Autoři: D. Müllerová, J. Drahokoupil, M. Janoušek, K. Plšková, T. Chlíbec

D. Müllerová, J. Drahokoupil – Brandýsek, okr. Kladno

text: Dáša

  Po celkem dlouhé bouřkové pauze, kdy nás zde zabavovala stacionární tlaková níže, která nám sem posílala akorát tak jeden „zelený lívanec“ za druhým, působila povodně a na facebooku záplavu hlášek typu „květen - topím jak kretén“..., konečně přestalo pršet a teplota se vrátila ze stavu březen-duben do normálu. Brzy na to se na modelu GFS pro hodnoty CAPE konečně objevila i jiná barva než modrá, která v tomto případě není dobrá, a my - bouřkově vyhladovělí, zavětřili šanci, ač tedy radost z možných úlovků se trochu mísila s obavami, aby případné přívalové srážky nenatropily v již nasyceném povodí opět nějakou neplechu. V pátek 7. 6. jsem v rámci bouřkového absťáku oželela i poslední řádný meteokroužek v tomto školním roce (promiň, Stano) a ač se nic extra nečekalo, rozhodla jsem se jít držet bojovou pohotovost na Šestku, až jsem nakonec skončila u Honzy v Brandýsku. Bouřky se ovšem držely dostatečně na SZ a navíc to se svou životností nepřeháněly, takže nemělo moc smysl se někam vydávat, tudíž jsme natrénovali akci na vzdálených kumulech a bylo hotovo.

  Na druhý den to vypadalo přeci jen již o něco nadějněji, kdy SZ už dostal alespoň jedničku Estofexu a předpovědi slibovaly vyšší četnost bouřek, a tak jsem se kolem poledne opět ocitla u Honzy v Brandýsku, kde jsme společně drželi bojovou pohotovost hypnotizováním radaru, chozením po zahradě s vyhlížením nečeho vyššího než cumulus congestus a k nelibosti Honzova tatínka i vyhrožováním, že naše účast na večerním grilování je značně nejistá. Bouřkám se ovšem navzdory předpovědi ani dnes moc nechtělo a opět se držely v dostatečné vzdálenosti od Brandýska, přestože nás jedna zabydlená na Rakovnicku vytáhla na Rovina. Zde ovšem nic extra vidět nebylo a tak jsme následně popojeli i o kousek dál k obci Třebušice, kde jsme se alespoň pokochali pohledem na Říp včetně naprosto nespolupracujících kumulů, které nechtěly vyrůst a raději se rozpadaly. Po návratu na Rovina jsme ještě nad tmavým jihozápadem, chvíli zvažovali, jestli tedy nepůjde Mohamed k hoře, když hora nejde k Mohamedovi, ale po telefonické konzultaci s Tomášen Novotným, který byl poblíž v terénu jsme se dozvěděli, že není příliš o co stát, a tak jsme to vzdali a vrátili se do Brandýska s tím, že se nakonec přeci jen večerní grilovačka bude konat i s námi. Bouřka na Rakovnicku nás konečně přestala trápit a zdechla. Vzhledem k tomu, že na obloze přibylo značné množství nižší oblačnosti, předpokládala jsem, že dojde k útlumu konvekce a už jsem s ničím nepočítala.

  Po krátké procházce po okolí a po návratu Honzovy maminky z práce jsme na zahradě usedli k večeři, když navzdory mému očekávání Brandýsské oko zřejmě přestalo fungovat a přímo před námi se začalo drápat do výšky cosi se stále tmavnoucí základnou. „Podívej se, jak je to nacucaný vodou“, dráždil Honzu tatínek. Netrvalo dlouho a bylo patrno, že se v klidu nenajíme, neboť se ozvaly první hromy a poté, co jsme do sebe vše spěšně naházeli, následovala panika a úprk na Rovina, ještě ke všemu za autobusem, který nás brzdil... Na místě se před námi rozprostírala tmavá stěna, kterou protínaly blesky a bylo patrno, že to asi nebude žádná vysrávka. Za nedlouho se po straně začal formovat jakýsi útvar, který nám poněkud zvýšil tep. Honem do kufru pro výbavu. Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsem otevřela svůj fotobatoh a zrcadlovka nikde – hned mi bylo jasné, kde je. Při příchodu z procházky jsem ji odložila u Drahokoupilů na poličku, kde jistě spokojeně odpočívá, zatímco já tu jdu do kolen... Ve stavu „na prášky“ jsem se chopila alespoň svého kompaktu G12, který sice vůbec není špatný, ale zrcadlovka je zrcadlovka a pustila jsem se do akce. Útvar stále nabýval nebezpečnějších tvarů a my na to zírali jak vyorané myši. Co to je? To není možné, přeci jsme viděli sondážku, která rozhodně žádné terno neslibovala... Honza posílá rychlou fotku z mobilu na Twitter s dotazem a žhaví mobil – na doppleru prý nic, ale ten tvar, to zakřivení a na radaru bylo patrno, že došlo ke splittingu... Kdyby tomu podmínky odpovídaly, asi bychom nepochybovali, že vidíme supercelu. Honza spouští timelapse, škoda, že jsem tu nebyli o chvilku dřív... Za chvíli se to rozpadá – na supercelu příliš krátké trvání... a nás do auta zahání kapky.

