Autor: M. Janoušek

M. Janoušek – Slánsko

  Začlo to jako jeden z těch zbytečných výjezdů, kdy má člověk pocit, že by se měl jet na něco podívat, a když je na místě, tak zjišťuje, že vlastně není na co. Tentokráte tomu bylo jinak. Radar ukazoval, že nějakých 100 km severozápadně by měl být cumulonimbus, který navíc  podle údajů z družice nemá před sebou žádnou oblačnost, která by při pohledu na něj překážela. Z oken v prvním patře tím směrem však nemám skoro žádný výhled, nemluvě o pozici takto nízko nad zemí. Nezbývalo, než vydat se na kole na nejbližší pozorovací stanoviště. 

  Cestou jsem občasnými průhledy mezi baráky nic zajímavého neviděl a už jsem byl toho názoru, že jsem se opět unáhlil. Netrpělivě se ohlížím ještě ze silnice směr Mšec pár set metrů před cílem – a hle – něco nevídaného. Konvektivní mraky v podobě jakýchsi žlutých plamínků. Tak takovouto formaci jsem ještě neviděl! Ale výhled kazí budova. Následoval přesun směrem západ. 

  To se kupy najednou ještě více vzedmuly, přitom nabraly žluto-oranžových odstínů. Nádhera! Proužky sotva zrozených a rázem rozpadlých kovadlin byly odfouknuty shodně severním směrem. K tomu vyrážely ze země velice ostré nové kupy hrající různými barvami. Vyrůstaly z jakéhosi stratocumulu, který doslova podtrhával jejich eleganci.

  A ještě další přesun – opět trochu na západ na ostrůvek navršené zeminy u mimoúrovňového křížení silnice. Podívaná naštěstí stále pokračovala. Jedna kupa výrazně posílila a udržela si aktivní kovadlinu. Na jižní straně přitom kontinuálně dorůstala. Přitom slunce konvekci opět ozářilo v dalším provedení, tentokráte vynikla vrstva konvekce dosud schovaná pod stratokumulem. Zatímco vršek byl oranžový, střed šedožlutý, tak nejnižší vrstva se zbarvila do zářivě růžové. Poté zrůžověla většina plochy konvekce. To se kovadlina začala již více vytahovat, protože zřejmě tou dobou působil značný střih větru. Na závěr se na její západní straně vytvořily malé růžové mammaty.

  Poté jsem se vrátil domů, protože mi docházela moje tou dobou ještě jediná baterie u foťáku, a bál jsem se, abych nepropásl případné blesky. Po částečném nabytí jsem se opět vrátil do terénu. Bylo velmi divné, že v tak dobře zformovaných cumulonimbech vůbec žádné blesky nebyly. To je trošku škoda, ale nemůžeme zase chtít všechno. Dvojice těchto cumulonimbů odstupujících na sever vydržela ještě téměř hodinu. 

Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující vývoj konvekce v Severních Čechách. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 6986.2 kB

  Řekl jsem si, že kdyby zítra – 16.6.2016 („den supercel“) – přišlo úplné fiasko, nebudu z této situace odcházet se zklamáním. To se mi sice úplně tak nepovedlo, když jsem viděl triumfální úlovky kolegů, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem obstojně vyfotil po dlouhé době něco, co považuju za svůj směr ve focení bouřek. Mimochodem je to už potřetí za sebou, kdy se mi nejhezčí cumulonimbus podařilo vyfotit právě díky dobré dohlednosti.

Související odkazy:

http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=50&t=1666 – Bouřky 15.6.2016 ve fóru A.S.S.

http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav