Autor: T. Prouza, D. Rýva

Již v posledním červnovém týdnu ničily přívalové povodně na různých místech naší země majetek a braly si i lidské životy. Tak tomu bylo na severní Moravě na Novojičínsku a Jesenicku, i v jižních Čechách. Nikdo z nás však netušil, že se k těmto místům připojí i naše obec, i když naštěstí v menší míře. Bouřky v našem regionu i předtím obtěžovaly skoro každým dnem, bylo nesnesitelné vlhko a dusno. Až nastal čtvrtek 2. července 2009 kdy naši obec a blízké okolí postihla mohutná, takřka stacionární bouřka doprovázená přívalovými srážkemi, které následně způsobily lokální povodeň přívalového typu. Postiženy tento den byly i další obce okresu Trutnov, mimo jiné například Starý Rokytník.

Historie povodní ve Velkých Svatoňovicích

S velkou vodou se naše obec potýkala od nepaměti, jak jsem se měl možnost přesvědčit v obecních kronikách. Ať již hrozily jarní povodně z tání sněhu (a ještě do nich třeba zapršelo) nebo tak letní povodně z přívalových dešťů a trvalých srážek. De facto se tu vyskytují všechny na našem území možné typy povodní: z jarního tání, trvalých srážek a srážek přívalových (a v horším případě z jejich kombinace).

Kronika doslovně zaznamenává významnější povodně v následujících letech: srpen 1938 (trvalé srážky), únor 1946 (tání + trvalé srážky), leden 1946  (tání), březen 1962 (tání + přívalové srážky), duben 1970 (trvalé srážky), červen 1979 (přívalové srážky), červen 1986 (přívalové srážky). Celé generace našich předků se chtěly škodám způsobeným vysokou vodou vyhnout pomocí regulace potoka, ale k naplnění této snahy došlo až na přelomu 80. a 90. let minulého století. Postupně bylo provedeno narovnání, zahloubení a vyzdění (žulovo-betonovými bloky) necelého kilometru koryta Zaječího potoka od bývalého kina až téměř po Amanův rybník. Později bylo zčásti regulováno koryto pod a nad tímto úsekem (ne však všude), a to vyzděním, vyložením břehu velkými kameny nebo výdřevou z klád. Po ukončení základní části těchto úprav postihly Velké Svatoňovice samozřejmě další povodně, při kterých se však ve střední části obce již potok nikdy nevylil z koryta.

Byly to povodně následující:

24. března 1992 – při tání a trvalém dešti se voda rozlila především na dolním toku a škody způsobila i voda, jenž se přihnala do horní části obce potůčkem, na kterém se ucpal propustek a vzniklá laguna se později převalila přes cestu a protrhla tuto umělou hráz.

3. a 4. července 1997 – po dvou dnech přívalových srážek v bouřkách (situace podobná jako v letošním roce) se voda rychle rozlila na horním (zničené cesty) i dolním toku Zaječího potoka

15. června 2005 – blesková povodeň z přívalových srážek, neproběhla tentokrát na Zaječím potoce, nýbrž na potoce Jestřebím, který odvodňuje spíše střední část Jestřebích hor (Malé Svatoňovice a okolí), došlo k poškození plodin na přilehlých polích, jedné komunikace a zatopení několik sklepů v Batňovicích

31. března 2006 – povodeň z tání a přívalových srážek (1. bouřky roku), voda se mírně vylila hlavně na dolním toku Zaječího potoka

2. července 2009 – blesková povodeň z přívalových srážek 

Geomorfologická a hydrologická situace v regionu

Velké Svatoňovice a Markoušovice se nacházejí v severní části tzv. Rtyňsko-Svatoňovické kotliny, jenž leží pod jihozápadním úpatím Jestřebích hor s nejvyšším vrcholem Žaltmanem (740 m n.m.). Nejnižší bod této kotliny se nachází na jihu katastru Velkých Svatoňovic v nadmořské výšce 350 m n.m. Kotlina má oválný tvar s delší osou protaženou v SSZ – JJV směru. Severovýchodní okraj této kotliny tvoří právě Jestřebí hory. Jestřebí hory jsou kuestovitým pohořím (kozím hřbetem), jehož prudší svah je právě otočen směrem k jihozápadu, proto má za standardního západního proudění větší srážkové úhrny.