   

Radarová animace vzniku dvou bouřkových jader... severní jádro vizuálně připomínalo supercelu... © Český hydrometeorologický ústav Velikost: 4489.2 kB

 Přesunuli jsme se tedy víc na SZ k letišti v Panenském Týnci, kde byl pěkný výhled na J-JZ i Z. Bohužel obě buňky už mezitím umřely, tak jsme se alespoň pokochali západem nasvíceným torzem kovadliny a soustředili se na další jádro, které se objevilo u Berouna a řádně se to tam rozblikalo...

 

Radarový snímek s detekcí blesků CELDN ve 21:30 SELČ s bouřkou u Rakovníka. Křížek značí Brandýsek. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 262.6 kB

  Abychom se vyhnuli srážkám, vzali jsme to zadem na Rakovník v dobré víře, že tam za sucha nafotíme zezadu ještě nějaké blesky. Bohužel nejsme na pláních v Americe a v této zalesněné a kopcovité oblasti jsme jen těžko hledali vhodné místo k zastavení, takže než se nám podařilo najít nějaký pěkný výhled, bylo již po všem. Malinké zklamání na konci jinak zajímavého výjezdu. Kolem Nového Strašecí jsme projeli do Prahy, kde mě Honza vysadil a pokračoval domů do Brandýska.

  Stále nám ovšem vrtalo hlavou, cože jsme to tedy vlastně na těch Rovinách viděli. Mezocyklona to asi opravdu nebyla. Doppler to nepotvrdil a střih na polední sondážce byl neslavný – večerní sondáže z Prahy už bohužel nejsou. Nebo to byl spíš shelf? Či nějaký vnořený lentikulár, z čehož si dělal Tomáš Prouza srandu – altokumulus lenticularis cumulonimbogenitus? To asi taky ne. Podobný útvar, ale menší a méně výrazný se mi podařilo zachytit minulý rok i na slabší bouřce. Se zajímavým nápadem přišel David Rýva, že by se mohlo jednat o nucené nasávání do bouřky přes zádržnou vrstvu, která se tam s podvečerním klesáním teplot při povrchu utvořila, což způsobilo vrstevnatý vzhled celého útvaru. Supercelu jsme tedy tentokrát neulovili a kdoví, kolik lidí se už nechalo takhle nachytat. Nicméně podívaná to byla pěkná i přes chybějící nový přírůstek do databáze :-).

  Na závěr přidáváme polední sondážku z Prahy:

---

M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno

  Ve večerních hodinách se vyskytovalo několik bouřek v dálce na JZ, ze kterých k nám dosahovaly pouze kovadliny. Jejich postup naším směrem byl však pomalý a zůstávalo pouze přáním, aby něco dorazilo. Přesto jsem se rozhodl vyjet na obhlídku. Cestou jsem potkal a zastavil se s jedním kamarádem na pokec. Oblohu jsem při tom nesledoval, a to byla možná chyba... To se změnilo, až když se z jižních směrů najednou ozval zřetelný hrom. Když jsem získal lepší výhled, zjišťuji, že tak 15 km jižně právě vznikla nová buňka s pěkně rovnou základnou a temnou kupovitou strukturou. Hromy se opakují pravidelně, ale zanedlouho se vrchní část začíná zakrývat nízkou oblačností a podívaná přechodně končí.

  Asi po deseti minutách se ale tato oblačnost odsouvá více na JV a ukazuje se postupně vrchní část kovadliny. Občas prokukují i nové congesty, které se také postupně formují do kovadlin. Zakrátko se však začíná dít něco nečekaného – ze základny se propadá zajímavý útvar! I po stěnách základny se začínají vytvářet vodorovné linie a útvar postupně jasně připomíná wall cloud. Nicméně měřitelné vlastnosti této bouřky se k jejímu supercelárnímu charakteru tváří dosti zdrženlivě.

 

  Je patrné, že bouřka se přibližuje. Kovadlina se vychyluje ještě více k zenitu, zatímco základna se srážkovým polem se drží horizontu – a je problém. Scéna se brzy vymyká možnostem mého objektivu. Taktéž kovadlina je příliš světlá, než aby se dala fotit současně s černou základnou při mém dynamickém rozsahu 10 EV. I tak se některé fotky docela povedly.

      

  Hromy v tuto chvíli už burácely mnohem blíže a v intervalu i několikrát do minuty. Je zřejmé, že se bouřka dosti přiblížila. Srážková mlha už zahaluje i sousední vesnice. Blesk, který udeřil asi 1,5 km jižně mě docela vyděsil a proto z místa odjíždím. V tu chvíli se však bouřka právě rozpadá a přináší jen poprchávání.

---

K. Plšková (Sumie_dh), T. Chlíbec – Litoměřicko; Kladensko

  Podmínky pro tento den na modelech a sondážích sice nic extra nebyly, ale na vývoj bouřek to stačilo. Takže je čas zabalit, házím věci do kabele, počítám dráty, hledám anténu, když tu zvoní telefon. Vyhrabat jej v předvýjezdním chaosu nebylo vůbec jednoduché. Volá Tomáš. Jak se ukázalo, chce spojit výjezdy dohromady.

