AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Noční bouřky z 28. na 29. července 2013

28. 7. 2013

Autoři: J. Džugan, T. Novotný, J. Drahokoupil, D. Müllerová, T. Chlíbec, K. Plšková

J. Džugan – Toužim, okr. Karlovy Vary

Když už červenec hrozil, že skončí bez jediného bouřkového dne, situace se po více než měsíci bezbouřkového období, a sílícím absťáku, ze kterého hlava třeštila, měla zásadním způsobem obrátit. Druhou letošní vlnu hicu měla jen na pár dní ukončit další majoritní situace. Ovšem ta se měla konat až následující den, nikoli ten, o kterém je tento článek. Modely, obzvláště GFS sice kreslily na krajní západ až severozápad možnost toho, že bouřky postupující do Saska trefí okrajově i naše území, přílišnou pozornost sem tomu nevěnoval, očekával jsem scénář, že v noci vyjedu za město na případnou hezkou blýskavici, a ta pravá „zábava“ se bude konat až onen další velmi očekávaný den :-)

Vše se změnilo, když jsem v po neděli strávené na zahradě zhlédl k večeru německý radar a uviděl tam dvě pravděpodobné supercely s postupem zhruba naším směrem, samozřejmě se mě nejprve zmocnilo jednak nadšení z vidiny hezké pozorovačky, následně ale i skepse z toho, že se obě bouřky rozpadnou, jelikož se stále nacházely hluboko v Bavorsku a sem to bylo ještě kus cesty. Během následujícího rozhovoru na Skype s Jardou Řehákem, se kterým pravidelně bouřky už pár let pozoruju, jsme se shodli, že nejlepší bude prostě čekat a doufat, že to sem přijde a nikam nevyjíždět, což se nakonec ukázalo jako nejlepší řešení. Čili tradiční stormspottingový den :-)

Na bouřku jsem se opět začal soustředit až během soumraku, když se daly pozorovat konečně první letošní červencové blesky :-) . Ovšem během postupu bouří k nám se severní buňka rozpadla, možná jí „zadusila“ její jižní sousedka, a tak hranic dosáhla jen ona jižní buňka, která měla ovšem tah přímo na nás. Už jsem silně doufal, že přímo přes naší domácí pozici přejde pěkně vyvinutá supercela s typickou strukturou. Zhruba v půl desáté jsem vyjel směr kopec za město a za zády jsem už cestou periferně registroval silné CG výboje.

Když jsem dorazil na místo, okamžitě následovalo vybalení techniky co jsem měl sebou, a zároveň jsem se dal do řeči s Jardou, který tam už nějakou tu minutu byl. Zírali jsme udiveně na to, co se k nám blíží. Bouřka byla totiž od těch ostatních nedávné doby odlišná v tom, že to nebyla jenom „blikačka“ která dá akorát vnitřní IC blesky. Takových bouřek bylo mraky. Tady byla na rozdíl od klasiky hojnost CG blesků, až tak, že si člověk mohl vybírat fotky dle libosti. Blesky hezky vykreslovaly i strukturu bouře, jinak ukrytou v temné černotě. Z našeho pohledu k jihozápadu bylo nejvíce vlevo srážkové pásmo, uprostřed bylo samotné jádro bouře se sníženinou, pravděpodobným wall cloudem. Právě z jádra nejvíce šlehaly CG blesky, většinou z místa na pravé straně wall cloudu. Nalevo byla struktura zpočátku neurčitá, jak se bouře přibližovala, tak se ale časem postupně vykresloval shelf cloud. Nad hlavami už jsme měli rozsáhlou kovadlinu s mammaty.

V tu dobu ale už bouře přecházela masiv Českého lesa a po cestě k nám musela ještě překonat členitou oblast Slavkovského lesa, kde nadmořská výška dosahuje až k 800 m.n.m a snížené oblasti Tachovska s nadmořskou výškou kolem 500 m.n.m., což jsou dost značné terénní rozdíly. Samozřejmě mě napadlo, že takový členitý terén supercela nemusela přežít. Zhruba, když byla bouře někde u Mariánských lázní, zavolal jsem Davidovi Rývovi, zdali se stále jedná o supercelu, neboť struktura se začla poněkud měnit, spíše se vytvarovala v klasickou strukturu krátké lineární multicely, tedy na čele mohutnějící vícepatrový arcus a za ním srážkové pásmo. David mi pak pověděl, že se už o supercelu nejspíše nejedná a že rotace v jádře začala slábnout hned co najela na naše území. Hold naše členité území v našem kraji má na supercely zhoubný vliv :-).

