AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Izolované večerní bouřky 9. 8. 2018

9. 8. 2018

Autoři: M. Janoušek, J. Drahokoupil, D. Müllerová, L. Tuháček

M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno

Na tento den jsem si původně chtěl vzít dovolenou, abych měl případné bouřky pod kontrolou hned od rána a ne až od pozdního odpoledne, kdy se obvykle vracím z práce. Čekal se totiž přechod studené fronty s výraznými projevy, přičemž v Německu byla dokonce vydána dvojka. Dovolená ale neprošla, protože práce bylo u nás v kanceláři hodně. Nakonec se však na obloze vůbec nic nedělo, až to bylo divné. Dokonce i po příjezdu domů zůstala obloha až na sporadické kumuly úplně čistá a nic nesliboval ani radar. Ze všeho jsem se rozhodl, že se půjdu koupat. Vyjel jsem si k blízkému rybníku s tím, že budu příležitostně vyhlížet nějaké ty bouřky a to jak na obloze, tak na radaru.

Už cestou jsem si všiml, že ty kumuly přeci jen trochu narůstají a dokonce jeden vzdálenější vrcholek na JZ se snad mění na kovadlinu. A opravdu, je to kovadlina! Nicméně v klidu jsem si šel ještě předtím zaplavat. Z hladiny, která byla mimochodem téměř o metr pod normálem, jsem pozoroval, jak se kovadlina pěkně natahuje na nás a buňku doplňují nové věže. Celé se to patrně přibližuje. Poté jsem se šel ještě chvíli slunit na trávu a trochu si odpočinout od toho celého týdne, kdy se člověk snad ani nezastaví. Zas tak jsem si ale neodpočinul. Co chvíli jsem vstával, abych kontroloval, jak se bouřka blíží a zda už to bude na aktivní pozorování. Co vlastně říká radar? No né! Vždyť já nechal mobil doma… No nevadí. Stejně to vypadá, že už je to za dveřmi, tak jsem sbalil věci a vyrazil pozorovat. Vybral jsem blízký kopec s vodojemem u Tuřan.

Vzal jsem to přímo přes pole a už cestou jsem pořídil první fotky celého toho systémku. Vypadalo to, jakoby se nové buňky nějak skrytě vnořovaly do kovadliny. Vidět byla pouze jejich aktivní základna. Oblast předpokládaných srážek byla zase tak nasvícená protisluncem, že se nedalo poznat, jestli prší málo nebo hodně. Oddělená skupina buněk pak vznikala ještě severněji pod kovadlinou hlavního cumulonimbu. Daleko na jihovýchodě bublala také nějaká konvekce, zdaleka však nedosahovala potřebné výšky. Upoutala mne také relativně dobrá dohlednost, což je při bouřkách letos opravdovou vzácností. Díky ní také vynikl jasný antikrepuskulární paprsek na jižní straně oblohy vržený sledovanou bouřkou na západě. Pak jsem zamířil domů s jednou krátkou zastávkou na předměstí, kde jsem mimo jiné zpozoroval, že bouřka bude zřejmě mít stabilní výstupní proud. Slunce se už blížilo k západu, a byl nejvyšší čas zabalit plnou výbavu a zaujmout nějakou dobrou pozici s výhledem.

Doma s překvapením zjišťuji, že se jedná o jedinou bouřku na území ČR, která je nyní tvořena již třemi jádry, přičemž to hlavní v některých místech dokonce vykazuje nejvyšší možnou odrazivost. Jen škoda, že na posledních snímcích poněkud slábne. Rychle jsem zabalil a chvíli ještě přemýšlel, čím pojedu. Vzhledem k pokračující lenosti při výjezdech opět zvítězilo auto.

Radarová animace s detekcí blesků Blitzortung zobrazující večerní vývoj bouřek na Rakovnicku. Křížek značí Slaný.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Blitzortung.org
Velikost: 6461.1 kB

Zastavil jsem u naší skládky s výhledem do všech světových stran a doslova jsem se rozeběhl na vrchol, už abych mohl fotit to, co jsem zahlédl před chvilkou z okénka. Bylo to docela ostře ohraničené srážkové pole izolované bouřky pod potemnělou oblohou. Další bylo ještě na severu a nějaký zbytek se vlekl i na jihu této formace. Blesková aktivita ale žádná. Chvíli jsem se bavil focením a pozorováním, postupně bylo ale stále více znát, že to všechno slábne. Na poslední chvíli ještě trochu zmohutněla nejsevernější oblast srážek, ve které se začalo konečně i blýskat. Bylo ale ještě dost světlo, takže jsem bez trigeru jen tak pozoroval, jak to postupně odchází stále dál na sever.

Pomalu ale jistě zavládla nuda. Přemýšlel jsem, jestli nepojedu třeba dotankovat tu prázdnou nádrž, nebo jestli se nepřemístit na jiné stanoviště. Ještě chvíli jsem posedával na trávě, a pak jsem si všiml zajímavé formace congestů kdesi v dálce na východě. Byly to dvě skupiny docela ostře ohraničených vitálních kumulů. Neodolal jsem myšlence, že by se to pořádně rozrostlo a začaly v tom blikat blesky. Ale zřejmě byly pořád příliš nízko a kdyby se nějaký vrcholek trochu rozmazal, asi by to na bouřku stejně nedalo. Ještě jsem je chvíli pozoroval a najednou, co se nestalo. Téměř celé se rozmazaly a byly z nich najednou kumulonimby! Tak jsem přemístil i foťák se stativem příslušným směrem, zazoomoval a začal jsem do toho jen-tak pro zábavu cvakat.

Kupy se dále rozvíjely a vrcholky místy až zbělaly a začaly být zajímavé i na fotce. A pak najednou se v tom opravdu blýsklo! Ne, mrak se dokonce permanentně rozblikal! Na fotkách ale zatím blesky vidět nebyly, protože je přehlušovalo denní světlo.

Radarový snímek s detekcí blesků Blitzortung zobrazující večerní situaci.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Blitzortung.org
Velikost: 322.5 kB

Naštěstí se rychle stmívalo a probliky byly v kovadlinách stále znatelnější. Někdy se objevil i vlastní bleskový kanál. Napříč velké vzdálenosti se začaly „sypat“ docela dobré fotky. Tak teď to hlavně nepodělat! Opakovaně jsem proto kontroloval zaostření a citlivost, kterou jsem pro jistotu většinou držel do 200. Začaly padat i CG blesky, které dokreslovaly dosud schovanou část oblaku u země. A najednou krásně osvícená kovadlina až k základně a z ní větvený CG blesk. Konečně nějaký výsledek této sezóny! Série probliků v kovadlinách pokračovala a skoro každá expozice přinášela výsledek. A je tam plusák!!! Neskutečné! Osmdesát kilometrů vzdálený cébák bude mou fotkou sezóny? Mezitím se znovu rozblikala odstupující bouřka kdesi na severu, která měla nyní zřetelnější kovadlinu. Ten východně situovaný osamocený cumulonimbus bez balastní oblačnosti byl ale jednoznačně důležitější. Nakrátko se vedle něj dokonce rozblikala i druhá kovadlina, která celou dobu nebyla aktivní.

Až když se povedlo nachytat dostatek různých blesků, aktivita zeslábla a tma se světelným smogem obrysy oblaků zahalila. Roli priority pak konečně převzala „stará“ bouřka na severu. Povedlo se několik fotek i s blesky, ale i tato bouřka pomalu pohasla. Najednou bylo jasné, že už je konec, tak jsem v klidu zamířil domů.

Ten den by byl propadák, jako většina ostatních nadějných dnů této sezóny, ale centrální oblast Čech z toho nějak záhadně vybruslila s bodovým ziskem… Proč se k sakru nestaneme centrem dění i při nějaké opravdové „dvojkové“ situaci...?

J. Drahokoupil, D. Müllerová – Brandýsek; Třebusice, okr. Kladno

Náš letošní srpnový hattrick byl završen 9.8. Se začátkem srpna, jako kdyby se najednou sezona ve středních Čechách vzpamatovala a my si to začínali užívat jako za starých dobrých časů. Ale aby té radosti nebylo zas až tak moc, dostali jsme i jednu za uši. Hned druhý den po našem výjezdu od Lounska až po Příbramsko k nám v neděli 5.8. hned po poledni zavítal od SZ jakýsi “červený” neblikající neřád, který měl sice na čele celkem potěšující shelf, ale za ním se vezla slušná várka vody, která nám spláchla nově osetou zahradu a přidělala spoustu starostí. Po zbytek léta jsme již měli z podobně vyhlížející odrazů na radaru směřujících přímo na náš dům docela vítr...

Radarová animace z 5. 8. 2018 zobrazující jednohromovku, která nám spláchla zahradu.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Blitzortung.org
Velikost: 7112.2 kB

Následující čtvrtek nás podvečer zaujala buňka, která naskočila někde pod Rakovníkem a která k nám poslala slušnou kovadlinu. Z aktuálních fotek na sociálních sítí bylo patrno, že má velice zajímavou strukturu. Měla celkem dobrý směr, a tak jsme čekali, až se přisune blíž.