  Domluvili jsme se na sraze u Nové Vsi, nechávám si poslat souřadnice a jede se ven. Cestou tankuji ve Kbelech, kde se zrovna konal letecký den. Projíždějící Twingo se po akustické stránce před letadly nemuselo vůbec stydět. Sjezd na stanoviště jsem samozřejmě přejela, dokonce dvakrát. Po chaosu a nadhánění jsme se konečně setkali a od Nové Vsi jsem pokračovala jako nowcastingový doprovod. Pokračovali jsme povodňovými objížďkami mezi zbývajícími jezery vody směrem k Litoměřicím, kam se natahovala kovadlina ze sousední buňky. Jednotlivé cely byly tentokrát téměř stacionární, povětšinou vázané na orografii - konkrétně příhodné podmínky na závětrné straně hor dělaly bouřkám dobře. Až na výjimky byly tyto buňky nepříliš elektricky aktivní. Právě tuhle výjimku jsme si vyhlédli k návštěvě směrem k Děčínu - systém visící na polské závětrné straně hor s rostoucími buňkami okolo.

  První bouřka nadějná se ukázala nedaleko Stružnice okolo 16:50. Po stránce bleskové aktivity se moc nepředvedla (pokud ano, zásadě intracloud blesky nebo CG utopenými v dešti), ale srážkové pruhy stály za to. I vyprodukované nárazy větru skoro nebyly nárazy, spíše vánek - max 4,2 m/s. V průběhu dokumentace pokojně odumřela.

 

  Posun proběhl směrem blíže k hranicím. Cestou byla odfocena krásná duha s podružnými oblouky u Velké Bukoviny.

  U vsi Žandov se nám podařilo zabrat pěkné stanoviště, i když jeho objevení stálo nějaké to hrabání kol v bahně. Kolem 17:50 bylo vidět pár slabých blesků. Buňky v této době na aktivitě spíše ubíraly. Právě pozorovaná měla opět pěkné srážkové pruhy, jinak absolutně bez náznaku další struktury.

 

  Zatímco jsme pozorovali tuto, hlavní systém se odebral do věčných lovišť také. Na vývoj nových buněk to už nevypadalo, takže bylo rozhodnuto o návratu domů přes Ústí nad Labem. Tam nás opět zdržela duha.

    

  Kolem Labe byla pasivně provozována postpovodňová turistika. Vzpomínala jsem na podzim, kdy jsem tady byla na sraze a exkurzi, což s sebou nese procházky po okolí a focení místních fabrik. Poflakovali jsme se tenkrát na březích u pivovaru ve Velkém Březně. To všechno bylo teď pod vodou. Labe mělo v tento termín již po kulminaci, ale stále vypadalo dosti hrozivě a hlavně odkrylo to co po sobě nechala velká voda.

  Další zastávka se konala u obce Žim, opět kvůli duze. Vlastně to vypadalo, že pořádáme rainbow chasing. Skóre - bouřky: 2 ks, blesky: skoro nula, duhy: 3 ks.

  Naděje na další bouřky svitla až při vývoji buněk u Slaného. Zpět v Nové Vsi jsem přesedlala zpět na svoje auto a následovala jsem Tomáše. Příšerný kravál prozrazoval, že ve výfuku je zase díra -..-

  Cestou byla viděna obskurní struktura na základně jedné z buněk, kterou vyfotili ostatní pozorovatelé. Tato "jakosupercela" byla zcela obyčejnou buňkou a je důkazem, že i tyto bouřky mohou vytvořit neobvyklou strukturu v dobré konstelaci podmínek. Jak potvrzují i ostatní pozorování, útvar se velmi rychle rozpadnul. Chvíli jsme se pozdrželi na zabraném stanovišti. Poznámka pro příště: zapnutý lightening trigger fotí blesky mnohonásobně lépe než vypnutý lightening trigger :-).

   

  V duchu rčení "jednou zdechnou všechny" uhynulo zanedlouho i sledované jádro. Cosi se začalo tvořit ještě nedaleko Kačice. Vlastně se nám už ani nechtělo tam jet, ale jelo se.

  V 21:16 zabíráme místo nedaleko jmenované vsi. Západ Slunce se postaral o pěkné světlo a přibližující se systém začal produkovat kýžené výboje. Vydržel tak činit přibližně hodinu. Urvala jsem jazýček na triggeru (zase...), ale test 60D v kombinaci s touto krabičkou proběhl uspokojivě. Windmaster nic zajímavého nenaměřil,  bouřky byly prostě příliš daleko. Po odeznění bleskové aktivity jsme se rozprchli k domovům. Při odjezdu málem zůstal na místě stativ. Sečteno, podtrženo  -  pohodové zakončení dne za perfektního světla.

      

---

Související odkazy:

http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=47&t=1269 – Bouřky 8.6.2013 ve fóru A.S.S.

http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav