AMATEUR STORMCHASING SOCIETY

Ranní bouřky, slábnoucí supercela a MCS 1. 7. 2012

1. 7. 2012

Autoři: J. Drahokoupil, T. Novotný, L. Opalecký, D. Müllerová, T. Chlíbec, K. Plšková, L. Ronge, D. Rýva

J. Drahokoupil, T. Novotný – Brandýsek, okr. Kladno a odp. Táborsko, Příbramsko

Ranní bouřky, které byly docela výrazným dozvukem večerních a nočních bouřek na západě Čech (odkaz na článek o bouřkách předchozího dne) pro mě znamenaly snad můj historicky první výjezd za bouřkami ve 4 hodiny ráno. Většinu noci jsem stejně pořádně nezabral, jednak kvůli tropické noci a za druhé v očekávání příchodu oněch zmiňovaných bouřek. Kolem půl páté ráno se vytvořila východně od Brandýska linie radarově intenzivních bouřek, která se rychle rozrostla od Příbramska až do Severních Čech. Než jsem se ale dostal na místo u sousední obce Třebusice, pásmo bouřek se již mírně vzdalovalo. Pozoroval jsem sice četné blesky, ale už byly docela daleko.

Radarová snímek s detekcí blesků ze 4:20 SELČ. Křížek značí Brandýsek.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 120.8 kB

Když už jsem byl venku, začala se naštěstí tvořit nová konvektivní oblačnost na západ ode mě, tak jsem se přesunul na oblíbené místo na Rovinách nad Brandýskem a jal se fotografovat první blesky, které se objevily na čele bouřkové oblačnosti. Vzhledem ke svítání již bylo dost světla, takže přišla řeč na lightning trigger, který se hodí přesně pro takovéto světelné podmínky, kdy se už na dlouhou expozici fotit nedá.

Radarový zoom s detekcí blesků z 5:15 SELČ, kdy se povedlo vyfotit nejvíc blesků. Křížek značí Brandýsek.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 76.2 kB

Nakonec jsem byl rád aspoň za takové úlovky. Předchozí den byl zklamáním, kdy "trojka" od Estofexu, která se dotýkala západní hranice a jistá "dvojka" v mém regionu nepřinesla vůbec nic.

Proto jsme s Tomášem, mírně pesimističtí, přesto stále lačni po pořádném úlovku, vyčkávali na správnou situaci, kdy vyrazit tento den opět do terénu, tentokrát společně. K předčasnému výjezdu a přesunu do vhodné lokality nás nevytáhly ani nové předpovědi Skywarnu a Estofexu, které obě shodně dávaly "dvojku" do lokality táhnoucí se od Jižních Čech k severovýchodu až k Orlickým horám a ani zprávy, že se do terénu vydávají další týmy lovců kolem Dáši M. z Prahy, Lukáše R. z Trutnova a dvou Tomášů z Brna.

Dohodnuti, že počkáme na první vývoj, a podle toho budeme na situaci reagovat, jsme každý po svém relaxovali v horkém dni až do okamžiku, kdy se bouře vzniknuvší u Švýcarska přiblížila k Šumavě, což dávalo jasně najevo, že se nejedná o ledajakou bouři, ale nejspíše o supercelu. Bouře tou dobou urazila úctyhodných cca 400 km a my jsme se modlili, aby to vydržela ještě kus k nám. A světe div se, bouře nad Šumavou nabrala na intenzitě a mířila si to někam na Táborsko. Tou dobou jsme již uháněli po R7čce a Pražském okruhu dále k Táboru, kde jsme plánovali, jak konečně ulovíme pořádnou supercelu, které jsme jeli přímo do trasy pohybu.

Animace supercely, jak ji zachytily české radary. Křížek značí Sedlec-Prčice, kde jsme na ni poblíž čekali. Čas: 14:10 - 18:00 SELČ.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 8933.2 kB

Jak už to ale bývá, člověk míní a příroda mění. Když už jsme byli téměř na místě, na ideálním kolizním kurzu, pohled na čerstvé radarové snímky nám vykreslil na tváři výrazy zklamání, zmaru a já nevím jakých ještě negativních emocí. Bouře nám během pár minut chcípla doslova před očima. Co nový snímek radaru, to horší a horší pohled. Jádro bouře se během asi 20 minut, kdy se s námi měla srazit, naprosto vypařilo a zůstala jen kovadlina. Ta se ovšem taky zázračně rychle rozpustila a naše stanoviště tak bylo ušetřeno dokonce i deště. Ani mammaty se neobjevily... Prostě nic. Nula! Nemohli jsme uvěřit vlastním očím, jak nás příroda zase vypekla. Chabou útěchou nám bylo to, že ostatní týmy, které byly v terénu tou dobou již několik hodin a za onou bouří se také z regionu Vysočiny kvapně přesouvaly na Táborsko, dopadly úplně stejně.

Nakonec se však ukázalo, že bouři přeci jen někdo zdokumentoval... viz níže příspěvek od Luboše Opaleckého!

