AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Intenzivní bouřky 6. 6. 2011, aneb výjezd s ČT potřetí

6. 6. 2011

Autoři: M. Sedlmajer, V. Mičáková, J. Drahokoupil, D. Müllerová, T. Novotný

M. Sedlmajer a V. Mičáková – Kozinec, Praha-západ a Brandýsek

Pondělí 6. června byl můj první volný den po sedmi dnech práce a tak spíše než kvůli bouřkám jsem se na něj těšil proto, že se konečně pořádně prospím. Koneckonců ani předpověď nebyla nijak ohromující a slibovala spíše neorganizované bouřky s nižší pravděpodobností vzniku nebezpečných jevů. Ale skutečnost se nakonec ukázala o dost barvitější.

Předpověď ESTOFEXu na 6. 6. 2011 (otevírá se do nového okna)
© ESTOFEX www.estofex.org
Velikost: 31.7 kB

Zatímco Honza byl ještě v práci a pomalu koordinoval svůj další postup s televizí, já jsem se vydal na Šestku pro Verču, která už měla pro dnešek „padla“. V tu dobu už k nám z Plzeňska a Rakovnicka postupovala docela pěkně uspořádaná linie bouří. S krátkou zastávkou doma pro foťáky jsme se přesunuli na Rovina. Na čele nejbližší bouře nacházející se nějakých deset kilometrů od nás se začala vytvářet docela pěkně strukturovaná húlava. Vzdálenost sice trochu komplikovala pozorování, ale húlava vydržela v plné síle poměrně dlouho, což nám dalo dost času na timelapse i natáčení.

Celou dobu nás však neopouštěla obezřetnost, protože bouřková buňka mířící na Brandýsek měla dorazit co nevidět. S prvními kapkami a záblesky nad Kladnem se za námi zaklaply dveře auta a my se odebrali pozorovat z domova. Doma nastal obvyklý organizovaný chaos při hledání nejvhodnějšího místa na focení. Fotit proti bouři? Po bouři? Z balkónu, okna, chodby, zpod stříšky na zahrádce? Odpolední čas a spousta světla mnoho ovoce nepřinesly. A prudký déšť tomu také příliš nepřidal. Vyfotit se podařilo jediný blesk. A i ten jsme museli vytahovat z RAWu mohutnými úpravami.

Radar nám prozradil, že další bouřky se tvoří v oblasti jihovýchodně od Prahy. Jakmile se po půlhodince déšť pomalu uklidnil, vydali jsme se za postupujícími bouřemi a zároveň se pokusit zpozorovat něco z dění u Prahy. Matně jsem si vybavoval, že příhodné místo by se mohlo nalézat někde na rovině zhruba mezi bcemi Velké Přílepy, Holubice a Tursko jižně od Kralup. Po krátkém hledání jsme zakotvili u kopečku Ers u Kozince na asfaltovém plácku při konci polní cesty (odkaz do nového okna do připravované mapy pozorovacích míst).

Odeznívající bouře nám nabídly ještě několik pěkných, ale sporadických blesků a my se tak mohli začít věnovat timelapsům. Ricoh zabíral vývoj bohužel částečně skrytých cumulonimbů u Prahy a Canon se věnoval nejdříve drobným mammatům a pak odcházející bouři. Do toho všeho jsem ještě zapojil zrcadlovku s lightning triggerem při pokusu zachytit aspoň nějaký blesk.

Na místě jsme setrvali lehce přes hodinku, dokud bylo co snímat a poté jsme výjezd ukončili.

Večer...

Radarový zoom z 22:10 SELČ. Křížek značí Brandýsek.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 228.6 kB

Verča, zmožená brzkým vstáváním, už dávno spala, když mě přesně tenhle radarový obrázek vytáhl znovu ven. Zároveň se mi ozval i Honza, po odpoledním natáčení s televizí se právě přesunul na Šestku. Během hovoru jsem pobalil nejnutnější a za pět minut už jsem vylézal z auta na Rovinách (odkaz do nového okna do připravované mapy pozorovacích míst). Spíš než jižní obzor byl zatím aktivní severovýchod s velmi vzdálenými bouřkami pohybujícími se někde na Liberecku. Chvilku jsem se jen tak kochal, když mě k akci přiměla bouřka jdoucí oproti ostatním v mírném předvoji na levém křídle. Rutinně jsem zaměřil objektivem na maximální přiblížení na místo, odkud se daly očekávat pěkná cégéčka. Netrvalo dlouho a měl jsem na kontě dvě z kategorie slušných.

