AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Intenzivní bouřky v SZ Čechách 16. 6. 2012

16. 6. 2012

Autoři: J. Drahokoupil, T. Novotný, D. Müllerová, T. Chlíbec, M. Janoušek, L. Ronge, L. Opalecký

Jan Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno

Předpověď počasí na sobotu 16. 6. dávala konečně naději na výraznější konvektivní situaci, a co lépe, na západ Čech. Estofex vydal "dvojku" dotýkající se SZ hranice Čech a pokračující z východu Německa do Polska. Bylo zjevné, že kdo se vydá do Krušných hor, neprohloupí.

Já jsem se ale rozhodl netakticky vyčkávat, a tak jsem nezachytil první vývoj oblačnosti, který propukl ještě na německé straně Krušných hor. Zprvu to vypadalo všelijak jen ne tak, že by se bouřky mohly dostat k nám a když se tak nakonec stalo, bylo už pozdě se někam vydávat. Rozhodl jsem se tedy nechat odpolední bouřky kolegům, kteří se do terénu vydali dřív, a počkat, co bude dál.

Radarový snímek ukazující první výraznější bouřkový vývoj nad Krušnými horami.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 144.1 kB

Pohled na radar a webkamery však dával tušit, že se mé váhání nevyplatilo. Od Krušných hor se "odtrhla" intenzivní bouřka, která si to mířila na Liberecko, kde nakonec vysypala až 3 cm kroupy. Je možné, že se jednalo o supercelární bouři. Mezitím probíhala další konvekce opět nad Kr. horami, ale také na západě Čech. To už vypadalo lépe. Bouře na západě mířila již značně blíž k mému domovu, tak jsem se konečně rozhoupal a vydal se na oblíbené místo na Rovinách nad Brandýskem, kde jsem plánoval zhodnotit situaci a případně se přesunout dál. Jen co jsem dojel na místo, přiřítil se i Mirek s Verčou, které vytáhla ven stejná bouřka.

Radarový snímek ukazující mimo jiné outflow od bouře tou dobou již na Liberecku, které "podřízlo" bouři na západě.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 139.3 kB

S čím jsme ale nepočítali, bylo to, že od původních bouřek se k nám přibližoval outfow (patrný i na radaru), který zcela evidentně doslova podřízl námi očekávanou bouřku. Ta posléze poměrně rychle zanikla a nechala nám na západní obloze jen zbytky své protáhlé kovadliny.

Přesto jsme se nevzdávali, když už jsme se vydali ven. Další konvekce se odehrávala sice daleko na západě, ale to nám nebránilo pokusit se o nějaký ten timelapse a fotky pileusů alespoň teleobjektivem. Kromě toho se v naší lokalitě na outflow odehrávala docela fotogenická mělčí oblačnost, kterou jsme se v nouzi také rozhodli zvěčnit.

Video od Mirka Sedlmajera:

Před osmou hodinou večerní jsme to ale zabalili s tím, že je asi po všem a jeli jsme se dívat na fotbal. Mně to ale nedalo a i během TV utkání jsem po očku sledoval radar. Západ začal zase významně ožívat a navíc mi přišla zpráva i o výskytu nočních svítících oblak na západě. Jakmile tedy skončil fotbal, vydal jsem se opět na stejné místo jako v podvečer. Situace byla tentokrát ovšem trochu jiná. Jen co jsem se přehoupl přes horizont, bylo jasné, že budu svědkem velkolepé podívané. Na západě "narostly" Krušné hory o dobrých deset kilometrů výše a vysokou frekvencí poblikávaly.

Radarový snímek nočních bouřek nad Krušnými horami.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 139.4 kB

Okamžitě jsem vybalil svou techniku, umístil oba foťáky na stativy a jal se fotografování. Takhle večer jsem neplánoval jet nikam dál a chtěl jsem si užít vzdálené "blikačky" s hvězdnou oblohou nade mnou. Jedním foťákem jsem se pokusil o pořízení panoramy a poté jsem se dal do krátkého timelapsu, kdy mě zaujala základna oné oblačnosti, kde se kromě jiného pěkně blýskalo.

Video od Mirka Sedlmajera:

Druhým foťákem jsem se jal fotit blesky na aktivnější straně bouře s nadějí, že by se mohl podařit nějaký "plusák". Ten se sice vyloženě nepovedl, ale i tak se bylo na co dívat. Nakonec jsem vydržel až do půlnoci a druhé bouřky, která se objevila tady poté a nafotil tak pár vzdálených Cbáků s blesky.

Na závěr je asi třeba poznamenat, že z větší blízkosti by to byla trochu jiná podívaná, jistě daleko více adrenalinová, ale i tohle má cosi do sebe. Kromě toho jsem měl vlastně i možnost vidět letos své první noční svítící oblaky, i když jen opravdu omezeně, neboť byly povětšinou schované za onou mohutnou kovadlinou a jen na okraji lehce vykukovaly.

Tomáš Novotný – Teplicko, Lounsko

Letos poprvé se zdála být situace taková, že mělo docházet k rozvoji silných bouří a supercel i na severozápadě Čech. Aktuální stav počasí a výstupy ze sondážek dávaly tušit, že se tentokrát modely nespletly a jako nejvhodnější místo pro pozorování se zdály Krušné hory a České středohoří. S prvními odpoledními kumulonimby jsem vyrazil do této oblasti a již během cesty kumulonimby značně mohutněly a dostávaly na radaru vyšší odrazivost. Nezbývalo nic jiného než jet až na hřeben Krušných hor. Když jsem dorazil na Teplicko, tak už se situace značně zkomplikovala. Při pohledu na rýsující se shelf cloud s občasnými blesky jsem začal panikařit a ihned jsem začal hledat místo pro pozorování poblíž Teplic. To ale vedlo k tomu, že jsem dvakrát zabloudil a ztratil rozhodujících 15 minut, kdy už se nedalo dostat před bouři. Nakonec jsem zastavil u Krupky, kde jsem zdokumentoval alespoň bok postupující bouře, která podle radaru začala jevit supercelární znaky. Oblačnost vyloženě supercelární charakter v tuto chvíli neměla. Neodpovídalo tomu ani zrychlené video.

Radarový zoom zobrazující silnou bouři na Teplicku. Křížek značí Krupku.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 108.7 kB

O několik desítek kilometrů dále však jiní pozorovatelé pořídili zajímavější snímky, vypovídající o supercelárním charakteru bouře.

Odkazy na fotky :

http://storm-hunter.rajce.idnes.cz/Konvekce_a_bourka_16.6.2012/

http://praqdimik.rajce.idnes.cz/Bourka_16.6.2012_Rumburk#457336_453066998039907_833975417_o.jpg

http://darebak1.rajce.idnes.cz/16.6.2012/#IMG_2297.jpg

V okolí Krupky jsem čekal na další bouřku jdoucí přibližně ve stejné dráze ale s mnohem slabší intenzitou. Vyjel jsem až na hřeben Krušných hor nedalo obce Fojtovice a hned se mi otevřel výhled na základnu této bouřky. Opět měla strukturu pro dobře organizovanou bouřku a to v podobě odděleného downdraftu a updraftu, na jehož základně byla patrná rain free base, což samo o sobě ještě nic neříká o tom, že se musí jednat o supercelu. Bouře samozřejmě zesílila až po přechodu mého pozorovacího stanoviště, díky čemuž se mi naskytl pohled na její zadní stranu. Mohl jsem tak pořídit zajímavý timelapse vývoje bouře. Zajímavý do té chvíle, než jsem doma zjistil, že mi ho pokazil všude přítomný hmyz.

Radarový zoom zobrazující další bouři na Teplicku. Křížek značí Krupku.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 105.5 kB

Na místě jsem nesetrval příliš dlouho, protože už se mi dostávala na dosah další zajímavá bouře, která putovala z Chebska. Za zády jsem nechal pěkně nasvícené kumulonimby, které tou dobou byly na Liberecku a v Krušných horách. Když jsem se dostal do cesty oné bouři jdoucí z Chebska, tak se samozřejmě rozpadla.

Zdálo se to být pro dnešek vše, ale se západem slunce se to opět „rozjelo“ v oblasti Krušných hor. Po chvíli pozorování z mého bydliště jsem vyrazil na Lounsko, odkud jsem mohl pozorovat hned několik po sobě jdoucích bouří. Moc fotek se ale nepovedlo, protože jsem byl stále daleko od centra dění.

Večerní bouře nad Krušnými horami v detailu. Čas: 23:00 SELČ.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 118.2 kB

Tento den se mohl pro mě stát klidně vrcholem roku, kdybych první bouři stihl dříve, zejména kdybych nezabloudil a v Krušných horách zůstal až do večera. Zdá se, že z této bouřkové situace zařadíme do databáze supercel pouze tu „Libereckou“. Ostatní bouře jevily znaky charakteristické spíše pro MCLS.

