věnovat jejímu pozadí, já se soustředila na problikávající odhalený vršek čehosi nad Kladnem. Brzy jsem ovšem svůj cíl přehodnotila a přidala se k Honzovi, neboť vzdalující se bouřka klasicky náhle zesílila a v jejím vršku se rozjela diskotéka. Za nedlouho z něj vyletělo pěkné cégéčko, jímž jsem si spravila chuť po předchozím nezdaru. Ačkoliv další výboje byly v drtivé většině opět jen uvnitř mraku, který tak svítil jako žárovka, podívaná to byla náramná. Jestli tohle měla být tečka za sezónou, byla více než důstojná.

Člověk by nejraději zastavil čas a jen se kochal. Nicméně bouřka se dále vzdalovala a ačkoliv vydržela odhalená poměrně dlouho, opona nižší oblačnosti nemilosrdně dorazila a bylo po divadle. Na jeviště se už žádný přídavek nechystal, a tak byl najednou konec nejen této zajímavé bouřkové situace, ale celé sezóny 2017.

Radarová animace s detekcí blesků Blitzortung zobrazující pokračování nočních bouřek
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj, Blitzortung
Velikost: 4602.8 kB

M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno

Nevím už přesně, jaká byla předpověď, ale čekal jsem možnost zajímavých bouřek, a proto jsem odpoledne trávil víceméně venku na kole tak, abych se v případě potřeby mohl rychle přeorientovat na bouřky. V podvečer se konečně začala jistá konvekce klubat na západě, ale nebylo to prozatím příliš zajímavé, tak jsem zamířil domů. To ale z okna zase pozoruji, že jeden z kumulů tou dobou už spíše na jihu se docela nadějně rozvinul. Raději tedy opět vyjedu. Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně významnou situaci, rozhodl jsem se tentokráte pro auto, což má své výhody, ale i nevýhody. Oproti kolu absolutně ztrácím kontakt s počasím a pozorování si začínám užívat až teprve, když zastavím a otevřu dveře. Vyjel jsem na slánské letiště vyjímající se dobrým rozhledem zejména na jih.

Zaparkoval jsem na polní odbočce a rázem shledal, že nebylo zas tak kvůli čemu se plašit. Mrak byl již docela roztrhaný a nezajímavý, a tak nastala taková nechci říkat nudná, ale méně zajímavá část pozorování spojená s nadějí, že opět něco přijde. Bavil jsem se trochu pozorováním vzlétajících letadel, nebo kluků na motorkách, kteří si tuto méně využívanou rovnou silničku vybrali k trénování jízdy po zadním kole. Nakrátko i spadlo pár kapek z čehosi a zanedlouho začla vycházet první „hvězda“ toho večera. Byl to v první chvíli ne zrovna zajímavý konvektivní mrak asi 50 km na západně, který soustavně produkoval jakési nevyvinuté vrcholky (těžko to nazvat kovadliny), zatímco ty předešlé se záhy odfukovaly a měnily se v pouhé čmouhy. Postupně kovadlina sílila a vše se ke mně přibližovalo.

Novým terčem pozornosti se však stal relativně prudce vzniklý cébák přibližně na JZ, který postupně vytvořil téměř učebnicovou kovadlinu. Později se přibližoval a začal se docela barvit zapadajícím sluncem a v neposlední řadě jej doplnil i měsíček. Nějaká fotitelná konvekce vznikala i na jihu, takže rozhodně bylo pořád čím se zabývat. Ovšem to byl teprve začátek...

Mezitím se nečekaně přiblížila nejsevernější z pozorovaných buněk, na kterou jsem nějak zapomněl. Její základna mi úplně vyrazila dech. Né že by se jednalo o nějakou velkou bouřku, ale vzhledem k tomu, jaký měla tvar, jsem ihned začal přemýšlet, zda se nemůže jednat o wall cloud. Nad ní se tyčila kupovitá struktura kontrastující s jinak čistou oblohou. Tato buňka se ihned stala hlavním centrem pozornosti. Dokonce jsem trochu zazmatkoval a použil více jak vteřinové expozice, což se při průchodu mraku téměř nad hlavou neukázalo jako zcela vhodné. Největší problém byl ale dostat to vůbec do záběru. Na ohnisko 24 mm (při FX snímači) jsem to v první chvíli prostě „nepobral“. Daleko více mne ale začínalo zajímat, jak bude vypadat mrak, až více odstoupí a ukáže se jeho kovadlina. Chystá se zřejmě mimořádná příležitost vyfotit cumulonimbus tak jako nikdy...

Jak mrak odstupoval, začala se skutečně ukazovat i jeho kovadlina, která byla zbarvená do růžova. Do záběru se vešla i se základnou. Bezesporu situace, na kterou jsem dlouho čekal. Navíc bylo vidět, že buňka kontinuálně dorůstá a alespoň připomíná LP supercelu. Foťák se ani nezastavil, dílem i toho, že jsem čekal na případný blesk, který však nepřišel. Mezitím na příchozí straně vedle již šednoucí kovadliny začaly narůstat nové silné congesty, které se záhy mění v cumulonimby. Ale to snad né!! Krásný problik v těchto vrcholcích a já to nevyfotil. I na tuto věc dlouho čekám. Nedá se ale nic dělat, kromě ojedinělých fotek se jí nemohu věnovat, neboť prioritou je bezesporu buňka na straně opačné. Tu se mi také podařilo bezezbytku zachytit ve všech jejích intervalech vývoje. Jen je trochu škoda, že chyběly ty blesky.

Když už je poněkud vzdálenější a začíná se i rozpadat, konečně otáčím objektiv opačným směrem (na západ), kde je nyní plně vyvinutá kovadlina. Než jsem foťák usadil a nastavil, stačil z ní vyletět další krásný blesk. Rychle spouštím focení, ale to jako na potvoru blesky ustaly. Nakonec se jeden chytil, i když nepatřil zrovna k těm nejlepším. Následně elektrická aktivita zůstávala utlumená, přičemž základna mraku se velmi přiblížila a vypadalo to, že se spustí déšť. S ohledem na to, že tady toho už asi moc k vidění nebude, rozhodl jsem se přesunout SZ směrem, kdy bych měl naopak dobrý výhled na zadní stranu této bouřky.

Zvolil jsem své nejlepší stanoviště – kopec u Královic, přičemž na samotný vrchol bylo třeba doputovat asi 100m po svých. Rozložil jsem techniku, ale tentokrát úplně v klídku, protože jak patrno, elektrická aktivita je ta tam. Chvíli jsem bezvýsledně pozoroval, a pak prvním cílem byla spíše starší kovadlina na jihu, ve které se občas blýsklo. Daleko zajímavější pak byla zřejmě původní odstupující bouřka, která se náhle znovu úplně rozblikala. Ihned jsem začal fotit. Byly to spíš vnitřní, nicneříkající blesky ve změti beztvaré oblačnosti. Pak ale uhodilo několik CG-ček a hned nato hlavní blesk nejen tohoto dne. Byl to krásný rozvětvený plusák! Pak ještě několik zajímavých CG blesků s jakous-takous základnou, než to postupně odešlo.