Průměrná nadmořská výška V. Svatoňovic je 380 m n.m., Markoušovic 480 m n.m (týká se především ploch kolem vodních toků). Plocha Rtyňsko-Svatoňovické kotliny je odvodňována dvěma hlavními toky – Markoušovickým/Zaječím potokem a potokem Rtyňka. Rtyňka odvodňuje jižní část kotliny a protože nebyla v povodni činná (v jejím ppvodí spadly minimální úhrny srážek), nebudu se jí dále zabývat. Zaječí potok odvodňuje severní část kotliny společně s přilehlým úbočím Jestřebích hor. Má jeden významnější levostranný přítok, a to potok Pětiletka. Dále se do něj vlévají menší potůčky sbírající vodu z Jestřebích hor. Zaječí potok je pravostranným přítokem potoka Rtyňka (společně s ním ještě Jestřebí/Mariánský potok od Malých Svatoňovic). Délka Zaječího potoka je zhruba 7 kilometrů a jsou na něm 2 rybníky – Amanův a Batňovický. Potok Rtyňka je pak v Úpici levostranným přítokem řeky Úpy, kterážto je u Jaroměře levostranným přítokem Labe.

Před povodní 2. července 2009 bylo povodí Zaječího potoka nejspíše již dosti nasycené. Budu-li brát v potaz množství srážek naměřené na své stanici (a v oblasti Jestřebích hor byly úhrny o dost vyšší), spadlo mezi 22.6. a 1.7.2009 46,5 mm srážek, pršelo každý den vyjma 29.6. Při samotné bouřce 2. července spadlo na mé stanici „pouhých“ 12,5 mm srážek, přičemž srážkoměrná stanice Radvanice na SV straně Jestřebích hor hlásila 3 hodinový úhrn přes 62 mm (celkem 72,6 mm) a radarová sumace udávala denní úhrny ještě vyšší, až k 80 mm.

Synoptická situace

Střední Evropa se nacházela v ten den v oblasti s nevýrazným tlakovým polem, zato ale s velmi vlhkou a labilní vzduchovou hmotou. Modelové předpovědi slibovaly hodnoty MLCAPE až kolem 2000J/kg, zato střih větru byl prakticky zanedbatelný, stejně jako dynamická podpora, jež by napomohla rozvoji konvekce. Vzhledem k malým hodnotám CINH bylo možno očekávat rozvoj první konvekce, zejména v rámci hor, již v dopoledních hodinách. Bouřky měly díky naprosto nevýraznému větru v celém rozsahu troposféry velmi pomalý pohyb a vzhledem k  chybějícím dalším faktorům jež by mohly pomoci jejich rozvoji se vázaly především na orografii. To spolu s velmi vysokou vlhkostí v celé spodní polovině troposféry a poměrně vysokou labilitou atmosféry vytvářelo ideální podmínky pro výskyt lokálně i vysokých úhrnů z přívalových srážek s možností ojedinělých přívalových povodní. 

Lokální meteorologická situace

Minimální teplota v tento den ve Velkých Svatoňovicích činila +15,4°C, maximální teplota +28,1°C. Teplota v 8:00 SELČ byla +21,2°C. Dopolední vlhkost vzduchu se pohybovala kolem 75 %. Tlak v 15:00 SELČ se udržoval na hodnotě 1018 hPa. Teplota v 15:00 SELČ ovlivněná probíhající bouřkou byla +21,5°C, ve 22:00 SELČ pak 18,6°C. Denní průměrná teplota činila +20,0°C. Denní úhrn srážek byl 12,5 mm.

Od ranních hodin se takřka celé Trutnovsko nacházelo v prostoru zcela prostém oblačnosti, takže zemský povrch se mohl rychle prohřívat Sluncem. První kupovitá oblačnost se začala formovat již kolem 10:00 SELČ - dále uvedené časy jsou vždy v SELČ (UTC +2 hodiny). První bouřková jádra v okolí se zformovala v 10:30 nad Krkonošemi a o 10 minut později i severovýchodně od Náchoda. V 10:40 také radar vykazoval první zárodek vznikající buňky nad Jestřebími horami u Markoušovic. Za dalších 10 minut tato buňka měla již odrazivost 45 dBZ a srážky byly potvrzeny i vizuálně jako šedý závoj nad uvedenou oblastí . V 11:00 začaly být tato buňka elektricky aktivní a spojila se s dalšími buňkami na severozápadě a jihovýchodě. V této době tedy vznikl takřka stacionární pás bouřek táhnoucí se od Jizerských hor až po Jeseníky. Po 11:15 činnost této buňky ještě zesílila, projevovala se výraznými blesky a extrémně hlučnými hromy. Zároveň od bouřky začal vát severní vítr o rychlosti do 7 m/s. Teplota před příchodem bouřky dosáhla +28,1°C.

