AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Bouřky 4. 5. 2013

4. 5. 2013

Autoři: T. Novotný, J. Drahokoupil, M. Sedlmajer, D. Müllerová, T. Chlíbec

T. Novotný – Řevničov, okr. Rakovník

Další zajímavý bouřkový den rozjíždějící se sezóny 2013 se uskutečnil 4. května, opět nedaleko mého bydliště. Vyrazil jsem na pozorovací místo u Řevničova, kde jsem předpokládal přechod komplexu přeháněk a ojedinělých slabých bouřek postupujících z Plzeňska. Těsně před tím, než tento komplex dorazil k Řevničovu, došlo k jeho postupné organizaci do severojižní linie slabých bouřek, což jsem zaregistroval i sílícím hřměním. Z kouřma se po chvíli začal vynořovat nevýrazný shelf cloud a srážkové pruhy. Stále tomu ale chyběla silnější blesková aktivita, kterou po celou dobu představovaly IC a CC blesky a jeden CG blesk.

Radarový zoom včetně blesků CELDN z času 18:50 SELČ. Křížek značí Nové Strašecí.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 245.2 kB

Těsně před přechodem bouřky se pod shelf cloudem začala vytvářet turbulentní oblačnost whale´s mouth ve velmi fotogenické formě a dokonce na toto místo mířil i timelapsující Canon, takže se mi povedl i první letošní timelapse.

Projevy bouřky nebyly nikterak významné, kromě slabé bleskové aktivity se bouřka projevila húlavou o maximálních nárazech do 10 m/s. Se západem slunce jsem pozoroval ještě blýskavici ze sílící bouřky nad Prahou, kde tou dobou fotografovali pozorovatelé z Brandýska a Dáša s Tomášem... Tento bouřkový zážitek mě velmi potěšil zejména proto, že „hlad“ po bouřkách je po zimě stále velký.

J. Drahokoupil, M. Sedlmajer – Brandýsek, okr. Kladno

Tento den jsem neočekával žádnou výraznou konvekci. Bylo hezky, a tak se dalo pracovat na zahrádce, čemuž jsme se doma věnovali celé odpoledne. O to větší překvapení nastalo, když jsem se po práci doma podíval na mobil a tam jsem měl zmeškané 3 zprávy… jednu ve stylu, že jsem na konfliktním kurzu, druhou, zda jsem si “něco” objednával a třetí, jestli to venku také sleduji. No co byste v takové situaci udělali jako první? Honem se podívat na radar… No a je to tam… Od západu se ke mně přibližuje bouřka. V ten moment je někde před Novým Strašecím, takže je jasné, že Tomáš je už venku... No a já také nelením, balím svou techniku a bez velkého sdržování se vydávám na Rovina nad Brandýskem. Nemá smysl jezdit nikam dál, protože kdo ví, jak se bude situace dál vyvíjet.

Není až takovým překvapením, že po dojetí na místo zde nacházím Mirka s Verčou, kteří situaci už nějakou dobu sledují, a tak se k nim přidávám. Pokoušejí se o timelapse a snad i o nějaké blesky pomocí triggera, ale zatím nejspíš bez valného úspěchu.

Chvíli situaci obhlížím a usuzuji, že je to docela dobrá příležitost vyzkoušet nový fotoaparát Canon G1X, který bude sloužit především pro účely timelapse místo již prodaného Ricoha GX100. G1X je ale kompaktní profi přístroj, takže se dá použít i na běžné focení a dokumentování situace s výhodou focení do RAWu. Jeho rychlost není nijak oslnivá, ale to jsem ostatně očekával. Pustil jsem se tedy do prvních fotek, ale jak se k nám bouře blížila, začal se tvořit relativně nevýrazný shelf cloud. Nicméně tam byl a tak došlo i na první pokusy o jeho zaznamenání do panoramy.

Jak to tak ale u nás bývá, bouřka před příchodem nad naše stanoviště vzala za své a sotva nás skropilo pár kapek deště, který byl tak akorát trochu nepříjemný při fotografování blesků, které se v ten moment odehrávaly jižně od nás. To nejzajímavější nyní mířilo na Prahu, kde již byla nachystaná Dáša Müllerová na OC Šestka…

Přesto se i z našeho místa dalo něco málo blesků vyfotit a dokonce i těch pár CG blesků, které jsou tak mými letošními prvními tohoto druhu.

Na to, že se tento den nic nečekalo, to dopadlo celkem obstojně :-).

