AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Postfrontální bouřky 14. 4. 2014

14. 4. 2014

Autoři: J. Drahokoupil, M. Janoušek, D. Müllerová, J. Roleček, T. Chlíbec, J. Džugan, L. Opalecký

J. Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno

Letošní duben zdá se být dobrým měsícem na hojnost bouřek. Netrvalo dlouho a 14. dubna jsme se měli dočkat dokonce "jedničkové" situace od Estofexu, což je na naše poměry skoro nevídaná záležitost takhle zkraje roku. Jednalo se o situaci, kdy od SZ přecházela v dopoledních hodinách poměrně výrazná studená fronta, která přinášela nad naše území zajímavé dynamické podmínky v atmosféře. První sporadickou bouřkovou aktivitu jsme mohli zaznamenat již během přechodu fronty, ale co pro nás bylo zajímavější, byly četné přeháňky a bouřky v pofrontálním chladném proudění během odpoledních hodin. Většina z nás ví, že postfrontální kupovitá oblačnost bývá často docela fotogenická jednak vlivem pročištění vzduchu přechodem samotné fronty a také obvykle zajímavější dynamikou atmosféry než na samotné frontě.

Družicový snímek v pseudoviditelném spektru s detekcí blesků Blitzortung.
© EUMETSAT, Blitzortung
Velikost: 1461.4 kB

Bouřky toho dne byly spíše zimního rázu... tedy ne moc vysoké, s výškou nejsilnějších jader tak do 8km a s převážně sporadickou bleskovou aktivitou s občasným přechodným zesílením. Vzhledem k nízko položené nulové izotermě prakticky z každé silnější přeháňky vypadávaly kroupy ovšem s velikostí max. do 5mm. Životnost jednotlivých buněk ovšem nebyla kdo ví jak dlouhá, takže bylo spíš otázkou náhody, zda se někomu povede zaznamenat bouřku v její krátké vrcholné fázi.

Já jsem situaci monitoroval již od samého dopoledne alespoň pohledem z okna z práce, ale kromě jedněch mammatů na přeháňce nad Prahou, nebylo k vidění nic zajímavého.

Po frontě se udělala krátká pauza, než přišly ony zmiňované přeháňky, čehož jsem využil a po práci se přesunul blíž k domovu na mé oblíbené pozorovací místo na Rovinách nad Brandýskem, kde jsem se hodlal zdržet a počkat si na nějaké ty přeháňky, které byly v kolizním kurzu. Náhoda mi přála a kromě přeháněk bez elektrické aktivity se mi povedlo si počkat i na jednu docela obstojnou bouřku, která prošla v mé těsné blízkosti a dala mi tak příležitost letos poprvé otestovat sestavu DSLR + trigger. Bohužel nebo možná naštěstí, protože jsem byl docela blízko, produkovala ona "zimní" bouřka jen CC blesky. Několik jsem jich viděl, slyšel jsem i dost hromů, ale na fotce se nakonec uchytil pouze jeden výraznější kousek. Kdyby bouřka dala i CGčko, tak by to bylo asi celkem luxusní... tak snad jindy v podobné situaci.

Radarový snímek s detekcí blesků Blitzortung ze 16:00 SELČ. Křížek značí Brandýsek.
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung
Velikost: 214.9 kB

Poté jsem se sbalil a jel k domovu, protože už mi byla zima. Ono taky focení bouřek za teploty pod 10°C s pocitovkou kolem nuly díky čerstvému větru není žádný med. Už se těším na vyšší teploty... Doma jsem pak ještě zažil druhou bouřku, která prošla prakticky po stejné dráze jako předchozí. Na závěr se ukázala i duha a pak, když jsem to už moc nečekal, ještě mammaty na další oblačnosti.

No, začátek sezóny není úplně zlý, ale aby to nedopadlo jako loni, kdy byl start bouřkové sezóny taky obstojný a pak jsme o bouřku uprostřed léta pomalu nezavadili...

Radarová animace s detekcí blesků Blitzortung v časovém rozmezí 15:30 - 18:00 SELČ. Křížek značí Brandýsek.
© Český hydrometeorologický ústav, Blitzortung
Velikost: 5901.6 kB

M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno

Tento den představoval určitou naději na bouřku, která značně stoupla poté, co Estofex vydal na „zimní“ bouřkovou situaci poměrně odvážnou předpověď. Četné přeháňky už od ranních hodin naznačovaly, že vše je na dobré cestě k jejímu vyplnění.

