Autor: J. Drahokoupil

První halové jevy jsem pozoroval již cestou na dovolenou na italský ostrov Sardinie. Během letu jsme se v oblasti nad Alpami dostali ve  výšce kolem 10,5 km do vrstvy cirrostratu. Díky tomu bylo možné sledovat hned několik halových jevů. Především to bylo malé halo, dále pak krátce obě parhelia a v momentě, kdy se pod námi vyskytovala nižší vrstva oblačnosti tak bylo pozorovatelné i spodní Slunce nebo-li subsun.

První tři dny mé dovolené bylo jasno, ale ve středu 6. 9. se nad oblast Sardinie rozprostřela rozsáhlá vrstva oblačnosti v podobě slabého cirrostratu postupujícího cca od západu z oblasti tlakové níže vzniklé u  Baleárských ostrovů.

Tato situace dala vzniknout velkolepému halovému představení. Od okamžiku, kdy jsem spatřil první halový jev (cca 12:15 SELČ), tak byla různá hala pozorovatelná po celou dobu až do západu Slunce a poté i u vycházejícího Měsíce.

Nejdřív jsem z okna spatřil parhelický kruh. Vyběhl jsem tedy ven před hotel, kde se mi naskytla úžasná podívaná. Kolem Slunce bylo kompletní malé halo (horní i dolní dotykoví oblouk se navzájem spojily, tedy se jednalo o circumscribed halo), které bylo velice intenzivní a dále též kompletní parhelický kruh a to poměrně jasný. To bylo poprvé, co jsem parhelický kruh viděl.

Na základě analýzy Patrika Trnčáka vznikl následující dvojobrázek s  upravenou fotkou a grafickým schématem z programu Halosim, z kterého vyplývá, že zde byl přítomny i slabě partrné Wegenerovy oblouky a také velké 46° halo.

Situace se dále vyvíjela a postupně se objevovaly další halové jevy. Například infralaterální oblouk.

Dále se vykreslilo pyramidální 9° halo, které jsem také viděl prvně. To byl asi nejhezčí okamžik tohoto dne – parhelický kruh, circumscribed halo a 9° halo najednou.

Poté jsem ještě zaznamenal na okamžik slabá parhelia. Především to pravé bylo viditelnější.

Celá tato „show“ trvala necelou hodinu a pak již bylo viditelné jen malé halo – bud kompletní nebo jen části, ale vždy byla vidět aspoň část.

Později odpoledne, když jsem jev již pozoroval z pláže, tak se objevila obě parhelia, přičemž levé bylo později velmi intenzivní. Patrný byl i  horní dotykový oblouk.

Jak Slunce klesalo k horizontu, tak se objevil také výrazný cirkumzenitální oblouk a též supralaterální oblouk.

Poté se v blízkosti levého parhelia objevilo dokonce 18° parhelium!

Už jsem si říkal, že tomu všemu schází snad jen halový sloup, a tak jsem se rozhodl zůstat na pláži až do západu Slunce. Halového sloupu se nakonec u Slunce nedočkal, protože na západě byla silná vrstva cirrů. Ale co se nestihlo u Slunce, to se ukázalo u Měsíce, který vyšel na východě současně se západem Slunce. Horní i dolní halový sloup u Měsíce zde reprezentuje pouze jedna následující fotka, protože v momentě, kdy jsem se chystal fotit s pomocí stativu, tak jsem byl doslova napaden hejny komárů. Všeho jsem musel okamžitě nechat a v panice :-) jsem odtamtud utíkal. Tato jediná fotka byla tedy pořízena za cenu mnoha ohromných kousanců a nepochybně také ztrátou několika deci krve, která teď létá někde po Sardinii :-).

Pozdě večer jsem se pak již řádně oblečen proti obtížnému hmyzu vydal ven ještě vyfotit malé měsíční halo.

Na závěr musím říct, že jsem ještě nikdy neviděl takovou halovou podívanou a už vůbec ne s tolika více či méně vzácnými jevy. Byla to má první zkušenost s parhelickým kruhem, Wegenerovými oblouky, velkým halem, 9° pyramidovým halem, 18° parheliem nebo supralaterálním obloukem.

Zde je nutné poděkovat Patriku Trnčákovi, který mi výrazně pomohl určit mně doposud neznámé druhy hal a obohatil mě tím tak o nové zkušenosti.