Autoři: T. Novotný, J. Drahokoupil, D. Müllerová, M. Janoušek

 

T. Novotný – Louny, Nové Strašecí

  11. 9. mě překvapily na září zajímavé podmínky pro vývoj bouřek, což se ve večerních hodinách ukázalo být realitou. Všechno to začalo squall line postupující z Německa. Na hranicích s ČR její aktivita slábla, ale několik desítek kilometrů před ní vznikla nová bouřková jádra. Vzápětí jsem zajel na pozorovací místo u Loun, kde jsem vydržel asi půl hodiny fotografovat přibližující se linii bouřek. Blesková aktivita byla velice silná, viditelných CG blesků bylo však málo.

Radarový snímek s detekcí blesků ze 22:50 SELČ. Křížek značí Louny. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 261.4 kB

  S příchodem shelf cloudu jsem se rychle vrátil domů do Nového Strašecí, kam jsem to stihl ještě před příchodem bouřek. Zde bylo čelo linie mnohem dramatičtější, což dokládá na fotkách Honza. Shelf cloud jsem již nestihl zachytit a na focení jsem si musel počkat až na zadní stranu squall line. Do záběru se mi vešlo jen pár „lepších“ blesků. Na září opravdu velká spokojenost.

Radarový zoom s detekcí blesků ze 23:20 SELČ. Křížek značí Nové Strašecí. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 156.5 kB

   

J. Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno

  Kdo by to byl čekal, že 11. září přijde taková bouřková situace, jakou jsme měli tu čest pozorovat? Jednalo se z našeho pohledu o historicky nejvýznamnější bouřkový den v tomto měsíci. Přesto, že nad naším územím už bouřky postupně slábly a nezpůsobily tak žádné větší škody. Naši němečtí sousedé takové štěstí neměli.

  Předpověď Estofexu na tento den dala pro značnou část střední Evropy stupeň jedna a dokonce se uvažovalo i o možnosti vydání updatu během dne, pokud by se podmínky "zlepšily". Na update nakonec nedošlo, nicméně části Německa byly postiženy místy extrémním krupobitím, které způsobilo značné škody na majetku (viz odkaz na konci článku).

  Kolem šesté hodiny večerní jsem se začal více věnovat radarovému zobrazení a hypnotizoval jsem první silné buňky, které se objevily na západě. Z jejich pohybu bylo zjevné, že k nám nemíří, ale doufal jsem, že by se mohlo udělat ještě něco dalšího blíž k nám. Všechny modely, které jsem sledoval, dávaly výskyt srážek v podvečerních a nočních hodinách do Západních Čech a později i dál na východ.

  Bouřky se opravdu postupně přibližovaly, ale ta nejsilnější jádra nás míjela v uctivé vzdálenosti.

Radarová animace silných bouří v Německu mezi 18:00 a 20:30 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 5898.3 kB

  Kolem deváté hodiny večerní už to pro nás začalo vypadat nadějněji, když se těsně před západní hranicí vytvořila relativně kompaktní linie bouřkových jader.

Radarový snímek bouřkové linie na západě ve 21:00 SELČ. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 262.7 kB

  Jak se ale linie posouvala k východu, začínala slábnout a s tím ochabovala i naše naděje na nějaký kloudný úlovek. Naštěstí se kolem desáté hodiny večerní začala rychle tvořit čerstvá linie jader východně od té staré a rychle nabírala na síle. To byl signál, že se máme všichni vrhnout do terénu, asi na letošní poslední výjezd. Každý zvolil akci podle svých možností… Já jsem se uchýlil na tradiční místo Na Rovinách.

  Po dlouhé době to byla téměř ideální situace na pozorování v noci. Nade mnou hvězdy, Měsíc svítící za zády... co víc si člověk může přát pro poklidné a bezpečné noční focení. Byla to krásně přehledná situace, přesně jaké mám rád. Nehrozilo žádné překvápko v podobě nečekané tvorby nových jader přímo nad hlavou. Alespoň ne hned od začátku.

  Celý západní obzor byl v jednom ohni, a tak jsem nelenil a rozbalil svou techniku a jal se fotografování. Zapojil jsem do akce obě zrcadlovky s tím, že na jedné jsem snímal větší část scény, kdežto na druhé jsem se zaměřoval na detaily. Obojí řešení přinášelo určité výsledky, ale na fotkách se širším záběrem se zprvu výrazně projevoval "svit" Měsíce, který mraky při delších expozicích výrazně osvětloval. Přesto se povedlo při vyšším přiclonění zachytit pár blesků s celkovou strukturou oblačnosti.

     

  Bouře byla ale stále značně daleko, že byly sotva slyšet hromy. Postupně se ale blížila. Před příchodem bouře začal vát celkem silný vítr, zprvu teplý, poté již chladnější. Co bylo nepříjemné, že se začalo značně prášit z pole pode mnou, tak jsem se rozhodl pro postupný přesun do auta. Nejprve jsem uklidil jeden fotoaparát se stativem, abych ještě chvíli venku fotil s druhým, ale brzy jsem se přesunul do auta se vším vybavením a otočil jsem se s vozem tak, abych mohl fotit přes okénko spolujezdce. Bylo zjevné, že s příchodem bouře dojde brzy i na déšť, tak jsem chtěl být včas připravený.

  Blesky byly blíž a blíž, ale jejich četnost byla menší a menší, jak celá bouře postupně slábla. I přes to se ale podařilo přes okénko vyfotit pár dalších obstojných fotek, i když to znamenalo, že jsem se musel s autem párkrát pootočit, abych mohl sledovat oblast s větším výskytem blesků. Bohužel se mi ale nepodařilo otočit včas, a tak jsem některé pěkné blesky do záběru nedostal a některé jen na půl.

   

       

  S příchodem deště bouřka začala produkovat v mém dosahu četné CC blesky a pohled na radar i na hodinky značil, že je čas jet domů. Jestli byl tohle konec bouřkové sezóny 2011, tak to byl povedený konec.

 

Animace přechodu bouře přes mé stanoviště. Křížek značí Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 3014.6 kB

 

D. Müllerová – Vítov, Slánsko

  11. 9. si většina lidí spojuje s událostmi neradostnými, ale pro mě nyní dostane toto datum trochu jiný rozměr – a to den, kdy přišla velmi pěkná a na září naprosto výjimečná bouřka.

  Ačkoliv už jsem za letošní sezónou udělala křížek 24. 8., byla nám jako bonus dopřána ještě další zajímavá situace, i když, jak je pro letošní sezónu dost typické, opět v noci a to ještě ke všemu znovu z neděle na pondělí.

  Večer probíhal v podobném duchu jako předchozí události, tedy pochodovým cvičením okolo notebooku a hypnotizováním radaru, aby to, co tam vidím, „nechcíplo“ nebo případně „chcíplo“ včas, abych mohla s klidným svědomím zakotvit v posteli. Bohužel radar mi na filozofickou otázku být či nebýt dnes v noci venku, nenabídl žádnou jasnou odpověď. Navíc, vzhledem k již pokročilé době bylo jasné, že nevyrazit dnes ven by byl hřích, byť za cenu, že pravděpodobnost úmrtí celého systému dříve, než se někam dopracujeme, je nyní daleko vyšší než v plné sezóně.

  Jako obvykle jsem se napřed obrátila pro radu na Davida a bylo mi sděleno, že tentokráte bude nejlepší, když nezůstaneme na našich oblíbených místech v blízkosti letiště, ale vyrazíme raději dál na SZ, což se později ukázalo jako výborný nápad. Hned na to jsem zhruba před 22:00 vystartovala směrem k Divoké Šárce, kde jsme se s Tomášem Chlíbcem domluvili na srazu u zdejšího McDonalda.

  Celou cestu autobusem jsem si kladla otázku, zda-li v tuto dobu můžu od bouřky očekávat i něco víc, než jen pár bídných záblesků. Lajna sice vypadala za hranicemi v Německu opravdu výborně, ale čím víc se blížila k českým hranicím, tím více slábla, až mě začalo napadat, jestli to náhodou nemá být pomsta za Benešovy dekrety :-). Raději jsem se připravila na neúspěch, ale to, co jsem uviděla při příjezdu na místo setkání, mi málem vyrazilo dech. Na SZ poměrně intenzivně problikávala věž cumulunimbu z nově vznikající linky, před kterou bylo čisto a výhledu nebránila žádná oblačnost. Už bych nejraději rozbalila stativ přímo na parkovišti, ale naštěstí se brzy objevil Tomáš, který také nevěřil vlastním očím a společně jsme tomu všemu vyrazili vstříc kamsi směrem na Slaný. První plán byl zastavit se u Honzy na Rovinách, protože nebylo pochyb, že tam bude, ale jelikož se nám podařilo minout odbočku,tak jsme jen na pozdrav zatroubili a pokračovali v cestě dál na SZ a pak pár km trochu na SV, abychom postupujícím bouřkám trochu nadjeli. Měla jsem hrozný strach, aby to divadlo předčasně neskončilo dřív, než objevíme nějaké příhodné stanoviště. Nakonec Tomáš za obcí Vítov zahnul zkusmo na polní cestu. Vyjeli jsme kamsi na vršek a před námi se jako na talíři rozprostřel nádherný výhled od JZ až po S. Jen JJZ a J trochu kazily dráty, které byly od nás vzdáleny cca 200 m. Honem jsme popadli vše, co fotí a dali se do díla.

     

  Nad námi svítil měsíc, což jsem při lovu bouřek snad ještě nezažila, bylo poměrně teplo a od JZ se postupně přibližovala ona problikávající nádhera, na jejímž čele se tvořilo cosi jako shelf, z kterého vyrůstaly malé castellanky a vše bylo průběžně osvětlováno blesky. Vypadalo to moc pěkně, akorát čím víc se bouřka přibližovala, tím víc dostával shelf poněkud instantní podobu. Celou dobu bylo poměrně ticho a ani hřmění nebylo pořádně slyšet akorát se pak zdvihl docela studený vítr, který mě brzy přinutil obléct bundu.

   

  Bouřka dorazila nad naše stanoviště sice už v dosti pošramoceném stavu, ale pár pěkných záblesků nám ještě stačila nadělit. Ty se ovšem urodily většinou zrovna tam, kam jsem nemířila a pokud jsem se to rozhodla napravit, blesky se samozřejmě okamžitě stěhovaly na opačnou stranu. Nakonec jsem si vysloužila od Tomáše označení „Bleskoplašička“ a bylo mi zakázáno mířit stejným směrem jako on :-).

       

  Se začínajícím deštěm jsme zalezli do auta, odkud se ještě Tomáš pokusil pořídit několik úlovků. Já už dění jen tak sledovala, protože jsem byla líná zápasit v autě se stativem, ale po některých pěkných kouscích jsem se rozhodla, že to přeci jen zkusím taky. Ovšem pokaždé, když už jsem si vše nastavila – okamžitě se přestávalo blýskat, čímž se „Bleskoplašička“ opět osvědčila. Netrvalo dlouho a my jsme si najednou uvědomili, že už vlastně ani nemám co plašit, protože blesková aktivita úplně ustala. A tak jsme se zhruba před 1:00 rozhodli, tentokrát už nejspíš definitivně poslední výjezd letošního roku ukončit. Po cestě ku Praze jsme si ještě všimli vzdálených výbojů z nově vznikající buňky JV od Prahy.

  Tato sezóna začala se značným zpožděním a místy se příliš nevyznamenávala, ale myslím, že svým závěrem si u mnoha lidí mohla napravit reputaci :-).

M. Janoušek – Slaný

  Ze zprvu nevábně vyhlížející předpovědi na jednotlivé zářijové dny se nakonec vyklubal nejspíš poslední tropický den tohoto roku. Současně s tím rostla i naděje, že by přechod následující studené fronty mohl přinést nějaké bouřky. Nakonec byl dokonce vydán stupeň jedna. Už to samo o sobě se postaralo o příjemnou atmosféru celé této situace.

  Den začal mlhavým ránem. Přízemní stratus se ale rychle roztrhal a následovalo krásné slunečné a teplé odpoledne. Postupně se z oblohy vytratily i poslední zbytky oblaků až na ojedinělé cirry. S blížícím se večerem pak vrcholilo očekávání vyplnění předpovědi. 

  Při západu slunce se v dálce na tamním horizontu objevily první, a sice velmi masivní konvektivní mraky. Pozornost zasluhovala zejména jižní část velice mohutné kovadliny, na které se v jednu chvíli objevily i kupy obrácené směrem k zemi. V bezoblačném prostoru jižně od kovadliny pak vznikaly nové bouřkové kupy, až se celá mezera vyplnila. Již v těchto cumulonimbech jsem pozoroval první vnitřní záblesky toho dne.

  Když se setmělo, západní část oblohy osvětlovaly vzdálené záblesky, ale obloha nad námi zůstávala stále jasná. Postupně se od jihozápadu nasouvaly slábnoucí zbytky kovadlin a vysoká oblačnost. Nakrátko bylo díky svitu měsíce vidět nové bližší kupovité mraky, ale ty se zase rychle rozpadly.

  Později v noci se blíže na západě zformovaly nové silné kupovité mraky. Poznal jsem je díky měsíčnímu světlu již pohledem z okna, když jsem pozoroval podivnou změnu barvy a jasu oblačnosti níže nad obzorem. Než jsem stačil rozlišit, zda se skutečně jedná o výraznou konvekci, objevil se z těchto míst relativně jasnější záblesk, hned nato druhý.

  

  Rychle jsem se přesunul na nejbližší stanoviště. Západním směrem se nacházela linie bouřek, ze kterých se blýskalo každých několik vteřin. Jednalo se sice jen o vnitřní blesky, ty ale vzhledem k naprosté nepřítomnosti nízké oblačnosti nasvěcovaly krásnou strukturu vyšších pater cumulonimbů, v první chvíli zejména srážky virga. Jak se bouřka postupně přibližovala, byly hlavně na jižní straně patrné nové kupy, které občas osvítil blesk. Ty postupně rostly, přeměňovaly se v cumulonimby a vnořovaly se do kovadlin. Základna blížícího se systému byla naprosto ukázková pro noční bouřky. Ani bezprostředně před bouřkovým mrakem se nevyskytovala vůbec žádná oblačnost, kromě cirrů z kovadlin. Veškerá konvektivní oblačnost začínala až jako vlastní ostrý arcus bouřky, který shora pokrývaly drobné kupy typu „castellanus“, které směrem do bouřky narůstaly do výšky. Často se v mracích objevovaly také velice drobné rozvětvené CC blesky, které vybíhaly z prostoru nad shelf-cloudem pod kovadlinu. Některé se podařilo vyfotit. 

     

  Jak se bouřka přibližovala, záblesky byly stále jasnější a lépe fotografovatelné. Bohužel mi v tuto chvíli již došla paměť na kartě, a tak jsem se rozhodl pro rychlý návrat domů kvůli znovuzprovoznění techniky. Tím jsem přišel i o možnost pozorování. Zřejmě mi unikly snímky hezky nasvíceného shlef-cloudu s kupovitou strukturou z ještě větší blízkosti. Nic to ale nemění na tom, že se nadále odehrávala nádherná podívaná, kterých se u nás mnohdy nedostávalo ani za favorizovaných situací. 

  Samotná bouřka nakonec dorazila v rozpadu. Když jsem se vrátil opět do terénu s použitelnou technikou, oblohu již zahalovala nízká oblačnost náležící ke zbytkům shelf-cloudu a blesky už jen občas prosvěcovaly vzdálené srážkové pole. Pak se zvedl docela silný vítr, který nápadně zvedal prach na cestě a jistě by si hravě poradil i s mým stativem. K tomu ještě začalo poprchávat. Bylo víc než jasné, že vhodná doba pro fotografování již skončila. Zakrátko dorazilo centrum slábnoucí bouřky, které se krom větru projevilo jen občasnými hromy a srážkovým úhrnem asi 3 mm.

---

Související odkazy: 

http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=39&t=976 – Bouřky 11.9.2011 na fóru A.S.S.

http://www.youtube.com/watch?v=Q9Q80PKAtUs – tornádo u Elsnigk v Sasku-Anhaltsku

http://hailstorm.rajce.idnes.cz/Bourky_11.9.2011d/ – další Fotografie Michala Janouška z tohoto dne