Intenzita bouře ale neslábla, blýskalo se pořád stejnou intenzitou, asi co sekunda, to blesk. CG blesků byla nadále hojnost. To doprovázelo samozřejmě neustávající hřmění To, že bouře je stále v plné síle potvrzoval vítr, který foukal od severozápadu přímo do bouře, občas i s docela slušnou intenzitou. Volal mi pak i Luboš Opalecký z Plzně, ten mi následně také potvrdil, že bouře si táhne vzduch i od Plzně směrem na severozápad, což bylo prý hezky vidět na změně směru kouře z komínu plzeňské teplárny. V tu dobu se bouře nacházela zhruba 15 km daleko a na chvíli nastalo bezvětří.

Do té doby jsem nafotil jsem asi sérii 150 fotek, ze které jsem sestavil timelapse.

Za další minuty už jsme slyšeli v dálce šumění stromů, postupně se blížící, za chvíli vítr dorazil k nám, foukajíce tentokrát od bouře. Výboje byly velmi blízko a situace už byla nebezpečná, rozhodl jsem se udělat poslední fotky struktury bouře a následně uklidit vybavení a sebe do auta :-).

Bouře se během výboje poněkud vydula do oblouku, sestupné proudy musely být velmi silné, výboje hezky osvětlovaly srážkovou clonu, kde se daly dobře pozorovat jednotlivé pruhy, které byly hlavně na pravé straně bouře při pohledu od nás stočené do stran, tolik typicky při silných sestupných proudech. Arcus měl nadále vícepatrovou pásovou strukturou a hned za ním se nacházela turbulentní základna bouře, „whale's mouth“. V tu dobu jsem už jen natáčel z bezpečí auta a čekal jsem na příchod samotných srážek. Bouře se rychle blížila, stále se blýskalo se stejnou intenzitou, čili 1 blesk/sekundu, četnost CG blesků ale aspoň z mého pohledu nad námi dosti ubyla.

Jak se srážková clona přibližila, obloha se přede mnou barvila do oranžovala, jak srážky zahalovaly město. Srážky dorazily poměrně v poklidu s velkými kapkami, vítr mohl foukat během nástupu srážek odhadem mezi 10-15 m/s. Záhy ale přišlo náhlé mohutné zesílení srážek, kdy venku lilo už opravdu silně a auto nárazově ohazovaly provazy silných srážek, cloumajíce s ním. Během celé doby jsem měl rosvícená světla, abych na ně co nejlépe viděl a protože jsem byl natočen tak, že srážkové provazce nešly do okna, odvážil jsem se ho několikrát otevřít, ovšem i přesto se mi nějaká voda do auta dostala :-)

V nejsilnější části bouře, která je na videu z celé akce v 6:25, kdy dosahovala intenzita srážek maxima, vítr dosahoval rychlosti okolo 20m/s, což později potvrdila kamarádova meteostanice. Silné srážky v kombinaci s větrem česaly trávu ve směru jihozápad – severovýchod, což bylo patrno ještě další dny. Kroupy se ale vůbec nevyskytly. Nejsilnější část bouře trvala asi 20 minut, než bylo zřejmé, že se bouřka přesouvá pryč. Srážky zcela skončily do 10 minut.

Když už bylo bezpečno a nepršelo, pustili jsme se do dokumentace odcházející bouřky. Zadní strana už měla poměrně nevýraznou strukturu, stále ale vybízela k focení blesků, z niž mnoho bylo zas do země. Blesková aktivita ale už poněkud polevila. Zhruba na 1 blesk zhruba za 4 sekundy. Takto to trvalo asi půl hodiny, než se bouřka vzdálila a zeslábla natolik, že dál fotit vzhledem k předchozím snímkům nemělo cenu.

Tady jsou nejlepší fotky z té doby:

Potom byly pozorovány ještě blýskavice z celého severního a východního obzoru. Ještě nás ale před odjezdem překvapily z ničeho nic padající mohutné kapky, odkazující na další vznikající buňku přímo nad našimi hlavami. Opět jsme se z pocitu nebezpečí schovali do auta. A vskutku asi do minuty uhodil CG blesk několik kilometrů východně, následovaný několika dalšími. To ale byla ale poslední součást našeho pozorování, systém se odsunul k severovýchodu. Bouřka nakonec dala 23,3mm srážek, vše ve formě deště.

A zde je pak video s celé akce:

Až v půli srpna jsem se náhodně pohyboval po kopcích v okolí Bečova nad Teplou, kudy podle mě přešla ještě silnější část této bouře. (soudě podle vzhledu srážek během pozorování) Našel jsem v jednom místě asi 5 vyvrácených smrků a jednu borovici, všechny kmeny ležely rovnoběžně ve směru jiho-jihozápad severo-severovýchod, což odpovídalo směru příchodu bouře. Stromy se nacházely na návětrném jihozápadním svahu, byly tedy poryvům přímo vystaveny. Vzhledem k tomu, že sem místo našel až v půli srpna se nabízela otázka, jestli nejsou stromy vyvráceny od další bouře ze dne 4.8.2013. Podle svědků ale tam tato bouře nebyla tolik silná, čili bych vyvrácené stromy čekal spíše z bouře 28.7.2013. U nás doma bouřka z 28.července tolik škod nenapáchala, , když už, tak to byly strhané nebo nalomené větve.

Zde už ty fotky škod od Bečova nad Teplou:

Pozice škod na mapě:

T. Novotný – Krupá u Rakovníka

Od poslední bouřkové situace uběhl již více než měsíc až konečně 28. 7. dorazily projevy studené fronty na západ Čech. Stejně jako v západněji položených státech byla tato fronta doprovázena velmi intenzivními bouřkami, jejichž hlavní vývoj se očekával až následující den. Estofex západ našeho území ohodnotil stupněm 2 s možností výskytu bouřek především ve večerních a nočních hodinách. Se západem slunce postoupil komplex několika bouří na Chebsko a postupoval dále do Podkrušnohoří, kam jsem měl namířeno. Kvůli slábnoucí bleskové aktivitě jsem nakonec rozbalil fototechniku severně od Rakovníka a dál nepokračoval. Na bouřce se vyskytl nevýrazný shelf cloud občas prosvětlený blesky.

Asi po půlhodině začala v blízkém okolí naskakovat nová jádra, především pak jedno výrazné několik km JZ od mé pozice s trajektorií směřující přímo na mně. V počáteční fázi této nové buňky docházelo k častým mezioblačným výbojům v intervalu několika málo vteřin po dobu asi jedné minuty na velmi izolovaném místě cumulonimbu. Poté z tohoto místa docházelo k velmi četným výbojům CG blesků takové intenzity, že i při dostatečném přiclonění jsem měl několik fotek „přepálených“. Tato velmi aktivní část bouře se přibližovala přímo k mé pozici, a tak nezbylo než se přesunout do bezpečí auta, což mi ve focení nezabránilo.

Radarová situace s detekcí blesků 10 minut před půlnocí. Křížek značí Rakovník.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 258 kB

S prvními kapkami jsem se pokusil dostat na východ před jádro, které však rychle ztrácelo na intenzitě. Po dlouhé době jsem si mohl udělat „čárku“ za úspěšný lov, to jsem ale netušil co se odehraje na Vysočině následující den.

J. Drahokoupil, D. Müllerová – letiště Slaný, okr. Kladno

V předvečer očekávané možná nejvýznamnější události sezóny, kdy se v modelech vzácně potkávaly velmi zajímavé údaje, jsme si užívali akorát vysoce kvalitního grilu nad 35°C a už jsme toho měli docela dost. Estofex předchozí den dopřál v západní Evropě na té „naší frontě“ první letošní trojku a jako zahřívací kolo uštědřil Krušným horám pro dnešek zatím za 2, což tam hned vypudilo jednu naši posádku do bojové pohotovosti. Já s Honzou jsme zatím v poklidu přežívali vedro na Lhotě u vody a pořizovali jsme si vizáž humra.

Když jsme po pár dnech bezvětří a téměř vymetené oblohy konečně uviděli na obloze první předzvěsti blížící se fronty, už nás to u vody moc nebavilo a tak jsme to už dostatečně upečení zabalili a vrátili se do Brandýska, kde jsme od soboty stanovali u Drahokoupilů na zahradě. V Německu se už ovšem bouřkovalo naplno a databázi ESWD plnily reporty o velkých kroupách. Brzy se v dosahu našich radarů začaly u Norimberka objevovat výrazné podezřele vypadající buňky, které si vyrazily směrem do Čech. Jedna to ovšem na své pouti nevydržela, což se očekávalo, druhá se trošku zapomněla a odporoučela se až později, takže na webce v Karlových Varech stihla vypadat ještě celkem reprezentativně.

Animace bouře z webové kamery ČHMÚ na letišti v Karlových Varech
© Český hydrometeorologický ústav
Velikost: 8843 kB

A zatímco k buňce spěchali naši „Strážci hor“, my s Honzou jsme zamířili prozatím alespoň na Rovina, kde jsem se pokochali postupně sílící blýskavicí a řešili, co to asi udělá a co uděláme my. Za chvíli bylo patrno, že do nějaké rozumné vzdálenosti k nám to nejspíš nedojde a bude tedy třeba trochu popojet víc na SZ. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli riskovat propásnutí bouřky hledáním po tmě vhodné pozice, což už se nám v minulosti také stalo, vsadili jsme na jistotu a posunuli jsme se alespoň ke Slánskému letišti, což vypadalo jako celkem blízko kolizní dráze. Bouřky ale zřejmě zavětřily naši přítomnost v terénu a změnily propagaci více k severu, tudíž nás pak přeci jen míjely v trochu větší vzdálenosti, než bychom byli rádi, nicméně z blýskavice jsme se dopracovali i k regulérně pozorované bouřce (tedy i s hromem) a z fotek se také něco ořezalo :-).

Radarová animace s detekcí blesků zobrazující průběh bouřek kolem Slaného od 23:00 do 01:00 SELČ.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 4769.2 kB

Poté co vše zesláblo a ještě víc se vzdálilo, odebrali jsme se asi hodinu po půlnoci zpět do Brandýska a zalezli jsme do stanu, kde nás čekalo nepříjemné zjištění, že sousedovic kocour zahrnul naše dočasné obydlí do svého teritoria... Zřejmě jako pomsta za to, že byl odpoledne vyhnán ze střechy. Byli jsme ovšem již natolik unaveni, že jsme brzy usnuli. Bouřky nejspíš zaregistrovaly, že jsme se jim už přestali věnovat, a tak se nás vydaly do Brandýska zkontrolovat. Asi za dvě hodiny mě probudilo dunění, sáhla jsem za sebe pro mobil s radarem a bylo mi jasné, že abych tedy jen nefrflala, že nás všechno jen vzdáleně objíždí, tak nás teď čeká „direct hit“. Po dalším silnějším zadunění se probudil i Honza, který zopakoval stejný pohyb za sebe, jako před chvílí já, a začali jsme řešit, co tedy uděláme. Vzhledem k tomu, že na nás směřující jádro nevypadalo nijak obzvlášť silně, rozhodli jsme se to risknout, neevakuovat se a bouřku ve stanu přečkat. Modravé záblesky přes celtu sílily, stejně jako dopadající kapky, které smyly i onen voňavý kočičí pozdrav. Ačkoliv to na radaru vypadalo spíš na „vysrávku“, nakonec pár slušných úderů přišlo. Dokonce jsme jednou spočítali vzdálenost i kolem 1 km a Honzův tatínek doma čekal, kdy že uslyší klapnout dveře. Byl to pro mě poměrně nezvyk strávit takovouto situaci někde zalezlá, aniž by z toho člověk něco viděl a v hlavě mi problikl potupný novinový úryvek: Bouřka ulovila lovce bouří při stanování... Nakonec vše ale dobře dopadlo, přežili jsme a mohli jsme konečně spát až do rána vstříc dalšímu, snad ještě zajímavějšímu dni :-).

T. Chlíbec, K. Plšková – Kadaň, okr. Chomutov; Toužetín, okr. Louny; Hořešovice, okr. Kladno

Zatímco sobotu jsme pro chybějící iniciaci zcela vynechali a alespoň já jsem provozovala "webcam chasing" buněk nacházejících se v trojkovém teritoriu, tento den se zdál více nakloněn nějaké události. Podmínky velmi podobné předchozímu dni měla zlepšit přicházející fronta, na které v sobotu řádily bouřky v Beneluxu. Stormwaiting byl přesunut do Krušných hor s fotografickou přestávkou v Rolavě v opuštěné fabrice na zpracování cínové rudy, kde jsme se poflakovali asi dvě hodiny. S přibližně padesátikilometrovou vzdáleností jsme se přesunuli na stanoviště blíže systému nedaleko Fichtbergu, kde jsme loni fotili "pseudosupercelu".

Menší lineární systém vzniklý ze zmírající supercely (která proputovala přes půl Německa od jihozápadu až téměř na hranice s ČR) postupoval zvolna k severovýchodu, byl však stále poměrně dost vzdálen. Za hranicemi již buňka nabyla multicelárního charakteru. Kvůli výběru lepší pozice byl zvolen přesun do chomutovských nížin, neboť se zdálo, že hřebeny hor tento systém mine. Kličkování v serpentýnách a hledáni stage dalo autu pěkně zabrat, ale drželo na silnici jako přibité. Nezdar nalezení stanoviště poblíž fotogenické elektrárny byl klasickou ukázkou potíže se stanovišti - tady ne, tady strom... dráty... bez výhledu. Murphyho zákony fungují dokonale. Dočkali jsme se i silniční kontroly. Naštěstí bouřková rychlost nebyla vysoká a brzy nás zase propustili :). Krátká přestávka na focení byla vytvořena u Kadaně, kde jsme zaznamenali části podezřelé struktury na základně, kterou nasvítila poměrně slušná blesková aktivita.

Struktura přicházající bouře - autor: CG výboj - autor:

Další stanoviště bylo zabráno na hrázi nechranické přehrady. Struktura sice již ubírala na explicitnosti, ale stále byla natolik patrná, aby se dalo rozpoznat ke které buňce patří. Blesková aktivita se přibližovala s četným CG výboji. Fotky s pěknou kompozicí se na kartu sypaly jedna za druhou.

Tak trochu opilí efektností celé podívané jsme zapomněli na přibližování severní části systému. CG zásah do 1,5 km rozčísl oblohu, osvětlil co mu do cesty přišlo a zaburácel. Ve stejný okamžik se stalo něco rozhodně ne příjemného - mé vlasy, které nebyly svázané do gumičky se vztyčily do pravého úhlu a zase poklesly za doprovodu mírného zabrnění na kůži. Tak, to byl jednoznačný rozkaz k úprku. Zařvala jsem na poplach. Musím říct, že rychleji sbalený stativ jsem ještě nikdy neměla a i Tomášův byl v kufru dost rychle. Dostal od svého stativu tři rány od přeskakujících výbojů statické elektřiny. Ústup dokonán, zážitek zvláštní, děsivý, ale doufám, že poslední podobný - tohle doma nezkoušejte :) !

Pravděpodobně dlouhým suchem, vysokým obsahem prachu nebo přítomností vodní vlhkosti nad hladinou byla statická elektřina přímo mimořádná - ostatně to vedlo k tolika krásně větveným CG výbojům. Zdrhli jsme ze stanoviště hledat další...

Bouřky u Nechranické přehrady - autor: Tomáš Chlíbec

Stanoviště #4 bylo nalezeno na panelce asi 4-5 km od nechranické přehrady. Protože blesky systému, který se aktivitou roztáhnul do velkého neorganizovaného shluku řádily vcelku blízko, namačkali jsme se do kufru auta a zřídili si střílnu odtamtud. Na buňce s nejvyšší odrazivostí z celého systému byla patrna poměrně mohutná struktura - pravděpodobně shelf cloud. Jediné mínus stanoviště byla nedaleká "zadrátovanost". I tak se ale podařilo chytit pár opravdu pěkných CG, včetně jednoho zásahu do jednoho kilometru.

Cestou na další stanoviště o kousek dál byl zaznamenám další blízký úder, tentokrát do 500 m. Jinak se na tomto stanovišti nic zajímavého již neudálo a brzy se pokračovalo dál. Zajímavější stanoviště bylo zabráno nedaleko Toužetína u Loun. Výhled na Středohoří zde byl opravdu parádní. Focení už bylo ale jen o blescích. Struktura byla již dávno pryč, ale i bez ní se podařilo pár pěkných úlovků. Na "Zlomu" jsme se zdrželi pouze krátce, majoritní část bleskové aktivity totiž mizela za stromy mimo záběr.

Poslední stage blízko Hořešovic se hledala opravdu nesnadno. Obecně rozšířená a oblíbená plodina - řepka není moc fotografům přející. Podařilo se najít alespoň malé převýšení nad metr a půl vysokým rostlinstvem a zabrat místo. Blesky se pomalu vzdalovaly a osvětlovaly strukturu na zadních stranách systému a početné roll cloudy, které se tvořily v přízemní vrstvě provlhčeného vzduchu. S ustávající a mizející aktivitou jsme sbalili techniku a vyrazili k domuvu.