Autoři: L. Opalecký, T. Novotný, J. Drahokoupil, D. Müllerová
L. Opalecký – Plzeň
Ten den jsem toho moc neočekával. Modelové předpovědi dávaly pro západní polovinu Čech jen slabou labilizaci a to v řádech několika set J/kg. Určitou naději ale ve mně vzbuzovalo sílící proudění s blížící se studenou frontou.
Během dne jsem aktuální vývoj situace nesledoval, protože jsem se vypravil do těškovského lomu, kde bylo čerstvě střeleno a skýtala se tak slušná šance najít zajímavé minerály, které se tu vyskytují. Po příjezdu domů, zapínám radar a s velkým překvapením zjišťuji, že nad Německem se formuje lineárně uspořádaný systém bouřek, který při postupu k hranicím nabývá na intenzitě.
Vyrážím tedy za Plzeň na moje oblíbené pozorovací stanoviště. Po příjezdu na místo cca v 18:30 se nad celým západním obzorem rozprostírá vysoká cirrovitá oblačnost patřící SQL. Pohled na radar dával tušit, že přechod bouřek bude doprovázený shelf cloudem, který se opravdu nad horizontem začal vynořovat v 19:20 a přibližně kolem 19:30 dosáhl impozantního vzhledu.
Nástup čela bouřky byl doprovázený nárazy větru až 15,8 m/s. Blesková aktivita byla spíš slabší s převládajícími CC výboji.
Na závěr bych zmínil, že z mého pohledu se jednalo zatím o nejzajímavější bouřkovou situaci na Plzeňsku za rok 2011.
T. Novotný – Řevničov, Velká Dobrá
Na 14. 8. slibovala předpověď bouřkovou situaci, kdy od západu měla přecházet studená fronta spojená s nevýraznými bouřkami. Ačkoliv to není běžné, tak se během dne změnily podmínky k lepšímu a ještě v Německu došlo ke vzniku squall line, která postupovala ve večerních hodinách Českem. Tento den jsem žádnou zajímavou bouřku nečekal, proto mě překvapila SMSka od Honzy Drahokoupila, že se na nás blíží „lajnička“. S Evou jsem se vydal nedaleko za Nové Strašecí, kde jsme hned po příjezdu pozorovali blížící se kovadliny oné squall line a pěkný horseshoe funnel.
Kvůli téměř 2 metry vysoké kukuřici na tomto pozorovacím stanovišti jsme museli změnit pozici asi o 8 km na západ k Řevničovu. Jak se ale začal rýsovat přicházející shelf cloud, tak mi před „foto-techniku“ najeli zemědělci s traktory a kombajny. Takže následoval rychlý přesun na několik kilometrů vzdálené pole, naštěstí také s pěkným výhledem. Squall line s postupem na východ slábla, což se projevilo nižší bleskovou aktivitou a nekompaktním shelf cloudem. Z blesků převládal především typ CC. Jeden z mála CG blesků, který byl vidět, se mi podařilo zachytit zrcadlovkou.
Při příchodu bouřky zesílil vítr až na 15 m/s. Díky dobré silnici směrem na východ (R6) jsme se ještě pokusili dostat před squall line. Dorazili jsme na 25 km vzdálené stanoviště u Velké Dobré na Kladensku a při tom jsme si udělali náskok před bouřkou pouze 5 minut. Projevy bouře, zejména blesková aktivita, natolik zeslábly, že byl tento počin zbytečný.
Když jsem si dopoledne téměř vyškemral vydání předpovědi od Davida, pořádně jsem netušil a vlastně ani on, k čemu večer nakonec dojde.
Naštěstí nám ale fungovaly radary, takže jsme se nemohli nechat překvapit a již od samého počátku jsme sledovali odpolední vývoj. V podvečer už bylo zřejmé, že se něčeho dočkáme, ale nikdo si asi ještě tou dobou neodvažoval odhadnout, kam až tvořící se squall line dojde a v jakém bude stavu.