Ale pak jakoby utne, iniciativu převzala bouře blížící se z mého pohledu od Kladna. Napadlo mě zkusit se přesunout na místečko mezi Třebusicemi a Brandýskem, kde se silnice láme přes kopec a začíná klesat. Ještě než jsem vyjel, už jsem tušil, že budu litovat a že se připravím o cenné minutky. A také že ano, pět minut cesty na kýžené místo se zdálo nekonečných. Konečně parkuji u silnice, vystupuji obhlédnout místo, sleduji záblesky za Brandýskem směrem na Kladno, právě startuje letadlo z ruzyňského letiště a já se vracím zpět do auta, když – „ty krááávo“ – bliknutí, ohlušující třaskavá rána, to bylo blízko! Jsem opravdu rád, že v tu chvíli už sedím v autě.

Tady už to nemá cenu, vracím se zpět domů. Za neuvěřitelného slejváku parkuji na dvoře, popadám stativ a batoh a běžím domů. Během pár metrů jsem úplně „durch“, což mi ale v tu chvíli vůbec nevadí. Už už abych byl u okna. Volím výhled na sever z přízemí, omezený domy přes ulici a mnoha dalšími rušivými elementy. Rybí oko je tady jasná volba. Déšť mi ještě nedovoluje se příliš „vystrčit“, tak přicházím o několik krásných blesků. Jak srážky oslabují, stále víc se osměluji až nakonec mířím objektivem skoro až nad hlavu.

Mezi výboji jednoznačně převažují mezimračné, mezi kterými jsou nejkrásnější podívanou gradující plazivce. Bouře se pomaličku odsouvá na severovýchod a to je moje šance použít krytou terasu v patře, odkud je o něco lepší výhled. Tady vydržím ještě asi půl hodiny, pak už je bouře příliš daleko a výhled na horizont mi kazí protější domy. Stále ještě poměrně silně prší, tak zavrhuji i případný pozdější výjezd. Dost se připozdívá, všichni už spí a tak i já volím přesun do postele. Ještě předtím si ale dychtivě prohlížím večerní úlovky alespoň na displeji fotoaparátu, abych mohl ulehnout spokojený:-)

J. Drahokoupil, D. Müllerová + štáb ČT v čele s Terezou Pultarovou - OC Šestka, Kamenice okr. Praha-východ

Předpověď počasí na pondělí 6. 6. 2011 pokračovala v trendu uplynulých dní. Aneb lze očekávat zejména v odpoledních hodinách bouřky, ale čert ví kde a bez valné organizace. Usoudila jsem, že to bude zase jeden podobný případ, kdy člověk setrvává celý den v bojové pohotovosti, aby se ve finále dočkal maximálně objezdu z té či oné strany, případně krátké sprchy doprovázené ojedinělým hromem. Přesto jsme se s Honzou domluvili, že pokud se něco utvoří, vyrazíme na lov. Honza se mi o víkendu ještě stihl svěřit, že se o nás zajímá Česká televize a že by s námi ráda absolvovala nějaký ten výjezd, tudíž jsem si řekla, že je dobré potrénovat, neboť mám stále ještě co dohánět, než nastanou ty pravé podmínky a vyrazíme do terénu i se štábem.

Do práce jsem tedy vyrazila s plnou polní, abych mohla případně po práci okamžitě startovat, což se ukázalo jako dobrý nápad. Před 14:00 mi Honza zahlásil, že západně od Příbrami slušně bouří a postupuje to k severu. Příliš mě to nevzrušilo, neboť přímo ve stejném místě vznikla bouřka i předešlého dne a zamířila také kamsi na S-SZ, ale Prahu v bezpečné vzdálenosti minula. Přesto jsem vyřídila jen to nejnutnější a vyrazila přes půl Prahy rovnou směrem k Šestce (odkaz do nového okna do připravované mapy pozorovacích míst). Na Dejvické jsem zahlédla okraj kovadliny, ale nijak extrémní mi to nepřipadalo, o to víc mě překvapil Honzův telefonát, ve kterém mi sdělil, že je to docela mazec a že už kontaktoval i Terezu Pultarovou. V tu chvíli jsem myslela, že mě omyjou.

Tato situace mě zastihla v té nejlepší možné kondici :-). Po předchozí noci, kdy jsem se příliš nevyspala, zdobily můj obličej docela slušné kruhy pod očima. Kvůli večernímu záseku u radaru a na IRC jsem si nestihla umýt vlasy, které navíc po celodenním lítaní ve vedru nevypadaly příliš vábně. Ještě ke všemu jsem během víkendu dočasně pozbyla soudnosti a svěřila do rukou mámě nůžky, aby mi zastřihla ofinu. Navíc jsem, z dosud neznámých příčin, možná i po zkušenosti z předchozích dnů, vyletěla poměrně nalehko, tedy jen v tílku,kraťasech a sandálech, tudíž doslova názorná ukázka „dobře vybaveného chasera“... Nicméně nezbylo, než se s realitou vyrovnat.