Co dál? Přeci to nemůže být vše... Bohužel, pohled na oblohu na dalších pár hodin nesliboval větší změnu. Přesto jsme se rozhodli zůstat v regionu a trochu se tu porozhlédnout. Přeci jen je to pěkný kraj naší země.

Bouřková činnost se konečně začala rozjíždět hlavně v Rakousku, kde se poměrně rychle začal utvářet mezoměřítkový konvektivní systém, který se rozrůstal a posouval k nám do ČR. Bylo zjevné, že je to ten den naše poslední šance uspět, a tak jsme začali přemýšlet, jak se situaci postavit. Je ale poměrně známé, že MCSky jsou co se vývoje týče daleko hůře čitelné, což nám praxe za pár desítek minut jasně ukázala. Už jsme se chystali přemístit do cesty relativně výraznému jádru bouře, které se tvořilo na západe MCSky, když tu kolem nás začala před samotným příchodem bouře naskakovat nová jádra. Najednou člověk nevěděl kam koukat dřív, ale soustředili jsme se na původní cíl. Jádro bouře ale pochopitelně zesláblo, než došlo k naší nové pozici u obce Nečín na Dobříšsku a na místě, kde jsme setrvávali původně, kvapně naskakovala na radaru nová jádra.

Radarová animace nástupu MCSky a její vývoj v rámci našeho pozorování. Křížek značí Dobříš.
© Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj
Velikost: 4720.5 kB

Bylo jasné, že prožíváme pěkné fiasko, ale snažili jsme se z minima vyždímat maximum. Rozložili jsme techniku a zkoušeli štěstí při timelapsu příchodu aspoň zbytků původního jádra bouřkového systému a také jsme zapojili do akce lightning triggery.

S příchodem prvních dešťových kapek jsme se sbalili a vydali na cestu k domovu, protože bylo jasné, že ten den si už nic nevyfotíme. Tomáš sliboval, že cestu domů bychom měli zvládnout ještě bez deště... celou cestu lilo takovým způsobem, že jsme jeli značný kus R4ky asi tak šedesátkou, protože víc to prostě nešlo.

Zde je ještě stručný náčrtek naší trasy výjezdu: http://mapy.cz/s/4nyh

Luboš Opalecký – Horažďovicko

1. července se nad naším územím nacházela velmi teplá, vlhká a instabilní vzduchová hmota, která se poměrně dobře překrývala s nezanedbatelnými hodnotami střihu větru. Tyto podmínky byly vhodné pro tvorbu lépe organizovaných multicel popřípadě supercel, v kterých byl očekáván vývoj především velmi silných krupobití.

První bouřková buňka se utvořila nad Bavorskem a zanedlouho začala na radaru vykazovat pravděpodobnou supercelární povahu. Jelikož bouře vypadala poměrně stabilně a také bylo dost času, rozhodl jsem se vyrazit jí vstříc. Jako pozorovací stanoviště jsem zvolil okolí Horažďovic, kde je terén poměrně rovinatý s dobrým výhledem na přicházející bouři.

Když jsem dorazil na místo a zkontroloval radar, k mému potěšení zjišťuji, že má bouře poměrně dobrou dráhu postupu a že ještě o něco zesílila. Cca v 15:50 se již nade mnou rozprostírala kovadlina, na které začaly vznikat mohutné oblaky mamma, jaké jsem doposud neviděl. O chvilku později se již nad horizontem začala vykreslovat supercelární struktura bouře s rychle se utvářejícím Beawers tailem (odkaz na slovník stormchasera) a mohutnou tmavou bezesrážkovou základnou ve tvaru disku. Zajímavé bylo pozorovat, jak se oblak každou chvilkou mění a jak do sebe nasává veškerou okolní oblačnost. Bylo také patrné, že srážky v zadní části oblaku obtáčejí rotující updraft.

Nejzajímavější část oblaku se po chvilce začala zahalovat do srážek, které pozvolna obklopily celý vzestupný proud a tak odřízly bouři od přísunu energie. Ta se pak začala velmi rychle rozpadat.

D. Müllerová, T. Chlíbec, K. Plšková

Zatímco jsem si po předchozím dlouhém výjezdu a před plánovaným dalším dopřávala alespoň pár hodin spánku a chvílemi registrovala občasné hromy, Tomáš – nezmar, ještě nekončil a vesele lovil kousek od svého bydliště na našem tradičním pozorovacím místě u Horoměřic. Možná i s daleko větším úspěchem :-).

Vzhledem k tomu, že pro jižní Čechy, Vysočinu a západní partie Moravy byla vydána dvojka, kterou si dokonce chtěli dojet omrknout i Skywarňáci, nehodlala zůstat pozadu ani naše posádka. Kolem 14:00 jsme vyrazili směrem na Kolín za Davidem, kam už ze severu směřoval i Lukáš s Honzou Šolínem. Na obloze se nic zvláštního v tu dobu nedělo, ale na radaru nás zaujala poměrně výrazná buňka u Řezna, která si to štrádovala do Čech pravděpodobně kamsi do kurzu právě Tábor – Vysočina.

