AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

NLC 2018

29. 8. 2018

Autoři: D. Gorný, D. Müllerová, J. Drahokoupil, L. Ronge, O. Boháč

D. Gorný – Třinecko

„Lepší mít něco než nic“. Touhle větou bych charakterizoval letošní sezónu nočních svítících oblak na Třinecku.

Když jsem během dubna a května pozoroval večerní bezoblačné západy slunce, dělal jsem si srandu, že až nastane sezóna NLC, tak bude zase na obloze smrdět stratocumulus. Bohužel se má pesimistická věštba částečně naplnila, alespoň u nás. Noční svítící oblaka pozoruji každoročně z Třinecka, což je oblast velmi náchylná na severní směry proudění, jelikož se rozprostírá na severní straně Beskyd. Letošní povětrnostní situace, která převažovala nad střední Evropou během června a července byla asi tou nejhorší variantou, která mohla nastat. Když už k nám zrovna nezasahoval výběžek azorské tlakové výše a nesunula se zde zbytková oblačnost z rozpadajících se front postupujících přes severní část Evropy, tak tady, zejména v červenci, pumpovaly oblačnost výškové tlakové níže. Přestože bylo třeba na většině území Česka jasno nebo polojasno, tady v nejlepším oblačno. Nejjasnější noční svítící oblaka se nám tak schovávala za běžnou oblačností. Jsem ale rád, velmi rád, že někteří to štěstí měli a ulovili pěkné kousky!

Boj s oblačností jsem se snažil dlouho nevzdávat a vynaložené úsilí se nakonec vyplatilo. Psal se den 7. 7. 2018, předpověď na večer nebyla opět moc pozitivní, protože se k nám měla postupně nasouvat od severozápadu vysoká oblačnost. Už od pozdních odpoledních hodin jsem proto hypnotizoval NLC radar a samozřejmě také družici. Oblačnost se skutečně pomalu sunula, avšak byla o malinko opožděná. Věděl jsem, že to bude boj s časem. Vyjel jsem tedy na své pozorovací místo do Vendryně (kousek od Třince), kde mám pěkný výhled na celý severní obzor. Postupně jsem začal tušit, že by to alespoň s troposférickou oblačností mohlo být dnes OK. Tak ještě, aby došlo k oné vzácné shodě a objevila se vytoužená noční svítící oblaka.

Po předchozích neúspěšných pokusech jsem zprvu ani nevytahoval stativ s foťákem z brašny. Už okolo 22. hodiny se nad severovýchodním obzorem začala rozjasňovat noční svítící oblaka. Bylo to docela brzy. Bleskově jsem začal chystat techniku a dal se na focení. I když se nejednalo o bůhvíjak jasné NLC, byly pro mě zatím těmi nejvýraznějšími, které jsem na vlastní oči viděl. Celé pozorování jsem si maximálně užil.

V druhé polovině července už mi došla trpělivost a motivace sledovat každý večer a ráno soumrak, kdyby náhodou... A ony se náhodou ještě 12. července a nečekaně také 3.srpna objevily. V obou případech je zachytila webová kamera ČHMÚ na Javorovém vrchu u Třince.

NLC zaznamenané kamerkou ČHMÚ na Javorovém vrchu v ranních hodinách 12. 7. 2018
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 312.8 kB

NLC zaznamenané kamerkou ČHMÚ na Javorovém vrchu v ranních hodinách 3. 8. 2018
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 329.6 kB

Noční svítící oblaka zachycená večer 7. 7. 2018 z Vendryně (Třinecko):

V popředí je vidět Typ II b (pruhy s ostrými okraji) a na posledním obrázku se těsně nad horizontem rozprostírá Typ III b (vlny strukturou podobné zvláštnosti undulatus). Pro lepší identifikaci to chce větší přiblížení.

D. Müllerová, J. Drahokoupil, L. Ronge – Brandýsek, okr. Kladno; Libochovice, okr. Litoměřice

Stejně jako bouřková sezona, ani ta NLC se mi letos příliš nepovedla. Na jaře jsme se přestěhovali do nového domova s daleko lepším výhledem, a tak jsem se na sezonu NLC obzvlášť těšila. Počasí si ovšem postavilo hlavu a házelo klacky pod nohy - respektive mraky do výhledu, při každé dobré příležitosti. A že jich letos bylo docela dost.

První zhatění výraznějších NLC proběhlo v pátek 22. 6., ale jelikož jsem měla ten večer zrovna jiný program a NLC bych mohla pozorovat leda tak cestou domů z autobusu, tak mi ten mrak moc nevadil. Lukáš Ronge to na Trutnovsku s menší oblačností jistil. Nařídila jsem si tedy budíka a doufala v ranní úbytek oblačnosti. Byla mi dopřána pouze malá dírka, ve které jsem mohla sledovat, o co přicházím. Bylo mi téměř do breku...

Další příležitost nastala o pár dní později 25. 6. večer kdy se nějakým nedopatřením NLC trefily do celkem jasné oblohy. Naštěstí byli jen velmi slabé :-P.

Po pár marných budících nastavených na 3.00 a lehkém vrčení mé drahé polovičky, která byla tímto nedobrovolně též buzena, se 28. 5. přeci jen trochu povedlo. Nebyl to sice žádný zázrak, ale mrak byl alespoň na chvíli milostiv.

A pak se dlouho nedařilo, akorát naschvály, kdy člověk buď NLC zaspal (kdo by taky vstával každý den ve 3:00, že ano...), nebo se na večer na severu pečlivě zatáhlo, ač všude jinde zůstávalo jasno. A pak také úžasné scenérie, kdy si při výrazněji barevném soumraku s černými siluetami ojedinělých kumulků člověk říkal, že dneska by to šlo a ono NIC.

Další NLC jsme spatřili až sobotu 7. 7., kdy již odpoledních hodinách vykazoval “nlc radar” celkem výrazné odrazy. Tak tedy dnes a nebo nikdy nebo tedy spíš za rok. Zrovna byl u nás na návštěvě Lukáš Ronge, a tak jsme všichni společně vyrazili směrem k Libochovicím zrealizovat naše již dlouholeté plány - NLC společně s Hazmburkem. Nakonec jsme přehodnotili původně zamýšlenou pozici a zůstali od hradu trochu dál na místě se slušným výhledem na celý severní obzor. Mraky s námi opět laškovaly, a poté, co to vypadalo na jejich ústup, zase přibyly. Pomalu se stmívalo a kdepak jsou ty NLC? Že by nakonec fail? Když už to vypadalo na velké zklamání, objevily se až poměrně nízko nad horizontem mezi oblačností a přímo na severu, zatímco my je očekávali víc na SZ, kde se nacházel Hazmburk a kam se v průběhu večera snažily alespoň přiblížit, asi aby si nás usmířily. Nakonec jsme upustili od velkolepých plánů a vzali zavděk tím co bylo. Nakonec se tedy alespoň něco podařilo, ač v minulých letech jsme nosili lepší úlovky. Budu doufat v lepší sezóny a to nejen ty NLC... ;-)

O. Boháč

18. 6. večer - Ryžoviště

Sezóna NLC pro mě začala 18. 6.. Ten večer jsem byl s kolegou na monitoringu ptáků na Bruntálsku. Slabého náznaku jsem si všiml kolem 23. h. na SZ obzoru. Provedl jsem dokumentační mazanici a dále se jim moc nevěnoval.

23. 6. ráno - Přerov

Večer 22. 6. se z Čech namnožilo několik povedených fotografií jasných NLC. Moravu však ten večer trápila oblačnost. Jak už to tak bývá, touha po pěkném pozorování skoro automaticky nastavuje budík na brzy ráno. Jako vždy po probuzení začínám prohlédnutím webových kamer, a když už tam něco je, následuje nahlédnutí z okna. Ten pohled mě dost nakopl. I když mám pohled z okna z části krytý paneláky, na S obzoru svítila výrazná NLC. Okamžitě jsem se tedy přemístil na okraj města a začal fotit. I když to úplně čisté nebylo, měl jsem pořád oproti jiným nadšencům málo oblačnosti. Pozoruji až do jejich úplného zmizení. Vždycky je to super atmosféra, při které si připadám tak trochu někde na severu.

7. 7. večer - Velké Karlovice

Na další pozorování jsem čekal až do 7.7.. NLC byla pozorována i mezi tím, jejich sezóna byla až nezvykle dobrá, ale štěstí na ranní či večerní „deku“ je minimálně stejně velké. Pro tentokrát (zase) nepřipraven v srdci Beskyd. Tam je vždycky tak trochu člověk mimo civilizaci. A byl jsem rád, že mám chvíli pokoj i od internetu. Až večer zjišťuji, že na opačné straně Beskyd byla už celkem brzo pozorována NLC. V tu chvíli jsem se zrovna vracel z procházky z lesa. Vyběhl jsem tedy na louku a NLC se opravdu začala pomalu ale jistě rýsovat na tmavnoucí obloze. Bohužel mezi kopci nebyl výhled úplně ideální. Jako „stativ“ mi v tu chvíli posloužila opěrná tyč jednoho stromku ve slivoňovém sadu. Tak trochu zoufalost, ale zase to nebyla taková „nuda“. Vědom si toho, že je to letos potřetí a téměř určitě naposled, usedám do louky a zase se jen kochám tímto hezkým letním večerem s nočními svítícími oblaky na obloze. Po roce 2017 bez úspěchu, jsem si jich zase alespoň trošku užil.