Radarový snímek z 8:50 UTC (10:50 SELČ) křížek udává polohu města Úpice Markoušovice leží o 6 km severněji (platí pro všechny zde uvedené snímky)

V 11:40 začalo krápat i u nás pod horami, v této době vznikla další buňka východně od místa pozorování a z původní buňky vznikly dvě – jedna stále nad Markoušovicemi, druhá více na západ, zhruba nad Trutnovem. Tyto buňky se v 11:55 SELČ opět spojily dohromady a jejich elektrická aktivita skokově zesílila  – nová buňka vyprodukovala velké množství CG blesků s hlučnými hromy. Dle radaru v této době dosáhla buňka maximální odrazivosti 56 dBZ.  Vítr se po 12. hodině začal stáčet na SV a pozvolna slábl až zavládlo bezvětří. V této době začal pozvolný posun bouřkových jader k jihu. Ve 12:03 začalo středně silně pršet (intenzita zhruba 10 mm/hod). Ve 12:10:10 došlo k úderu CG blesku v bezprostřední blízkosti (kolem 300m)  a vzápětí se rozezněla siréna na hasičské zbrojnici ve Velkých Svatoňovicích. Ve 12:18 a 12:25 následovaly 2 blízké CG výboje západním směrem do 1500 metrů vzdálenosti. V této době se již bouřky pomalu, ale zřetelně pohybovaly směrem k jihu. Srážková i blesková aktivita zeslábly po 13:00, kdy se jejich těžiště posunulo k jihovýchodu ke Hronovu a Náchodu a k jihozápadu k Maršovu u Úpice. Do 14:00 srážky pokračovaly, s větší intenzitou stále v Markoušovicích, ve Velkých Svatoňovicích tou dobou již ustávaly. Kolem 13:50 se vyskytlo krátké oživení elektrické činnosti nad hřebenem Jestřebích hor opět u Markoušovic. Poté se již vyskytl pouze ojedinělý blesk a bouřka se pozvolna rozpadala. Pršet v Markoušovicích definitivně přestalo až v 15:30. Během pozdního odpoledne se oblačnost dále rozpouštěla a navečer již svítilo Slunce.

		Radarový snímek z 9:50 UTC (11:50 SELČ)
		Snímek detekce blesků CELDN z 9:50 UTC (11:50 SELČ)

Snímek detekce blesků velmi dobře ukazuje lokálnost a malou plošnou rozlohu aktivního jádra bouřky. Podle údajů srážkoměrné stanice v Radvanicích spadlo během 2. července 72,6 mm srážek, z toho 62 mm v méně než 3 hodinách. Radarová sumace udává pro okolí Markoušovic 80 mm srážek za 24 hodin.    

		Radarová sumace srážek 3 hodinová 9:00 až 12:00 UTC 2.7.2009 11:00 až 14:00 SELČ
		Radarová sumace srážek 24 hodinová 6:00 UTC 2.7. až 6:00 UTC 3.7.2009 8:00 SELČ mezi 2. a 3.7.2009

Na zavěr ještě 2 snímky z družice MSG, zachycující bouřkový komplex nad severovýchodními Čechami ve vrcholném stádiu, krátce po poledni místního času.

		Snímek družice MSG ve viditelném spektru 10:30 UTC (12:30 SELČ)
		Snímek družice MSG IR-BT 10:30 UTC (12:30 SELČ)

Průběh událostí

Následující kapitola se zabývá líčením samotného průběhu povodně, jak jsem ho zaznamenal jako přímý účastník a pozorovatel. Časy až na výjimky jsou orientační, při takové události stejně člověk nemá čas koukat stále po hodinkách. Pro větší přehlednost popisu připojuji mapku s číselným označením lokalit, které budou níže zmiňovány, případně z nich existují fotografické snímky.

Přehledová mapka Velkých Svatoňovic a Markoušovic Pozice označená St. je místem v němž byly naměřeny výše zmiňované hodnoty meteorologických veličin. Další pozice jsou uvedené v následujícím seznamu.