Kolem osmé hodiny večerní raději už v předstihu vyrážím na Rovina nad Brandýskem, kde hodlám přivítat po měsíci nějakou bouřku. Po dojezdu na místo zjišťuji, že naše oblíbené místo je nepěkně zarostlé, jak jsme ho nikdo delší dobu nepoužívali, takže první na řadu přichází náležitá úprava místa kolem vozu… (znalí mého vybavení asi už tuší, co probíhalo :-) )
Chvíli obhlížím západní obzor, pomalu rozkládám stativy a s rozvahou plánuji, co budu vlastně dělat. Volím tentokrát Canon 40D jako hlavní aparát na blesky, instaluji triggera a pouštím se do toho. Současně s tím instaluji Ricoh GX100 na druhý stativ a pouštím timelapse.
Bohužel pohledem na radar zjišťuji, že squall line trochu slábne a když už se občas blýskne, tak je to jednou na JZ poté na SZ, takže s jedním fotoaparátem nemám šanci zabrat celý obzor, tak se soustředím na „kompozici“ kolem pcherských větrných elektráren, které, jak zjišťuji, jsou už obě zase v provozu.
Zvažuji spuštění Go Pro HD kamerky umístěné na střeše auta, ale nakonec ji zase uklízím, protože mi přijde, že je už málo světla a žádný zázrak by takové video asi nebylo. Spokojím se s timelapsem.
Jak se čelo bouře blíží, začínám pomalu balit věci. Nejdříve uklízím Ricoha a s prvními nárazy větru celkem rychle i zrcadlovku. Jak oba fotoaparáty dávám do auta, slyším ránu, tak se ohlédnu a menší ze stativů leží na zemi. Jdu hned k němu, ale naštěstí vypadá neporušeně. Až doma později zjišťuji, že se trochu odřela hlava, což není žádná tragédie, pokud časem nenajdu ještě nějakou horší závadu.
Začíná pršet, fouká vítr, takže se dávám na pomalý ústup. Ještě se na chvíli přesouvám na druhé místo ležící nedaleko, abych měl výhled i na opačný směr, ale nevidím už nic zajímavého. Snad jen to, že po přechodu čela squall line došlo opět k obnovení jednotlivých bouřkových buněk a ty teď postupují dál na východ. Celkem zajímavá se jeví blesková aktivita na oněch jádrech, kde v jednu chvíli probíhají blesky co pět vteřin, ale většina CC nebo IC. Hádám, že výraznou většinu těchto blesků detekce vůbec nezaznamenala.
Tímto končí můj výjezd po měsíční pauze. Až doma při zpracování materiálů zjišťuji, že se Ricoh při timelapsu opravdu činil a zachytil dokonce čtyři blesky. To je milé překvapení. Tři stojí za ukázku...
D. Müllerová – OC Šestka letiště Praha
Tak jako většina z nás, ani já toho v neděli příliš mnoho neočekávala a věnovala se jiným aktivitám. Odpoledne jsme byli se Zbyňkem na návštěvě u Davida v Kolíně, a i když jsme věděli, že by večer něco přijít mohlo, nijak extra mě to nevzrušovalo. Na obloze jsem celé odpoledne pozorovala max. nižší kupovitou oblačnost, která se začala na západě lehce zvedat, až když jsem se večer vracela zpět do Prahy. Zatím se ale nic extra nedělo, proto jsem domů příliš nespěchala a SMS od Tomáše Chlíbce: „ve 20:30 je to tu“, jsem brala velmi s rezervou :-).
O to větší překvapení nastalo, když jsem dorazila kolem 19:00 domů a podívala se na radar. Zjistila jsem, že přímo od západu sem směřuje pěkně zformovaná linie bouřek. Neváhala jsem, sbalila, co se dalo, a spěšně jsem vyrazila na Šestku. Tam mě přivítala od západu se natahující kovadlina.