Kolem poledne to ale začlo vypadat docela špatně. Hlavní oblast konvektivní činnosti odešla na Moravu, kde zmohutněla a k nám se z Německa dostávaly jen rozpadající se přeháňky. Teprve někdy kolem 15. hodiny první bouřka bez větší újmy překlopýtala přes Krušné hory a kousek před Slaným navíc vznikla nová přeháňka s patrným náznakem kovadliny. Vyjel jsem tedy na okraj města. Nicméně nuda pokračovala. Nová přeháňka rychle zanikla a nic nového se nedělo, jen někde daleko severně míjela jedna z bouřek od Krušných hor. Půl hodiny jsem popojížděl na místě a co chvíli kontroloval, zda se něco nezměnilo. Později se ukázalo, že bouřka se „severní drahou“ bude míjet o něco blíže, než jsem původně odhadoval. Navíc na její JZ straně narostly nové buňky. Vyrazil jsem tedy trochu bouřce naproti přesunem asi o 3 km severně. Během cesty poprvé zahřmělo.

Nyní jsem měl těsně před sebou novou ostrou základnu, za kterou byly spíše slabší srážkové pruhy. Hřmělo už dvakrát do minuty. Pak dokonce začly řídce padat velké kapky, a tak jsem se raději zase trochu stáhnul, i když blesky byly jen mezimračné. V údolí se naskytlo zvláštní pozorování. Jen pár set metrů východně padaly vzduchem kroupy. Byly vidět jednotlivé bílé tečky, jak se snášejí na zem – jako hejna ptáků. Než jsem vytáhl fotoaparát a přešel na lepší výhled, podívaná byla pryč. I tak se ale podařilo zachytit, jak z původně pozorované ostré základny nyní vzniklo masivní srážkové pole, které je v jednom místě těsně nad zemí „kroupové“ coby pozůstatek zmiňované podívané. V tu chvíli najednou nakrátko z nové kupovité oblačnosti nade mnou začly na suchou polní hlínu dopadat bílé kusy něčeho mezi kroupami a sněhovými vločkami. Poté se bouřka i se svými slabými napodobiteli rychle odsunula na jihovýchod a chvíli byly pozorovatelné i kovadliny.

Následně se od SZ pomalu začala nasouvat oblačnost spíše jen nějaké rozpadající se přeháňky, tak jsem zamířil domů. Radar potvrdil jen slabě srážkově aktiví konvektivní oblačnost. Pohled z okna v tuto chvíli už ale nabízel něco podstatně dramatičtějšího. Když už mi to bylo divné, podíval jsem se na radar znovu a bylo „jasno“. V systému přeháněk před námi právě naskočila nová bouřka. Hned začalo hřmět. Případný přesun do terénu by byl jen o zmoknutí, tak jsem tentokráte pozoroval jen z okna. Byl to přímý zásah. Za velmi silného nárazovitého větru začlo nejdříve pršet, vzápětí začly padat četné kroupy kolem 0,5 cm. Hromy opět dosáhly frekvence 2x za minutu a viděl jsem i pár blesků.

D. Müllerová – Praha

Když jsem se jen tak mimochodem dozvěděla, že Estofex chystá pro území ČR na pondělí stupeň č. 1, příliš velkou radost mi to neudělalo. Věděla jsem, že mě druhý den čeká nabitý program od rána až do večera a tudíž na focení počasí nebude čas. Přesto jsem ale doufala, že by se alespoň nějaká chvilka najít mohla, a tak jsem vyrazila do práce s odlehčenou plnou polní. Vzhledem k mé profesi pečovatelky na rozvozu obědů se značnou část dne pohybuji venku, bohužel brát si sebou do rajonu zrcadlovku by bylo celkem riskantní, nicméně kompakt na nějaký ten „rychlý cvak“ už se stal u nás na autě téměř tradiční výbavou. Dopolední pásmo oblačnosti nás nechalo v klidu pracovat, neboť toho příliš nepředvedlo ani srážkově ani co do vzhledu, což ještě ovšem nebyla samotná fronta. Ta nám uštědřila zálivku o něco později a po ní se začalo nebezpečně vyjasňovat a na nebi se objevil i první „květák“. Obloha začala vypadat celkem fotogenicky - zářivé kupovité vršky na vyčištěné obloze, tmavé nízko položené základny z nichž visely výrazné srážkové pruhy – to vše nasvícené Sluncem. Na radaru jsem si všimla, že se konvektivní buňky organizují do pásů a občas se tam objeví i nějaké výboje, které se mi bohužel zatím úspěšně vyhýbaly. Po přechodu další spršky se na spodní části základny objevil náznak mammatů a jelikož jsme se nacházeli zrovna v příhodné části na samém okraji Prahy, dovolila jsem si malou přestávku u pole s pomalu již rozkvétající řepkou. Ovšem žádné dlouhé zdržování – panu Slepičkovi s paní Vomáčkovou již kručí v břiše, tudíž je třeba pokračovat dál :-).

Po pár kilometrech ovšem musí pan Slepička s Paní Vomáčkovou opět chvilku počkat, neboť se před námi rozzářil další Cb, který se ovšem, než jsme se dostali na vhodné místo k zastavení, schoval do nižší oblačnosti. Vzala jsem tedy zavděk alespoň mammaty, které se již trochu polepšily.

Poté jsme již ale museli rozvoz dojet bez zbytečných zastávek, aby nebylo na konci rajonu hudrování, že místo oběda vezeme večeři, a pak už následovaly pracovní povinnosti v budově, kde jsem na nebe neviděla. Přesto jsem si dovolila na chvíli vykouknout ven, abych zkontrolovala dění, a poté, co jsem spatřila nad centrem Prahy pěkné pásy deště, přišla konečně na řadu zrcadlovka do té doby ukrytá ve skříňce. Zamířila jsem do výšin domu s pečovatelskou službou, kde má své království naše milá pradlenka, která mi poskytla azyl s celkem slušným výhledem. Poté jsem si všimla na detekci, že i na některých blízkých přeháňkách to občas blýskne, ale bohužel jsem nic neregistrovala.

Pak už nezbylo než dodělat práci a honem zamířit na pravidelnou lekci angličtiny zrovna v době, kdy se v kolizním kurzu objevila další, celkem slušně blikající bouřka a na zrovna odcházející přeháňce jsem z autobusu zahlédla duhu s opět krásně nasvícenou kovadlinou a srážkovými pruhy, což jsem ovšem nemohla vyfotit – připadala jsem si jako pes, kterému sebrali kost.

Během angličtiny jsem zaznamenala akorát krupky ťukající na střešní okno, hrom jsem opět neslyšela a tak se jedinou bouřkou dne stala ta, o které se mi v noci zdálo a kterou doprovázela četná tornáda :-).

J. Roleček – Žďár nad Sázavou; Nasavrky, okr. Chrudim; Třebíč

Po vcelku pěkném zahájení sezóny, které na Litomyšlsku proběhlo 8. 4., se po týdnu chystala další bouřkově zajímavá situace. Modelové předpovědi sice nedávaly nijak závratnou CAPE, zato dynamické podmínky měly být poměrně zajímavé. Jelikož jsem měl volno tak jsem se, po dopolední kontrole radaru a nejnovějších běhů modelů rozhodl vyrazit z Litomyšle směrem na jih, kde modely předpovídaly lepší podmínky.

Celou cestu na jih jsem jel podél čela jakési hodně utrápené squall line, která se přeci jen nakonec na frontě vytvořila, strukturu ovšem neměla žádnou, takže nebylo třeba se vzrušovat. Když jsem dorazil ke Žďáru nad Sázavou, dostal jsem se přímo do jednoho silnějšího jádra, které mě přivítalo několika zahřměními a asi 4 minuty trvajícím krupkobitím, které vytvořilo na návětrných místech vcelku pěkné „závěje.“ Jak jsem se později na IRC dozvěděl, tak tady už na čele shlef cloud byl, ale já jsem ho o pár minut propásnul... to bylo k vzteku. Po chvilce nadávání mi jako malou náplast bouřka připravila vcelku pěkné mammaty na její zadní straně. Po přechodu lajničky bylo za frontou „vymeteno“ a nějaká hlubší konvekce zatím byla daleko na SZ, takže nadešel čas na oblíbenou činnost každého stormchasera – stormwaiting.

Po hodině a půl mě zaujaly vrcholky cumulonimbů, které začaly vykukovat na SZ obzoru. Pohled na radar a bylo jasno, vyjet na jih nebylo nejlepší rozhodnutí. Komplex bouřek, který se formoval na východě Čech, mě přiměl vyrazit směrem na Chrudim. Zdálo se, že když se zadaří, tak situace ještě nemusí být úplně ztracená a ještě se můžu dostat na nějaké rozumné pozorovací místo. Čím víc jsem se k Chrudimi blížil, tím lépe to vypadalo... stihnu to, je to v suchu. Teď jen najít nějaké místo s výhledem na SZ. V Železných horách to ovšem není zrovna jednoduchý úkol, chvíle nadávaní a hypnotizování stromů na obzoru, aby už sakra konečně zmizely. Najednou bum, nad Nasavrky se obzor konečně otevřel a mně se podařilo najít místo s dokonalým výhledem na celé Polabí a hlavně na bouřky které se zde nacházely. Na jejich čele už se vytvářel docela pěkný shelf cloud a mě nezbývalo než fotit a fotit, takhle fotogenické bouřky už dlouho nebyly.

Po příchodu celého komplexu nad moje pozorovací místo se spustila regulérní vánice, všechny srážky byly ve formě sněhu, do toho vítr s max. nárazy 20 m/s... za tohle by se ani únor nemusel stydět. Před příchodem bylo 9,5 °C, po přechodu teplota spadla na 2 °C a na zemi leželo půl centimetru sněhu. Stormchasing v takové kose se málokdy podaří. Ale nebyl čas si ztěžovat na zimu, protože na zadní straně se už začaly objevovat mammaty a to tentokrát hodně vydařené. Takže jsem nasadil kulicha a fotil jak o závod. Celkově to byla ideální situace, na čele shelf cloud, v jádru vánice a na zadní straně mammaty, co víc si stormchaser může přát. Snad jen blesky chyběly. Zaslechl jsem všehovšudy dvě zahřmění od IC blesků a to bylo všechno.

Jelikož mě tyhle bouřky hodně namlsaly, už jsem na radaru vyhlížel další buňky, které by se daly „chasovat“. Zaujala mě multicela, která se pohybovala směrem na Třebíč, a tak jsem za ní vyrazil. Po cestě ještě pár zastávek na focení všudypřítomných mammatů a frčím vesele dál. Než jsem ale dorazil, všechna silnější jádra postupně zdechla, takže jsem musel změnit plán. Rozhodl jsem se vyrazit k letišti v Náměšti nad Oslavou, kde jsem si chtěl počkat na mammaty, které by se měly objevit na zadní straně. Navíc bylo už po 19. hodině a doufal jsem, že zapadající slunce je pěkně zespodu osvítí.

Po příjezdu na místo se už „vemena“ rýsovala, ještě to ale chtělo trochu lepší světlo. Mammaty byly čím dál pěknější, ale slunko ne a ne klesnout dostatečně nízko. Ze západu se navíc rychle blížily další kovadliny... tohle bude jen tak tak. Už to začínalo vypadat špatně, ale najednou slunce přeci jen vykouklo mezerou v kovadlině a na pár minut nádherně osvítilo mammaty nad mojí hlavou. Vyšlo to přesně tak jak jsem potřeboval a nejhezčí fotka mammatů, jaká se mi kdy podařila, byla na světě :).

Slunko definitivně zapadlo za kovadliny a jelikož mi byla pořádná zima, byl čas vyrazit do Brna na byt. Za sebou jsem měl 300 km a osm a půl hodiny stromchasingu, tenhle den ale stál za to...

T. Chlíbec – Praha - Suchdol

J. Džugan, L. Opalecký – Plzeň

Zatímco v ostatních částech republiky se v tomto chladném proudění vyskytovaly také bouřky, v Plzni jsme se museli v tomto dni spokojit s přeháňkami, to ovšem neznamenalo, že nebyly fotogenické.

Když jsem toto pondělí ráno dorazil do Plzně na kolej, nejprve jsem zkontroloval radar, jelikož jsem věděl, že se mohou v očekávaném severozápadním proudění dít zajímavé věci. V chladnějším vzduchu docházelo ke slabé labilizaci a také dynamika byla velmi slušná, hlavně teda dopoledne. Když jsem okolo půl 11 na detekci spatřil přeháňku s výboji kousek od mého bydliště v Toužimi, okamžitě jsem kontaktoval Luboše, s kterým jsem byl už předem domluven. Sešli jsme se na louce kousek od kolejí, zatímco se blížila přeháňka k Plzni. Ještě před jejím příchodem jsme sledovali zajímavé pohyby cárů oblačnosti, které se všelijak přetáčely, což naznačovalo hodně silnou dynamiku. Přeháňka ovšem nakonec plzeň minula kousek severovýchodně a nad naší pozicí to skončilo napoprvé naprázdno.

V závěsu za ní následovala druhá přeháňka, zpočátku vypadala velice nenápadně a rozbitě, zajímavý byl ale jakýsi arcus na jejím čele :-).

Přeháňka na nás při svém přechodu vysypala sněhovou krupici, pak se odporoučela dál na jihovýchod.

Přeháňky co následovaly dále, byly spíše plošně menší a věnoval se jim převážně Luboš, jelikož já jsem šel na výuku. První fotka srážkových pruhů je ještě z budovy kolejí. Další už fotil Luboš ze Slovan, kde kromě přeháněk pozoroval i výraznou duhu. Na poslední fotce už je přeháňka, kterou jsem fotil opět já večer z okna Kolejí.

Po delší době se opět připomenulo svižné severozápadní proudění, které bohužel bývá hlavně v zimních měsících spíše vzácné a naneštěstí se poslední dobou prosazuje spíš až teď na jaře, když už si to příliš nepřejeme. Jelikož už předčasně kvetly ovocné stromy, v následujících dnech jsme vedli boje s mrazíky :-).

Obrazový materiál na závěr článku...