1. Můstek přes Zaječí potok u  truhlárny a okolí na Podháji
2. Můstek přes Zaječí potok u Domu seniorů (DS) a okolí
3. Hráz Amanova rybníka
4. Můstek přes Zaječí potok za tělocvičnou
5. Můstek přes Zaječí potok u  školy
6. Můstek přes Zaječí potok u  bývalého kina
7. Vstup do údolí pod „kanálem“
8. Údolí pod „kanálem“
9. Zaječí potok v „kanálu“ a pod ním
10. Areál firmy Jatka POKR
11. Protržený propustek Markoušovice
12. Parkoviště pod ústavem soc. péče Markoušovice
13. Cesta nad ústavem soc. péče Markoušovice
14. Cesta pod hospodou Markoušovice
15. Silnice k hospodě Markoušovice / ucpaný propustek

Protože před 2. červencem každý den po poledni pršelo, ať již s bouřkou nebo bez ní, byl jsem rozhodnut posekat co největší plochu zahrady právě ve čtvrtek 2.7. Zdálo se, že počasí mi bude nakloněno, od rána svítilo Slunce a tráva rychle usychala. S prací jsem začal o půl desáté dopoledne, kdy se již začaly tvořit první kumuly. Vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu a teplotě přesahující 27°C bylo sekání na slunci prací spíše za trest. Zabrán do práce jsem ani příliš nevnímal černý mrak, který se tvořil nad Markoušovicemi. Uspokojovalo mě jen vědomí, že to není nade mnou a tráva zase nezmokne. Před jedenáctou hodinou začaly být patrné srážkové pruhy na severu a brzy na to zmizel celý pás lesa pod šedým příkrovem. Během dalších deseti minut začalo velmi hlučně hřmět. Byl jsem rozhodnut sekat do poslední chvíle (rozuměj než začne pršet), ale srážkové pásmo stálo na severu a nezdálo se, že se přiblíží. Blesková aktivita narůstala, již byly vidět i mohutné CG blesky v nevelké vzdálenosti. V 11:30 jsem se sekáním skončil a vzápětí začalo krápat, protože i nad nás již dosáhla bouřková kovadlina. Navíc to bylo riskantní i s ohledem na možnost CG+ blesku. Déšť pomalu sílil, blesky rubaly do Jestřebích hor a mohutné dunivé hromy otřásaly okolím.

Seděli jsme před obědem pod pergolou spolu s řemeslníky, co nám právě opravovali střechu, když ve 12:10:10 došlo k silnému CG výboji v bezprostřední blízkosti (podle zpoždění zvuku hromu odhaduji do 300 metrů). Ve stejném okamžiku se rozezněla siréna na střeše hasičské zbrojnice ve Svatoňovicích. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornosti, protože jsem to přičítal přepětí v síti. Mezitím co jsem obědval, začalo se ozývat houkání a během chvíle kolem projel vůz úpických hasičů a směřoval dále do vsi. Nedlouho poté následovaly další hasičské jednotky. To už mi začalo být podezřelé, a proto jsem sebral pláštěnku a kolo a vyrazil se podívat k potoku.

Nejel jsem přímo k potoku, ale přímo k Amanovu rybníku. V něm ještě byla čistá voda, ale u přítoku se tvořila kapsa vody špinavé, unášející různé nečistoty. Dlouho jsem se u rybníka nezdržel a pokračoval k můstku u školy. Zde jsem zastavil a asi 10 minut sledoval vzestup vodní hladiny. Tok unášel větve, až třímetrová břevna, basy od piva, dokonce kolem proplul celý hasičský přístroj. Stále vydatně pršelo, blýskalo se a začalo mi být jasné, že tohle nebude jen tak ledajaká velká voda. Odjel jsem k domovu, kde jsem si s sebou přibral deštník a fotoaparát. To bylo někdy kolem 13. hodiny.

Kolo jsem zanechal doma a vypravil se pěšky k můstku u Sedláčků (bod 1). Voda zde již byla dosti vysoko, ale stále se ještě držela v mezích regulace. Kolem se začínali scházet místní obyvatelé. Voda z potoka začala velmi zapáchat, protože bylo otevřeno stavidlo Amanova rybníka a proud s sebou unášel usazený kal. Během chvíle jsem zahlédl výše zmiňovaný hasičský přístroj opět unášený proudem. Dlouho jsem se nezdržel a šel se podívat k DS (bod 2). I tam voda stále stoupala a začala se rozlévat mimo koryto. Plovoucí předměty se zasekávaly o lávku a zvětšovaly tak velikost rozlivu. V tu chvíli mi (zákon schválnosti funguje) došly baterie ve fotoaparátu, takže jsem si musel rychle zaběhnout domů pro nové. V zájmu větší mobility jsem si opět vzal jízdní kolo.

Při návratu k Sedláčkům byl již potok mimo koryto, po břehu prchali potkani – přejel jsem k DS a tam jsem počkal až do kulminace ve 13:40. Potok se nakonec zcela těsně vešel pod můstek, ale pod ním se rozlil do více jak 15 metrové šíře s hloubkou kolem 25 cm na přilehlých zahradách.

              

             

    

S probíhající kulminační vlnou jsem se opět přesouval po toku potoka dolů. Po levé straně potoka byly zaplaveny zahrady až k cestě, voda se přes ní u křižovatky přelila a také začala protékat truhlárnou. U Sedláčků potok zaplavil garáže a vytvořil lagunu na přilehlém dvoře. V tuto chvíli se zde objevili místní hasiči, od kterých jsem se dozvěděl, že největší problémy nastaly v areálu fy. jatka POKR a v Markoušovicích. 

            

                      

Definitivně jsem se proto vydal proti toku potoka. U DS již voda mírně opadala, klesla přesně na úroveň dolní hrany můstku. Chvíli jsem postál na hrázi Amanova rybníka, kde se voda valila stavidlem a s temným hukotem padala pod hráz. Hladina rybníka byla plná plovoucích trosek a kalné vody. 

    

Moje další zastávka byla za tělocvičnou, na silničním mostku u školy a na silničním mostku u bývalého kina. Ve všech těchto místech je potok zcela regulovaný a nikde se nevylil mimo koryto.

         

Při přesunu do Fládru jsem potkal starostku, která mi řekla, abych se po nafocení dostavil na obecní úřad, že mě vezme s sebou do Markoušovic. Stále drobně pršelo a občas se zablesklo. Kolo jsem ponechal opřené o plot u prvního stavení. Při vstupu do Fládru již voda dosti opadla, ale stále bylo zjevné, kudy se valila. Vedle potoka byla viditelná polehlá tráva a zachycené náplavy o ploty.

V samotném Fládru protéká potok tunelem pod železniční tratí, společně s cestou. Zde bývají vždy problémy a byly i tentokrát. Na posledním mostu před tunelem stál vůz hasičů a vedle něj připlavená polorozbitá latrína. Za mostem tekla voda ještě po cestě díky ucpané lávce k jednomu z domů. Náplavy právě odstraňovali hasiči. 

    

V samotném tunelu již byl potok zpět v korytě, ale přes štěrk a kamení nebylo moc vidět kam člověk šlape a v cestě byly až půlmetrové výmoly. Přesto se mi povedlo projít na druhou stranu. Tam se mi naskytl pohled na plochy lopuchu povalené proudem, který přes ně tekl. Dále jsem již nepokračoval a vydal jsem se cestou zpět.

Před obecním úřadem jsem zanechal opět kolo a nasedl se starostkou do auta. Cestou do Markoušovic jsem se dozvěděl, že potok Pětiletka zaplavil přívalovou vlnou areál Jatek POKR (bod 10 na mapce). K zaplavení došlo především proto, že v tomto prostoru je potok zatruben a náplavem došlo k ucpání vpusti. V podniku zasahovali úpičtí hasiči , kteří vpusť uvolnili a prováděli vyčerpání vody z objektu. Při události došlo údajně k úmrtí několika jatečních zvířat (prasat) a škoda na budovách a zařízení byla předběžně vyčíslena na 2 miliony Kč.

Dojeli jsme do Markoušovic na křižovatku pod ústav sociální péče, kde se však nedalo pokračovat dále kvůli poškozené vozovce (roztrhaný asfalt), proto jsme se obrátili dolů po toku potoka. Asi o 300 metrů níže jsme narazili na roztržený propustek. Rouru o průměru přes 1 metr zde opět ucpaly naplaveniny a když se zaplnil retenční prostor této „přehrady“, došlo k jejímu přelivu a následnému roztržení hráze. Výsledná přívalová vlna měla prý výchozí výšku kolem 2 metrů, odpovídající výšce náspu nad propustkem. Tato vlna se projevila i dole ve Velkých Svatoňovicích.

    

Provedli jsme okruh po spodní části Markoušovic, kde kromě výše zmiňovaného propustku voda větší škody nezpůsobila a chtěli jsme se dostat k hospodě cestou pod lesem. Zde jsme však narazili na uvízlý vůz markoušovických hasičů, takže nám nezbylo nic jiného než se otočit a vrátit na křižovatku pod ústav sociální péče (z cesty pod lesem jsme viděli několik blízkých CG blesků). Tam jsme auto odstavili a já jsem se vydal na pěší průzkum. Hned na křižovatce prováděli hasiči opět odčerpávání vody ze zaplavené zahrady. O pár desítek metrů dál byl do hloubky několika desítek centimetrů stržený asfaltový povrch silnice a nad touto průrvou doslova srolovány desítky metrů čtverečných vozovky. Později sem hasiči dorazili s půjčeným družstevním bagrem a průrvu provizorně zaplnili štěrkem a vytrhaným asfaltem.

              

Pokračoval jsem tedy pěšky proti proudu potoka. I zde je vodní tok zatruben a největší škody způsobila voda, která se do potrubí nevešla. Všude kolem byly naplavené různé trosky, odpad, dřevo. Na úbočí kolem silnice vyznačovala linie těchto zbytků výšku vodního přívalu. Na pravé straně od silnice jsem narazil na zahradu, na níž bylo naplaveno kolem 20 cm štěrku a bahna a minimálně na dvou místech byl roztržený a ohnutý ocelový plot ohraničující tento pozemek. 

    

To jsem se již přiblížil k místu s největší škodou způsobenou přívalem. Potok si zde našel zcela nové koryto vedoucí po cestě mezi domy. V místech, kde byl povrch měkčí díky narušení zemními pracemi vyhlodala voda až 2 metry hlubokou strž. V ní byly vidět obnažené elektrické a telefonní kabely, jeden z nich i přetržený. Vystoupal jsem podél strže skoro až k jejímu začátku, i když ke kraji jsem se raději nepřibližoval, protože břehy se začínaly hroutit dovnitř. Z pravé strany (při pohledu proti proudu) protékal loukou malý potůček, ale podle zválené trávy měl při kulminaci šířku kolem 4 metrů. Na louce pod strží byly naplavené až půlmetrové balvany. 

             

Po bývalé cestě (nyní novém potoce) se vzhůru pokračovat nedalo, takže jsem se vrátil na silnici a pokračoval po ní. Po zhruba 150 metrech jsem narazil na poslední známku povodně, a to asi 3 metry široký a 10 centimetrů hluboký vodní proud valící se přes silnici díky ucpanému propustku. Na druhé straně silnice pak voda tvořila efektní vodopád. 

Dál jsem pěšky nepokračoval a vrátil jsem se k autu, kde hasiči mezitím zprůjezdnili silnici. Vyjeli jsem tedy autem až nad vesnici, kde však potok neřádil, pouze byla na jeho březích polehlá tráva a na silnici naplavený štěrk, případně občas odtržená asfaltová záplata. Zastavili jsme se ještě u hospody, za níž byl spadlý břeh potoka, obnaženo kabelové vedení a voda tam natékala do strže vzniklé níže. Teprve v tuto chvíli přestalo pršet. Po dokončení snímkování jsme se vraceli do V. Svatoňovic, kde se nám do cesty postavily zaseklé závory po průjezdu vlaku. Dole ve vsi jsme se ještě byli podívat u rybníka, Domu seniorů a Sedláčků, kde však již voda opadla natolik, že po ní zbylo jen mokro a bahno. Leckde již obyvatelé uklízeli.

    

Závěrem

Troufám si tvrdit, že to byla největší povodeň od 4. července 1997, která naší obec postihla. A na závěr bych rád poděkoval starostce naší obce, paní Seidelové, bez jejíž pomoci by valná část snímků zde uvedených nevznikla. 

---

Související odkazy

Velká fotogalerie - povodeň 2.7.2009 Velké Svatoňovice a Markoušovice
Popovodňové škody - likvidace následků povodně v Markoušovicích 13.7.2009
Videozáběry - krátké video z probíhající povodně

 

Související diskuze na fóru

Povodně 2009