A tak jsme vyrazili na jih s občasnými pauzami, abychom mohli podle aktuální situace lépe korigovat naše případné cílové stanoviště. David, co by chodící živá meteostanice, občas zavětřil, ale byl stávající situací poměrně znepokojen. Pořád jsme ale ještě doufali a zhruba až do Pelhřimova to vypadalo slibně. Pravděpodobná supercela kupodivu přežila přejezd Šumavy a dokonce i zesílila. Pak ovšem nasála pravé české ovzduší, které se těmto nádherným bouřím obvykle moc nelíbí a velmi rychle se poroučela do věčných lovišť, čímž nám právě zakoupená večeře v pelhřimovském Kauflandu poněkud ztuhla v krku. Ale přeci jen jsme se ještě vydali směrem na západ na místo s nějakým výhledem, až jsme se ocitli asi cca 12 km od Radostovic, kam doputovalo už jen posmrtné torzo, které navíc velmi rychle mizelo.

Také my jsme ocenili, že se tohoto funusu neúčastníme sami, neboť někde po okolí se pohyboval i Honza s Tomášem Novotným, které nakonec tato buňka také vytáhla ven, i Tomáš Púčik s Tomášem Kozlem z Brna. Přeci jen kolektivní frustrace se snáší lépe než ta individuální a tak zaznívaly různé hlášky typu: "Vidíte ten wall cloud až na zem...? Jo vy máte s sebou Dášu? No tak to je jasné, proč to chcíplo...“ (Honzův telefonát Lukášovi)... atd. Případně se objevil i nápad, že bychom se mohli všichni sejít u radostovického HAARPu (radiomaják) a udělat společné foto – supercelu lze ostatně doplnit i ve photoshopu :-).

A protože jsme si nechtěli tenhle provar nechat líbit, upnuli jsme se k naší poslední naději – a to byl v Rakousku tvořící se MCS, který směřoval tím lepším kamsi na Znojemsko. Tomášovi se tam po předchozích zkušenostech s tímto regionem moc nechtělo, ale nakonec se přeci jen rozhodl pokračovat. A tak jsme si dali rallye Vysočina, ve snaze se co nejrychleji přemístit na vhodnou pozici, až jsme se ocitli v ač malebném, tak s výhledy ne příliš příhodném kraji, se stále více tmavnoucím jižním obzorem. Další rychlé zastávky, další korekce dráhy, nervozita stoupala a bylo jasné, že jezdit až ke Znojmu nemá cenu. Při hledání výhledu stále překážel nějaký další kopec či les.., pořád to nebylo ono. Lukáš s Davidem, chtěli pokračovat ještě o kus dál, ale Tomáš měl obavy, abychom se stihli včas někde usadit. Předchozí moravská zkušenost, kdy jsme vjeli do MCS už z boku a jen jsme se projeli v dešti s blikačkou, nám stačila. A tak jsme se v obci Zvolenovice za Telčí oddělili a našli si místo s relativně přijatelným výhledem na jih, zatímco kluci pokračovali cca o 15 km dál k Moravským Budějovicím, což nakonec dobře udělali, protože východní část systému byla nakonec poměrně silnější, zatímco my trefili – světe div se, opět jakousi podivnou méně aktivní díru.

Rozložili jsme stativy, pokochali se, jak to vpravo a trochu i vlevo od nás víc blýská, až před námi vyrostlo cosi jako shelf, který nás přejel za max. nárazů do 20 m/s a vydali jsme se zpět ku Praze. Projevy po cestě byly poměrně intenzivnější nežli na našem stanovišti a předčily i předchozí den. Přes prudké přívalové srážky nebylo téměř vidět na cestu, nad námi to blikalo jako na diskotéce, kousek od silnice jsme zaregistrovali zelený záblesk - power flash a dvakrát jsme se jen taktak vyhnuli spadlému stromu. Silný liják nás provázel téměř po celou cestu až do Prahy.

Obsah mé karty ve fotoaparátu mě ale značně neuspokojoval, navíc jsem se během cesty dozvěděla z chatové komunikace s Lukášem, že jejich posádka dopadla podstatně lépe. Trochu jsem litovala, že jsme s nimi nezůstali, ale kdo ví, třeba by pak na ně přišla také díra, neboť už skutečně mám někdy pocit, že funguju jako chodící „cloudbuster“. Dokonce jsem začala i zvažovat, že se dám místo lovu bouřek raději na zahrádkaření, což by jistě ocenila nejen moje rodina ale i mí kolegové, neboť by to jistě zvýšilo výskyt derech a vůbec silných bouří a supercel na území ČR :-).

Ačkoliv tento víkend nebyl zrovna nejpodařenější, přeci jen jsme se dočkali určité satisfakce, která byla nakonec blíž, než jsme čekali a to jak časově tak i prostorově, ale o tom už v jiném článku :-) ...

L. Ronge, D. Rýva – Moravské Budějovice