Na Šestku jsem dorazila jako první. Nutno podotknout, že čím víc jsem se blížila k cíli, tím nebe černalo, semafory červenaly a moje nervozita stoupala. Dorazila jsem ale ještě relativně včas. Od jihu až po severozápad byla obloha výrazně tmavá a na obzoru jsem pozorovala zkosená srážková pásma, která sem tam protnul nějaký ten blesk. Vítr rychle zesiloval. Okamžitě jsem sundala výbavu a pořizovala první fotky, přičemž jsem po očku pokukovala, zdali někde neuvidím štáb ČT či Honzu. Za chvíli jsem spatřila u západního zábradlí dvojici s kamerou, tudíž jsem se vydala směrem k nim. Přemýšlela jsem, zdali je mám oslovit, nebo ne, ale situace velela spíš neváhat a fotit, tudíž jsem se věnovala dále dokumentaci a když už jsem se tedy odhodlala a otočila se, byla dvojice už pryč (??).

Za chvíli dorazil Honza a oznámil, že Tereza Pultarová a spol. ještě ani nevyjeli. Bylo jasné, že tuto bouřku pravděpodobně nestihnou. My se zatím, v rámci možností činili, přestože jsme zápolili se silným větrem, který místy v nárazech dosahoval až ke 20 m/s.

Za chvíli bouřka dorazila a před snůškou vody a blesků (z nichž poměrně dost bylo CG) jsme se raději ukryli pod přístřešek. Poté, co vše přešlo, jsme se přesunuli do SV rohu a pozorovali jsme, jak Praha dostává svůj příděl z dalších jader a ze Šáreckého údolí stoupala pára, neboli naše oblíbené lesokumuly :-).

Mezitím ještě volala Tereza Pultarová a konzultovala s Honzou situaci, a i když to hlavní už bylo pryč a další vývoj nejistý, přestože ne úplně beznadějný, Honza ji přesvědčil, aby přijeli. Po bouřce se brutálně ochladilo, teplota spadla zhruba o 15°C a já začala pociťovat důsledky své maximální připravenosti. S velkou chutí a notnou porcí nadávek na vlastní blbost jsem se zachumlala do Honzovy bundy :-).

Poté, co televizní štáb konečně dorazil, jsme se představili a udělali válečnou poradu, co se bude dít. Pravda, moc se toho zrovna nedělo, tudíž štáb udělal s Honzou krátký rozhovor, předvedli jsme nějakou rádoby akci a pak jsme vyhodnotili, že by možná nebylo marné se přesunout na jihovýchod od Prahy, kde ještě v tuto chvíli řádilo pár aktivních buněk. Zamířili jsme na místo Mandava u Kamenice (odkaz do nového okna do připravované mapy pozorovacích míst), které jsme si obhlíželi po cestě z Radostovic a poté ho i Honza při jednom svém výjezdu vyzkoušel i na ostro.

Po příjezdu nás ale nepřekvapila žádná extra struktura ani nic super zajímavého, což by jistě štáb ocenil. Místo toho nás tam čekalo bláto a chvílemi jsme dostávali i docela vydatnou zálivku z již skomírajících bouřek, které se právě poroučely do věčných lovišť, a my hypnotizovali jádra jižně od nás s tajným přáním, ať nám přivezou něco nového. Déšť ale ne a ne ustat, když už to vypadalo, že vše končí, vytvořilo se nad námi opět cosi a sprcha pokračovala. Je jasné, že tato situace nemohla Terezu Pultarovou uspokojit, protože z popojíždění v dešti a čekání na lepší časy, se zajímavá a poutavá reportáž špatně dělá, navíc ani očekávaná středeční studená fronta nedávala pro Prahu příliš mnoho nadějí. A jelikož se reportérce nejspíš zastesklo po loňském adrenalinovém zážitku z Moravy, začala se ptát po možném downburstu. Bohužel současné podmínky jí takový zážitek nemohly nabídnout, byť by se sebevíc snažily a jejich vrcholným dílem bylo pouze vyplození ojedinělého záblesku. Tudíž apeluji na kolegy Rývu a Rongeho, že by bylo hodno někdy zase štáb protáhnout nějakým pěkným jádrem s létajícími haluzemi :-).

Když už tedy příroda nepřála akci, museli jsme ji alespoň sehrát. Nakonec došlo na další rozhovor s Honzou, k pokusu o prezentaci strike alertu, kterému se zrovna nechtělo příliš spolupracovat. Windmaster, který pokojně odpočíval v autě, přestože byl o jeho předvedení zájem, se ke slovu ani nedostal, protože i vítr si zrovna postavil hlavu a odmítal foukat. Štáb natočil alespoň timelapse, východně položeného cb, který se zrovna začal vynořovat z deky, a my začali řešit, co bude následovat. Pohled na radar sliboval jednu solidní várku, která se právě blížila k Plzni a poté další, která ovšem byla ještě poměrně daleko – na hranicích s Bavorskem. Vzhledem k plánovanému postupu bouřek jsme se rozhodli, že bude nejlepší se vrátit zpět na Šestku. Mezitím se alespoň situace na obloze trochu vyčistila a na východě se objevila spojená linie cb a congestů, které se sice postupně rozpadaly, ale předtím se nám ještě stačily při osvětlení právě vysvěcujícím sluncem předvést v plné kráse. Alespoň něčeho jsme se zde nakonec dočkali.