Za nedlouho jsem se po telefonu od Davida, který byl večerním vývojem také poměrně překvapen, dozvěděla, že lajna postupuje celkem rychle a na ní se vyskytují i silné nárazy větru kolem 20 m/s (v Německu to snad někde prý fouklo i přes 25 m/s). Brzy se na střeše obchodního centra objevil i Tomáš Chlíbec, vybalil svou výbavu a společně jsme s napětím sledovali, jak se postupně na obzoru začíná vykreslovat shelf, který sem tam osvítil nějaký blesk.
Bohužel čím víc se SQL přibližovala ku Praze, tím víc slábla a shelf se začal rozpadat. Navíc s již pokročilou dobou světla rapidně ubývalo stejně jako blesků, které by celou tu scénu osvítily.
Čelo přes nás přešlo za skutečně velmi silného větru zhruba kolem 21:00. Ačkoliv už jsem na Šestce od dubna nějaký ten náraz zažila, tohle bylo absolutně nej a i když jsem bohužel neměla možnost to změřit, těch 20 m/s to občas dát i mohlo. A stejně jako Honzovi o nějakých pár kilometrů dál, i mně se málem odporoučel k zemi stativ, který navíc není zrovna nejlehčí. Naštěstí jej Tomáš stihl v poslední chvíli duchapřítomně zachytit. Skoro s křížkem po funuse dorazila vedle nás jakási posádka neznámých pozorovatelů a při souboji s větrem se pokoušeli ještě pořídit pár snímků. Vzhledem k začínajícímu dešti jsme se s Tomášem ukryli do auta, se kterým to značně houpalo, takže jsme si mohli pomalu připadat jako na lodi :-).
A protože nám bylo jasné, že na Šestce to už pro tento večer skončilo, přesunuli jsme se za stále trvajícího deště na oblíbené noční pozorovací místo k Horoměřicům, kde došlo východním/ jihovýchodním směrem k opětovnému nastartování elektrické aktivity. Linie bouřek se za Prahou klasicky opět spojila, ožila a pokračovala k východu.
Přestože nás to zde opět trochu vypeklo, vypadaly i ty trosky lajny poměrně hezky a po velmi dlouhé bouřkové pauze to byl docela příjemný večer :-).
S tou silnicí musím souhlasit. Dne 22.6 jsem se odpoledne po práci vydal na kole za rychle rostoucím CB zhruba někde na Loděnicí. Cestou zpátky jsem navíc, ve snaze jet zkratkou,zabloudil, a tak mě první bouřka chytla v poli kousek od Bratronic. Pak se mi v pauze mezi bouřkami povedlo dostat aspoň na bratronickou zastávku, odkud jsem sledoval to nadělení. 2cm kroupy, spousta CG blesků, nad Družcem se podle místních objevilo tornádo (nebo tromba). Toť krátký příběh o lidské blbosti :-).Rád bych jel s vámi někdy na výjezd, protože mě při prohlížení vašeho webu (a jiných), užírá bezmezná závist.....
18:29:13
14.09. 2011
Tomáš Novotný
Částečně s Vámi musím souhlasit, nejlepší by bylo zde asi nebydlet :-) Ale hlavní důvod úprku k V. Dobré (a to nejen v tomto případě) je rychlostní silnice R6, díky níž můžu držet krok s bouřemi. To by po okreskách prostě nešlo, a není to otázka jen Kladenska. Když doopravdový stormchasing, tak jedině tam, kde jsou dálnice/rychlostky nebo dobré státní silnice.
19:25:17
13.09. 2011
Radek
Nechci vypadat jako hnidopich, ale jezdit na Doberský letiště lovit bouřku je čirá bláhovost. V okolí Kladna je "divnej vzduch", nebo co, ve kterém se konvektivní oblačnosti moc nedaří, a příchozí bouřky se většinou začnou fofrem rozpadat. Lepší to je buď víc ke Slanýmu, nebo k Nižboru, ale to, počítám, víte :-)
23:49:20
27.08. 2011
zbyněk
Hezké fotky,a moc zajímavé stránky.
http://zbynkuv.blog.cz/1106/pri-bouri