Bouřka sice nakonec nedoputovala, ale pod kovadlinou začaly naskakovat nová jádra ,a tak jsme zamířili na Rovina na příjezdovou cestu k vrtulím. Před námi se otevřela scéna téměř kalendářová. Strniště s balíky, obloha načervenalá západem Slunce a tmavé srážkové pruhy. Chyběl tomu už jen pěkný větvičák a ono nic, bohužel. A nebo pro mě naštěstí? Bliklo to víc vpravo nad Středohořím a … krucinál, baterka v triggeru jde do háje, ani ťuk a náhradní není. Honza mi gentlemansky nabízí svou, ale odmítám. Vyprdni se na mě, k čemu to bude? Čím budeš fotit ty? Nakonec tam alespoň zkušebně zkusíme tu baterku dát, ale prostě to nereaguje. Co s tím krámem je? Snažím se ovládnout, abych onen nešťastný přístroj nesejmula z foťáku a neudělala s ním krátký proces. Pak jsem si všimla, kde může být chyba. Bílá bužírka, která značí, jakým koncem má být kablík zasunut do triggera, sjela ke druhému konci, který patří do foťáku, takže jsem ten kablík zapojila obráceně. V tom by mohl být problém. Nicméně bouřka se vzdálila, ale po naší pravé straně kdesi na východě naskočilo izolované Cb. Zavětřili jsme šanci. To už tu minimálně jednou bylo.

Přesunuli jsme se k Třebusicím, abychom na cébák lépe viděli a zároveň jsme neztráceli kontakt ani se vzdalující se bouřku na SZ, která občasně problikávala. Potíž s mým triggerem byla sice vyřešena, nicméně vzhledem ke slabé baterii jsem už nic nechtěla ponechávat náhodě. Stmívalo se, a tak jsem raději s nasazeným polarizákem zvolila režim bulb. Chvíli jsem se věnovala bouřce na SZ, zatímco Honza jistil izolovaný cébák na východě, který putoval od nás pryč kamsi na SSV. Nedalo mi to a přemířila jsem též na cébák. A právě včas. Párkrát v něm probliklo a za chvíli z něj vyletělo CéGéčko. Výborně je to tam. A za nedlouho další. Už jsem se rozhodně nechtěla vracet k té druhé bouřce, a tak jsem poprosila Honzu, ať tam nainstaluje svůj druhý fotoaparát.

A izolovaný cébák na východě jel. Byla to pastva jak pro oči, tak pro kartu. Podařilo se ještě pár kousků. Za nedlouho začal vedle něj růst další a byla jen otázka času, kdy začne blikat také, ač jsme se z něj žádného vystřelováku nedočkali. Bohužel se oba mraky vzdalovaly a brzy se začaly ztrácet v kouřmu při horizontu. Ještě jsme se na chvíli vrátili k cébáku na SZ, který vydržel o něco déle a pak jsme tuto přijemnou akci ukončili a zamířili domů. Jen mě poněkud trápila myšlenka, zdali to náhodou nebyla poslední akce této podivné sezony/nesezony. Moje obava se bohužel naplnila. I když ne tak docela...

L. Tuháček – Rakovnicko

Čtvrteční odpoledne. Sedím doma a sem tam hodím očko na radar. Estofex vydal pro oblast západních Čech předpověď se stupněm jedna. Ale neočekávám nic zásadního. Jediné, co stojí za zmínku, je sondážka z Prahy, která ukazuje CAPE téměř 1400. Vše trochu zajímavé se zatím odehrává na polské straně Krkonoš a něco málo i v Německu. Je čtvrt na sedm večer a už ani nevěřím, že se něco stane. Během jednoho radarového snímku vznikne severně od Plzně doslova z ničeho blesky produkující bouřková buňka. Pche, znám tyhle strašidla. Vyroste to během mrknutí oka, dvakrát to „zakašle“ a konec. Jenže tohle žije i za půl hodiny a stále nabírá na síle. Už delší dobu má bílé jádro a navíc míří přímo ke mně!! Přesto pořád váhám, zda tomu vyrazit naproti. Jenže myšlenka západu slunce se srážkami a nějakým blikancem nakonec vyhraje nad nedůvěrou a vyrážím kousek pod Rakovník.

Radarová animace s detekcí blesků Blitzortung zobrazující večerní vývoj bouřek na Rakovnicku. Křížek značí Pavlíkov, okr. Rakovník.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Blitzortung.org
Velikost: 8101.2 kB

Po příjezdu na místo kolem půl osmé je již krásně vidět sluncem nasvícené srážkové pole. Nastavuji tedy jeden foťák na sériové snímání. Druhý je připravený na případné blesky, kterých má být - dle radaru - hodně. Bohužel, většina jsou typu CC. A i když aplikace ukazuje několik CG záblesků, já neviděl ani jeden. Nejspíš kvůli slunci nízko nad obzorem.

Přestože byla bouřka jen několik kilometrů vzdálená, slyšel jsem jen slabé, ale téměř nepřetržité hřmění.

Asi po hodině pozorování se jádro rozpadá a já pozoruji nádhernou scénu roztrhané oblačnosti, západu slunce a zbytku vypadávajících srážek. Chybí tomu jen nějaký ten blesk. Navíc bouřka se obnovila o pár desítek kilometrů severněji a řádí v Ústeckém kraji. Zkouším potom ještě z jiného místa severněji od Rakovníka chytat případné blesky, ale nic zvláštního se mi nepovede. Navíc východně od Prahy mezitím vyrostlo několik dalších jader, jejichž záblesky jsem zahlédl. Je to ale moc daleko.