Autoři: M. Sedlmajer, R. Sedlmajer, J. Drahokoupil

Vzhledem k pokročilé roční době jsme již letos s možností výjezdu nepočítali a letošní bouřkovou sezónu považovali za uzavřenou. Toho dne nás však vylákal na výjezd pohled na radar – na severozápadní hranici naší republiky se dokonce ojediněle blýskalo a naším směrem postupovala fronta doprovázená poměrně velkými nárazy větru a srážkami. K výjezdu lákaly také poměrně mohutné kupovité oblaky spolu s několika cumulonimby.

Během několika chvil jsme byli připraveni vyrazit – ale vzhledem k tomu, že Jan Drahokoupil měl velký oběd:-) jsme vyjeli obhlédnout situaci pouze ve složení Mirek a Radek Sedlmajer. Jako obvykle jsme vyrazili „Na Rovina“, kde se nám naskytnul nepříliš přehledný pohled na severozápadní obzor – severněji prokukovaly mezi nižší oblačností kupovité oblaky, kdežto západní obzor pokrýval poměrně souvislý srážkový pás. Nárazy větru byly velmi silné a my neměli anemometr – proto jsme urychleně dojeli vyzvednout naobědavšího se Jana Drahokoupila a vyrazili opět na naše oblíbené pozorovací místo.

Během několika minut nás zkropily první kapky, ale ani to nás neodradilo od měření rychlosti větru. Jan Drahokoupil statečně vystrčil ruku z auta na straně odvrácené od větru a měřil jeho sílu – nárazy několikrát dosáhly úctyhodných 21 m/s, přičemž průměrná hodnota se pohybovala těsně nad 10 m/s. Během celého měření byl anemometr vystavený větrem hnaným srážkám – bylo to poprvé, kdy jsme ho vyzkoušeli v takto obtížných podmínkách. Po necelé půlhodině strávené na místě průběžným měřením a pozorováním situace – kdy střídavě pršelo, střídavě ne a nárazy větru mírně slábly – jsme se vzhledem k postupu masivního srážkového celku naším směrem rozhodli se pokusit ho obejet a pozorovat ze severní strany a zároveň si otevřít prostor na zajímavě se vyvíjející severní obzor.

Naše cesta nás tentokrát zavedla poměrně daleko od obvyklých stanovišť – poté co jsme zavrhli slánské letiště a kopeček nad Studeněvsí, jsme dorazili na pozici na místní silnici Otruby–Královice nedaleko železniční zastávky Královice. Zde se nám otevřel pohled jižním směrem na oblačnost, které jsme se chtěli vyhnout, avšak pohled severním směrem byl zakrytý druhou stranou údolí. Chvíli jsme na místě setrvali, opět měřili vítr (s průměrnými hodnotami okolo 7 m/s) a fotografovali okolní výjevy – naskýtal se nám pohled na kupovitou oblačnost zhusta zakrytou nižšími a bližšími oblačnými vrstvami.

Také proto poměrně rychle padlo rozhodnutí vydat se na protější stranu údolí a vyjet za tuto terénní překážku. Bez mapy jsme se sice vydali delší trasou (a s mírným zaváháním v Dřínově:-), ale přesto jsme se zdárně dostali až ke zlonickému nádraží, kde jsme se na čas usadili. Vítr opět zesílil a od západu se na nás pomalu tlačily srážky, ale před jejich příchodem se nám ještě naskýtal zajímavý pohled na dnes nejlépe viditelný cumulonimbus. Na východním obzoru se mezitím odehrávalo barevné divadlo – díky potrhané rychle postupující oblačnosti stojící střídavě v cestě slunečnímu svitu se na vzdálených srážkách postupně vybarvovaly všechny barvy duhy – od všech pohromadě, přes jasně žlutou, křiklavě zelenou nebo výraznou růžovočervenou. Toto se opakovalo během následujících pěti minut doslova každou chvíli. V jednu chvíli byl pozorovatelný zajímavý jev – tři duhy, jednu dále od ostatních na severovýchodě a dvě (vzájemně inverzní) na východním obzoru. Ve skutečnosti se jednalo o částečně viditelnou dvojitou duhu, ale jev se nám tolik líbil, že jsme kvůli lepšímu výhledu vylezli i na hromadu hnoje:-)

V zápětí nás zkropily první kapky a nad nás se natlačila dramaticky vyhlížející základna dešťového oblaku – vítr opět zesílil do hodnot naměřených dříve „Na Rovinách“ (mírně přes 20 m/s) a kdyby se objevila húlava, nebylo by se příliš čemu divit.

Nepřízeň počasí nás zahnala do auta a my se vydali zpět ke Slanému – přes Dřínov, Královice a Trpoměchy ještě s krátkou zastávkou na vrcholovém bodě silnice Trpoměchy–Slaný. Srážky nás však dostihly i tady, ale to nám nezabránilo prozkoumat místo s potenciálně dobrým výhledem pro příští výjezdy – na severozápad mířící bývalou hlavní silnici Slaný–Louny, která dnes končí v polích.

Tímto jsme náš výjezd ukončili a s ním pravděpodobně i celou letošní sezónu. Tento výjezd hodnotíme veskrze pozitivně – po dlouhé „bezvýjezdové“ době jsme si protáhli kosti, vyzkoušeli anemometr v náročnějších podmínkách i s novými možnostmi upevnění na ministativ a v neposlední řadě otestovali i dvě nová pozorovací místa – u zlonického nádraží a na konci uzavřené hlavní silnice na severozápadě Slaného. Dlužno ještě dodat, že na Kolínsku tato fronta opět zesílila a přívaly vody a silný nárazový vítr způsobily pád několika stromů a zatopení sklepů.