Dáša Müllerová, T. Chlíbec – OC Šestka, Praha-Ruzyně

V sobotu, týden po naší honbě za supercelami to sice také vypadalo na nějakou možnost bouřek, ale rozhodně to nemělo být nic významného a dojít mělo tak akorát na „vysrávky“. Zůstávala jsem tedy poměrně v klidu, a když se odpoledne objevilo na radaru na západě očekávané „zrní“ a Tomáš zavelel nástup do terénu, dala jsem mu tentokrát košem s tím, že raději zůstanu doma pracovat na článku a léčit nachlazeninu. Ovšem buňky, které se původně propagovaly spíše k SV, si to nějak rozmyslely a rozhodly se podívat i do Prahy. Nachlazení nenachlazení, rozhodla jsem se, že alespoň na chvíli vypadnu ven a dojedu si jako pravý bouřkový závislák na Šestku poslechnout alespoň těch pár hromů, neboť víc jsem od toho skutečně neočekávala. A opravdu mě těsně po příjezdu na místo nic neohromilo. Na obzoru jsem pozorovala jedno vzdálené jádro se srážkovými pruhy na JZ, poté jakousi podsvícenou hranu, ve které bylo patrno, jak si oblak přisává z tamnějších lesů a pak na Z cosi dalšího. Přestože se zatím nic moc nedělo, vyslala jsem svou pozici, čehož využil i David a díky přesné znalosti mých souřadnic a možnostem detekce Blitzortung monitoroval vše, co se v mém okolí dělo, o čemž mě přes chat v mobilu informoval. Také moje mobilní aplikace hlásila záblesky na Z-JZ zatím ještě poměrně daleko a ačkoliv jsem neustále civěla do obzoru a snažila se tam cosi vykoukat, stále nic. Až najednou – hrom. David zahlásil tak cca cosi kolem 17 km a ejhle, za chvíli už vidím i blesk a další, a dva najednou, tři najednou… samá CG. V tu chvíli mi volal Tomáš, který byl kdesi u Loun, že tyto končiny už mají to nejlepší patrně za sebou a že se bude vracet zpět. Poté, co si vyslechl do telefonu mých pár výkřiků, bylo jasné, že se bude vracet zpět asi docela rychle.

Jádro v kolizní dráze pěkně zesílilo a západně od Šestky se rozhořela hotová CG střelnice, údaje o vzdálenostech úderů z Blitzortungu se začaly přesouvat do jednociferných čísel a já mohla jen prskat, že nevlastním triggera. Vedle mě se objevil jakýsi člověk s fotoaparátem, který se tam chvíli také snažil, ale pak mi dal svou vizitku, poprosil mě o fotky a pak zmizel. Na buňce jihozápadně ode mě jsem si všimla z boku jakéhosi náznaku límce a napadlo mě, že tam asi bude shelf. Že by se něco takového přihodilo i tady? A skutečně jsme brzy zaregistrovala, že hrana přede mnou dostává čím dál tím lepší strukturu, bohužel už příliš blízko a pod tím visely již pomalu zapadajícím Slunkem nasvícené srážkové pruhy, které už byly na dosah. Frekvence cégéček se sice jakoby naoko zmenšila, ale co vyletělo, stálo za to. Bylo mi jasné, že je nejvyšší čas k ústupu, ačkoliv odtrhnout se od té podívané bylo těžké. Tím se ovšem příliš netrápili někteří lidé, kteří tam stáli kousek ode mě a vcelku klidně se opírali o kovový plot, přičemž sledovali, jak to tam vedle střílí již do areálu letiště. Pronesla jsem něco v tom smyslu, že už je to tu dost nebezpečné a že bychom se měli klidit – jen se lehce pousmáli a bylo jasné, co si o mně myslí. Tak jsem se otočila a za dalšího blízkého blesku a následné rány jsem pelášila s prvními kapkami a whalesmouth nad hlavou do budovy, kde jsem si přečetla zprávu od Davida: Žiješ? To bylo 300 m.

Radarová a blesková animce bouřkové situace 4 .5. 2013.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 8808.3 kB

Přes prosklenou stěnu jsem pozorovala venku v húlavě se vlnící mladé obilí, do kterého se pustil slejvák za růžového problikávání blesků. Brzy se mi ozval Tomáš, který právě dorazil na střechu a oznámil mi, že ho po cestě u nedaleké Kněževsi chytly minimálně dvoucentimetrové kroupy – zřejmě si ho od minulé soboty oblíbily. Počkala jsem, až bouřka přejde a poté jsem vylezla zpět na střešní parkoviště, abychom již společně s Tomášem mohli na zadní straně bouřky vyfotit ještě pár blesků, což už mi pokročilé šero konečně umožnilo.