Jen s obtížemi jsme se od této podívané odtrhávali, abychom se vrátli i s už poměrně netrpělivým štábem zpět k letišti. Mezitím potencionálně zajímavá linie u Plzně ztratila svou potenci, ale ta další od Bavorska vytrvávala a stále nám dodávala trochu naděje, že vše ještě není úplně ztraceno. Čas jsme si ukrátili v restauraci v budově řízení letového provozu na vydatné večeři.

Po večeři, zhruba v půl desáté, jsme se přesunuli opět na střechu obchodního centra a nastavili svou techniku směrem na JZ-Z. Vzhledem k tomu, že jsem již několik hodin „klepala kosu“ což v následujících hodinách nemělo přestat a bylo patrné, že s jednou bundou na 2 osoby obtížně vystačíme, v zoufalství největším jsem seběhla dolů do Hypernovy , která v tu dobu byla ještě jako jediná otevřená a koupila jsem si pohotovostně ponožky a jedinou možnou mikinu, která tam v mé velikosti byla, samozřejmě jak jinak, nežli v mé nenáviděné růžové navíc v tom nejpříšernějším možném odstínu . A jak jsem za ni byla ráda :-).

Brzy se na západě začalo blýskat a přes nás se převalila vlna stratu, který bouřka do sebe nasávala. Kdyby bylo světlo, mohla Tereza znovu zažít ony pověstné lesokumuly, jako v loňském roce při výjezdu u obce Kuchařík poblíž Berouna. Nicméně blesky byly stále nevýrazné a ukryté v nízké oblačnosti. Štáb už to nevydržel, tudíž jsme se rozloučili a s Honzou pokračovali v pozorování už sami.

Linie blížících se bouřek v oblouku začala nebezpečně svírat Prahu a my jsme se těšili, že se před jejím nástupem obloha vyčistí a my si užijeme pěknou podívanou a něco i ulovíme. Bohužel jsme byli opět vypečeni, neboť se jako předskokan utvořil jakýsi výběžek, který na nás poštval opět další sprchu, přičemž nás donutil sbalit techniku bez valného úlovku a stáhnout se s autem pod přístřešek. Poté co se dostatečně vyřádil, nastoupila hlavní linie opět za doprovodu silného větru, blýskání a la stroboskop a poměrně slušnou várkou „cégéček“ (včetně několika poměrně blízkých úderů) a v jednom okamžiku i kroupy o velikosti cca do 1 cm. Extra strukturu jsme přes srážky nezaznamenali, o to více mě pak šokovala úžasná fotka uživatele Amerika, která se za pár dní na fóru objevila a byla pořízena zhruba našim směrem. Poté co vše přešlo, jsme se přesunuli pod další přístřešek s možností výhledu na sever, kam se bouře odsunula a zoufale, opět bez valného úspěchu ,jsme se pokusili zachytit ještě pár blesků.

Před půlnocí, kdy už se bouřka značně vzdálila a blesková aktivita klesla, jsme celou tuto pondělní bouřkovou anabázi ukončili.

Nutno podotknout, že celá tato akce ve mně nechala poměrně rozporuplný dojem a hodnotím ji spíš jako neúspěšnou. Sice to asi byly zatím nejsilnější bouřky, které jsem letos zažila, ale vytěžili jsme z nich poměrně málo. Také mě trochu mrzí, že jsme si společně s televizním štábem nemohli vychutnat to nejlepší, co ten den přinesl, protože to nastalo před jejich příjezdem a po jejich odjezdu, zatímco s námi si smlsli jen na nevalné příloze okořeněné lehčím zoufalstvím. Ale i to je občas realita lovů a alespoň se mohli přesvědčit, že to nejsou jen ty létající haluze, nárazy přes 25 m/s, parádní shelfy a blesková show a že někdy je parádní úlovek a zážitek spíš dílem shody několika příznivých okolností, (z nichž ne všechny můžeme ovlivnit), nežli běžná praxe. Nakonec ale musím uznat, že se s tou bídou velmi solidně poprali a mě nezbývá, než jim za reportáž v nedělní Turbulenci vyseknout poklonu :-).

T. Novotný – Nové Strašecí

Nástup odpolední bouře dokumentoval také Tomáš, který pořídil od Nového Strašecí následující fotografie: