Optická sklizeň #2
19. 9. 2015
Autoři: Z. Černoch, Sumie-dh, M. Grék
Druhá iterace článku týkající se optických záležitostí je na světě. Tentokrát jsme se pokusili shrnout vše alespoň trochu zajímavé co se objevilo na obloze za poslední dva měsíce (ač se zde vyskytlo opět i jedno starší, ale zajímavé pozorování).
Zbyněk Černoch
Pozorování 14.7.2015
Od západu přecházela přeháňka, ale u nás beze srážek. O to větší bylo překvapení, když se východně vytvořila pěkná dvojitá duha i s podružnými duhovými oblouky...
Polární záře 7.9.2015
Tato polární záře byla velmi nečekaná a jen díky Matěji Grékovi, jsem měl to štěstí, že jsem ji jako jediný z ČR zachytil na fotkách. Sluníčko posílalo k zemi množství slunečního větru, který obvykle vyvolá záři jen nad Skandinávii. Tentokráte tomu bylo jinak a Matěj si toho všimnul a dal mi vědět, že se něco děje. Uvažoval jsem, zda to má vzhledem k síle vůbec smysl, ale nakonec mi to nedalo a šel jsem na pole fotit. Polární záři jsem pozoroval od 21:50 h a jednalo se jen o červený lem nad obzorem. Zesílila v 23:18 h, kdy byly vidět jednotlivé části a toto zesílení trvalo do 23:30 h. Žel, to už se na sever začala nasouvat oblačnost z Polska a další pozorování znemožnila. Foceno na ISO 1600, clona F 2,8, čas 30 s. V době focení byl index Kp 6,33 dle http://www.aurora-service.eu/.
Halo display 12.9.2015
V tento den jsem byl ve Velkém Oseku. Nebylo moc času, ale i tak jsem zaregistroval velmi pěkný cirrus, který souvisel s teplou frontou. Nejprve se objevila dvě jasná parhelia a pak pěkný fragment cirkumzenitálního oblouku. CZO "svítil" prakticky pořád. O něco později se rozzářilo levé parhelium s fragmentem 22 °hala a zdálo se, že je tam i něco více. Po zvýraznění se ukázal lowitzův oblouk nad parheliem. To už se nasouval podlouhlý cirrus a na něm jen CZO, ale pak se objevil i HDO a parry. Škoda, že cirru nebylo o něco více.
Halo 19.9.2015
Východ ČR ovlivňovala frontální vlna a na teplé frontě této vlny od jihu postupovala cirrovitá oblačnost. Bohužel pozorování kazila vrstva cirrů, která byla o něco hustější, ale tato neměla v sobě žádné krystalky a nad ní byla vrstva těch správných cirrů. Bylo vidět velmi jasné parhelium, a tak jsem doufal, že dojde ke zvýraznění cirkumzenitálního oblouku. Byl nakonec moc povedený. Další halové jevy již byly slabší intenzity. 22 ° halo, supralaterální oblouk a slaboučký horní dotykový oblouk.
24.9.2015
V časných ranních hodinách jsem si přivstal, abych se pokusil nafotit zodiakální světlo, které lze spatřit v období jarního slunovratu po západu slunce a podzimního před východem slunce. Podmínky nebyly zcela ideální, na východě byla vidět prozářená oblačnost díky ostravské aglomeraci a tak byla na dlouhých expozicích při zemi oranžáda. Přesto bylo vidět na fotkách jak vystupuje slaboučký bělavý kužel a k tomu airglow. Nastavení fotoaparátu bylo opravdu na hrancici použitelnosti. ISO 3200, čas 40 sekund, clona 3,5. Výsledná fotka, sám šum. Za úpravu fotky vděčím Milanu Mainušovi.
Sumie-dh
18.9.2015 Mikulov
Cestou z ECSS 2015 se objevila blízko Mikulova duha na slabých srážkách z právě procházejícího pásu oblačnosti. V čase od 18:16 byly pozorovány první dva řády - primární a sekundární. Pokus vymámit ze slabého deštíku řád třetí a čtvrtý dopadl neslavně, stejně jako všechny dosud provedené pokusy z mých pozorování v přírodních podmínkách. Asi mám na vyšší řády smůlu. Dosud mám tyto řády vygenerované pouze z umělých reprodukcí prováděných na kapičce vody pomocí laseru. Ale tom zase v dalším článku. Duha samotná nebyla nikterak zajímavá, neměla nijak výrazné podružné oblouky ani nebyla zvlášť jasná. Díky chaosu na obloze na západní straně (díry ve stratocumulech a altocumulech) se objevily krásné krepuskulární paprsky.
Krepuskulární paprsky místy začaly ovlivňovat duhu a zjasňovaly její části v prusečících s duhovým obloukem a zárověň začaly přecházet v antikrepuskulární paprsky v protislunečním bodě. Duha postupem času zmizela společně s odcházejícím zdrojem srážek, krepuskulární a antikrepuskulární paprsky byly ale pozorovatelné až do západu Slunce.
Matěj Grék
Pozorování 2.2.2015 , Ostravsko
Halové jevy jsou jevy, které vznikají lomem a odrazem světla na drobných ledových krystalcích v atmosféře. Nejčastěji tomu tak bývá na oblacích vysokého patra – Cirrus, Cirrostratus. Takové jevy se pak na obloze projevují ve formě různých oblouků, kol apod. Podle toho, zda se světlo na krystalcích odráží, nebo se v nich láme a rozděluje se na spektrum, jsou halové jevy buďto bělavé bez náznaku barev, či naopak výrazně duhově zabarvené.
V zimě však může dojít ke tvorbě krystalků i ve spodní části troposféry, a to nejčastěji za typických inverzních situací, kdy se v souvislé vrstvě inverzní oblačnosti vyskytují vodní kapky ve stavu přechlazení. Vzhledem k tomu, že se ve vzduchu nacházejí různé aerosoly (mikroskopické částečky prachu a další nečistoty), mohou těmto přechlazeným vodním kapkám sloužit jako nukleační jádra. Při styku s takovým jádrem dojde ke změně skupenství (II. zákon termodynamický) a přechlazená vodní kapka se přemění na led. Dle stavu atmosféry pak vznikají různé druhy krystalů – od hexagonálních destiček a sloupků po dendrity a ledové jehlice, popř. další krystaly, které mohou být více či méně opticky čisté, s různými vadami a podobně. Nejdůležitějšími faktory při vzniku těchto krystalů jsou supersaturace (přesycení) a teplota.
Tento obrázek popisuje, jaké krystaly vznikají při určitých podmínkách atmosféry. Při nízkých teplotách a nízkém stavu supersaturace vznikají opticky čisté hexagonální destičky a sloupky.
Pozorovatelé optických jevů ve Finsku již před nějakou dobou přišli na to, že dobrým zdrojem nukleačních jader jsou sněžná děla umístěná na sjezdovkách. Tato děla neprodukují opticky aktivní krystaly samy od sebe, nýbrž poskytují již zmíněná nukleační jádra, na kterých růst krystalů probíhá. Ve valné většině případů jde o velmi kvalitní a opticky čisté krystaly. Pozorování halových jevů vzniklých na těchto krystalech poskytuje vynikající možnosti, jak objevit nevýrazné, či ještě nespatřené a nové halové jevy, a to hlavně díky tomu, že se jako zdroj světla používají výrazné vyhledávací svítilny, které v nočních hodinách poskytují výborný kontrast mezi pozorovanými jevy a temnou noční oblohou. Objevují se tak jevy, které na denní obloze nelze jednoduše spatřit. Používané vyhledávací svítilny (především typy vyzařující široký kužel světla) jsou také za určitých podmínek (malá vzdálenost mezi pozorovatelem a zdrojem světla) dobrým zdrojem divergentního světla, které dává za vznik specifickým druhům halových jevů, které často nabývají až fantaskních rozměrů.
Nyní se dostáváme k vlastnímu pozorování, které proběhlo v noci na 2.2.2015. Dle analýzy synoptické situace lze vidět, že jsme se nacházeli ve studeném oceánském proudění, které přineslo dostatečnou vlhkost k tomu, aby došlo k nukleaci ledových krystalů. Pozorování proběhlo u malého Ski areálu pár desítek km od Ostravy. Díky tomu, že areál na svých stránkách poskytuje živé záběry z webkamer, které míří přímo na sněžná děla i na světelné zdroje na sjezdovce, se tak dalo lehce zjistit, zda jsou jevy pozorovatelné, nebo ne. Na webkameře šlo opravdu vidět, že se u blízké lampy sem tam objevuje vysoký halový sloup. Vydal jsem se proto autem a zaparkoval hned u areálu. Již při příjezdu šlo u světel protijedoucích aut vidět, jak se ledové krystaly lesknou ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že podmínky však nebyly nejlepší (reliéf oblasti a teploty pouze kolem -5°C) se roj krystalů soustřeďoval pouze v blízkosti sněžných děl a kvalita krystalů se rychle měnila. V některých chvílích nukleace úplně přestala a za minutu začala znova. Pokaždé tak vznikaly krystaly jiné orientace, tvaru i optické kvality.
Celkově však vznikaly hexagonální destičky a sloupky – u zdrojů světla (i u Měsíce) se tak objevovaly halové sloupy, horní a dolní dotykové oblouky a slabý parhelický kruh.
Vzhledem k tomu, že toto bylo mé první pozorování „uměle“ vzniklých ledových krystalků, budu příště více vybaven, a to jak svítilnou, tak doufejme také mikroskopem pro sběr vzorků z krystalového roje.
Řečí bylo dost, více nyní řeknou fotky.
A aby toho nebylo málo, přikládám také dvě videa, na kterých lze hezky vidět krystaly, které se třpytí ve světle lamp.
Zdroje:
General Ontology Cosmos and Nomos. Theory of Ontological Layers and Complexity Layers [online]. 2015 [cit. 2015-09-28]. Dostupné z: http://www.metafysica.nl/ontology/general_ontology_29m5d.html
Ice Crystal Halos. COLORED SUPERPARHELIA [online]. 2007 [cit. 2015-09-28]. Dostupné z: https://www.ursa.fi/blogi/ice-crystal-halos/colored_superparhelia/
Čtenost článku: 5964x
Diskuze k článku:
Nebyly vloženy žádné příspěvky.