Dagmar Müllerová, Tomáš Chlíbec – Lounsko, Slánsko, Teplicko

Jelikož na mě po sedmi týdnech opět připadla víkendová služba, nastoupila jsem v sobotu do práce a to za doprovodu altokumulů castellanů, což ve mně vzbuzovalo jisté podezření, že bych dnes opravdu měla zrychlit krok. Ale jak den šel, obloha se vyčistila a přestože jsem neustále skenovala obzor, kdy uvidím ty avizované kovadliny, ničemu se stále nechtělo, až se přestalo chtít i mně, takže když se mi Tomáš ozval, neodpustila jsem si ani své obvyklé brblání, že navzdory docela dobrým hodnotám chybí spouštěcí impulz a stejně nic nebude. Přesto jsem po příchodu z práce raději provedla pohotovostní úkony v podobě dobití baterií a uvolnění místa na kartě a zkontrolovala svou plnou polní, abych se pak ještě později mohla za plného poplachu od metra vrátit zpět, kvůli chybějící patce od stativu. Pak už jsem jen pozorovala radar a sledovala, jak ožívají Krušné hory a když jsem se pak od Honzy dozvěděla, že Tomáš Novotný je již v terénu, ožila jsem i já.

Netrvalo dlouho a jedna z těch krušnohorských buněk se začala chovat podezřele a stáčet doprava na Děčín, načež mi David na chatu oznámil, že tam cosi začíná vypadat možná až supercelárně, do toho mi volala pražská kolegyňka Karolína - Sumie, že pozoruje nádhernou kovadlinu a už jsem začala dokonce i panikařit, cože to ještě dělám v Praze? Kolega Tomáš Chlíbec, který byl onou kovadlinou ohromen taky, právě vyjížděl od svého kamaráda na Jižním městě, kde se snažili zkrotit Tomášův neposlušný notebook, ale Davidův verdikt byl neúprosný – to byste tam museli být tak za 30 minut, takže máte smůlu…

Přesto jsme vyjeli směrem na Teplice tentokrát zadem po dálnici přes Lovosice. Mohutná kovadlina na severu nám svým pozadím dávala jasně najevo, co si o nás myslí, a tak jsme se raději soustředili na novou podezřelou buňku, která se objevila na západě a vybízela k tomu, stát se také potencionální supercelou. Bohužel, outflow vypuštěný z předchozího krušnohorského nadělení se neprojevil jako živitel, nýbrž jako hotový kat Mydlář a odsoudil tuto buňku k rychlému zániku.

My se zatím pokoušeli přejet někam na Slánsko-Lounsko a hledali jsme místo s vhodným výhledem na stále se přibližující onu kovadlinu od JZ se zajímavou základnou, ale stále to nebylo ono. Bohužel lokalita, ve které jsme se pohybovali, byla samý kopec nahoru - dolu, dlouhé výhledy, na které jsme zvyklí kolem letiště a po cestě do Krušných hor po R7 tady chyběly a když nepřekážel zrovna kopec, tak ve výhledu vadil les. Po cestě jsem na severu viděla nádherný pileus na nějakém Cb, ale nebyl moc čas ani prostor někde zastavovat. Já chtěla na Slaný, Tomáš na Louny, pořád jsem měla pocit, že jsme tomu moc daleko a chtěla jsem blíž, vzhledem k neustále kolísajícímu signálu jsme válčili s připojením jak u Tomášova tabletu (Vodafone), tak i na mém mobilu (O2), tudíž jsme si ani nestačili všimnout, že už je skoro jedno, kam pojedeme. Nakonec jsme zastavili přímo u cedule okres Louny, kde se před námi otevřel alespoň přijatelný pohled na JZ a já si konečně mohla prohlídnout i vzdálenou základnu s malým wall cloudem. Bohužel bylo za chvíli patrné, že tady toho už moc neulovíme a bouřka zaniká, navíc při pořizování timelapsu postupně protestovala přeplněná karta i slabé baterie. Udělali jsme pár fotek a náladu příliš nespravily ani krásně osvětlené kumulky na východě.

Zklamaně jsme zamířili k domovu a po cestě jsme se ještě zastavili na Slánsku u menhiru u obce Klobouky, kde jsme si ještě s foťákem vyhráli v posledních večerních paprscích, když tu se ohlédneme a všimneme si, že slunko na SZ zapadá do obrovské kovadliny. V tu ránu nám bylo jasné, že večer ještě nekončí :-).

Vrátili jsme se zpět na teplickou dálnici a zamířili do Krušných hor. Vystoupali jsme na hřeben a po cestě na naše již vyzkoušené stanoviště jsme místy na silnici pozorovali jemně nasekané listy ze stromů a drobné větvičky po odpoledním bouřkovém řádění. V údolích i po svazích se tu a tam převalovaly mlhy a za obzorem problikával pás bouřek putujících od hranice dále do Německa a Polska. Zastavili jsme na naší oblíbené louce nedaleko Cínovce a soustředili se na kovadlinu, která se na nás nasouvala, a pod ní v dáli to začalo čím dál víc problikávat. Jen jsme litovali, že vše je zacloněno nižší oblačností. Stroboskop stále sílil, pomalu co vteřina to záblesk a my si přáli, aby se co nejrychleji setmělo. Za nedlouho se v tom doprovodném binci, který nás obtěžoval, objevilo něco jako shelf, nebo možná spíš roll cloud, který mířil šikmo kolem nás do Německa, kde jej v dáli podsvítila města, takže bylo krásně vidět, jak tam rychle uhání. Vypadalo to, že nás zasáhne jen částí. Na horizontu vpravo od nás pod hranou roll cloudu vylétávaly občasné velmi vzdálené CG blesky. To vše většinou do doby, než jsem tam zamířila foťákem :-). Přímo proti nám se nacházelo poněkud hlušší místo a vpravo v kolizním kurzu se rozjížděla skutečná diskotéka nejdříve v rytmu IC-CC, později se přidaly i CG blesky s adekvátním akustickým doprovodem.

Než by řekl švec, byly tu první kapky, při druhých jsme balili a při třetích už jsme seděli v autě a ujížděli opět za vydatného deště na Komáří Vížku, kde bylo jako vždy plné parkoviště, ale stejně se nám podařilo alespoň na video chytit pár záblesků nad údolím, včetně jednoho CG.

A protože už bylo dost pozdě a za tímto multicelárním shlukem se již nic nenacházelo, opustili jsme hřeben a za stálého občasného problikávání na severním obzoru, kde opět zesílilo pár buněk, jsme dojeli zpět do Prahy.

Michal Janoušek – Slánsko

Tento den jsem trávil na chatě, takže jsem se musel obejít bez možnosti sledování radaru, družice, či jiných výhod připojení k internetu. Vše jsem mohl pouze narychlo zkontrolovat ráno před odjezdem. Amatérské předpovědi bouřek však vydány nebyly, pouze ČHMÚ a ČT v předchozích dnech více či méně naznačovaly, že by se dnes mohlo něco dít.

Už od rána se na obloze objevoval Ac castellanus, který se ještě několikrát ukázal dále v dopoledních hodinách. Odpoledne pak oblačnost nebyla téměř žádná. Kolem čtvrté hodiny jsem pak na SZ začal pozorovat výraznou kupovitou oblačnost včetně bouřkových kovadlin a květáků. Současně ale výhled začaly kazit všední kumuly, které se rozhostily v jejich okolí. Po páté hodině v této oblasti směrem na sever vyrostla velmi výrazná kovadlina. Chvíli na to se vytvořila také jedna kovadlina na západě, která rychle postupovala naším směrem a hezky zatáhla část oblohy i nad námi. Poté v dálce na SV z původního velkého congestu vznikl další silný cumulonimbus. O něco méně zajímavé dění pak pokračovalo až do večerních hodin.

Při západu slunce jsem cestou zpět do Slaného pozoroval na SZ vzdálený cumulonimbus s podvinutou kovadlinu, jinak byla obloha spíše fádní. Hned po příjezdu jsem zkontroloval situaci na internetu a zjišťuji překvapivé informace. Sever ČR opouštějí silné bouřky, za hranicemi byl vydán dokonce stupeň 2 a do západních Čech se blíží linie bouřek, která by nás jižním okrajem mohla i zasáhnout. Vyrazil jsem proto včetně techniky na nejbližší pozorovací místo se severozápadním výhledem.

Celý západní až severní obzor lemovaly četné cumulonimby. Ihned jsem pořídil první fotografie. Rychle se ale stmívalo, proto jsem foťák přemístil na připravený stativ.

Souhra několika následujících okolností rozhodla o velmi atraktivní scéně v závěru tohoto dne. Hlavním zlomem bylo postupné odeznění stratocumulů, které do té doby kazily oblohu. Současně se před existujícími cumulonimby začaly objevovat nové a bližší květáky a kovadliny, které umožnily kvalitnější pozorování. Především se ale díky stále výraznějšímu stmívání začaly v kovadlinách objevovat jednotlivé záblesky, které postupně začal registrovat i fotoaparát. Vznikla tak téměř hodinová příležitost fotografovat krásné noční kumulonimby.

Za celou dobu se objevilo velké množství rozmanitých tvarů oblaků a různých podob a kombinací záblesků. Asi nejzajímavějším momentem byl zvláštní pileus, který se vytvořil nad vrcholem nejzápadnější kovadliny a při postupných přeměnách se udržel nejméně 20 minut. Byl znatelně světlejší, než ostatní části kovadliny a zdál se být jakoby perleťový. Jiné piley, které se na stejném oblaku objevily, byly jen mírně hnědé oproti příslušnému congestu. Je zde možná spojitost s nočními svítícími oblaky (NLC), které byly na obloze nad touto bouřkou pozorovány. Tento bílý oblak ale vzhledem ke svému pohybu současně s kovadlinou a nápadnému kloboukovitému tvaru (v některých fázích) poukazuje spíše na výšku jen do 20ti km a vazbu na cumulonimbus.

Závěrečná fáze se vyznačovala mírně rozmazanými fotkami z důvodu delších expozic a také větším počtem blesků, které s oblakem spíše splývaly. Nakonec se prudce začal rozvíjet okolní stratocumulus a podívaná tak sice skončila, ale s pocitem konečně prvního dobrého výsledku v této sezóně.

Lukáš Ronge – Trutnovsko

Ač na tento den slibovala předpověď bouřky, byl jsem trochu skeptický a očekával je spíše více na západ v Německu. Což se nakonec potvrdilo, kde za vrcholy Krušných hor vznikly poměrně zajímavé buňky, které postupovaly severovýchodním směrem. Až nakonec kolem 17. hodiny vznikla dosti zajímavá buňka, která začala poměrně silně "zatáčet" vpravo, až se její směr pohybu změnil téměř na východní. Na IRC jsme sledovali přechod této silné bouřky přes hranice a hory a dále pomocí webkamer v Ústí nad Labem, Děčíně atd. Pak jsem si již řekl, že směr pohybu je docela zajímavý, a že se možná i nějaké té bouřky dočkám. Chování bouřky naznačovalo možný supercelární charakter, a když byla ve stále stejné síle již v Liberci, začal jsem si balit vybavení a připravil jsem se k výjezdu. Protože bouřka šla spíše severně nad Krkonoše, zvažoval jsem, že přejedu do sousedního Polska, akorát jsem nevěděl kam, kde by byl dobrý výhled. Původně jsem zvolil hraniční přechod Královec a dále do Kamienne Gory, nakonec jsem ale zvolil cestu do hor, kde byla vetší šance, že tuto bouřku stihnu zaznamenat. Vyrazil jsem tedy z Trutnova na hraniční přechod u Pomezních bud. Zde jsem přejel pár kilometrů do Polska, kde byl výhled na bouřku. Bohužel jsem nevyrazil včas a na místě jsem již viděl pravděpodobně umírající supercelární bouři, kterou nejspíše zničily vrcholky Krkonoš. I tak jsem cca 20-30 minut timelapsoval rozpad buňky.

Když se zdálo, že se dál nic nebude dít, jsem se sbalil a vyrazil jsem zpět domů z Pomezních bud. Poté, co jsem sjel na křižovatku spojující Pec pod Sněžkou, Pomezní boudy a Trutnov jsem zkontroloval radar a zjistil, že v okolí Špindlerova Mlýna vznikly další buňky, a po zkouknutí webkamer jsem se zděsil, protože kamery ukazovaly něco, co připomínalo wallcloud. Odmítal jsem však již jet opět nahoru na Pomezní boudy a vyčkal jsem dole na křižovatce. Nakonec jsem si všiml, že se ode mne dělá na jihozápad linie buněk, od kterých jsem si sliboval, že by mohly vyprodukovat nějaké ty blesky. Nakonec jsem jel zpět k Trutnovu, do Mladých buků, kde je dobrý výhled směrem, ve kterém rostly buňky. Vybalil jsem tedy opět techniku a připravil lightning trigger, pro focení blesků, protože bylo ještě dosti světlo a režim dlouhé expozice nepřipadal v úvahu.

Situace na sebe nenechala dlouho čekat a zrcadlovka vyfotila první blesky. Postupně se stmívalo a intenzita blesků rostla, na což byla pěkná podívaná. Dokonce kolem mě začaly létat i světlušky :-). Na místě jsem zůstal a fotil téměř 2,5 hodiny a podařilo se vyfotit pár parádních blesků. Nakonec jsem pozorování ukončil po 23. hodině a jel domů zpracovat fotky a zkontrolovat záběry z webových kamer v okolí Trutnova a hor, kde jsem narazil na skutečně velice, velice zajímavé úlovky :-).