Autoři: D. Erban, L. Opalecký, P. Šťastný, J. Džugan, M. Janoušek, T. Novotný, L. Tuháček, D. Müllerová, J. Drahokoupil

 

Dominik Erban, Lubomír Opalecký, Petr Šťastný, Jan Džugan – Hof, Bavorsko a Aš, okres Karlovy Vary

  Jelikož v létě pravidelně sledujeme většinu modelových výstupů, nemohlo nám uniknout to, co mělo přijít první srpnový den. Tehdy vrcholilo léto a teploty se měly dostat na vůbec nejvyšší hodnoty v roce 2017, načež je měla srazit výrazná studená fronta od západu s velmi silnými bouřkami. Původní výstupy, kde měla fronta přejít svou nejsilnější částí přes severozápadní pohraničí ale vzaly za své a opět se tedy mělo stát hlavním bouřkovým dějištěm Německo.

  Podmínky pro vznik bouřek byly hlavně ve středním Německu impozantní, až to vypadalo na bouře desetiletí, ne nepodobné těm u nás z konce července 2005. CAPE dosahovalo hodnot okolo 3000 J/kg s překryvem silného střihu větru ke 30m/s. Silné byly i přízemní hodnoty střihu a helicity, což hrálo do karet tornádům vázaným na mezocyklony. Scénář se měl udát tak, že zprvu vzniknuvší buňky se díky dynamické podpoře stanou rychle supercelami, které se s večerem spojí do rozsáhlejších MCS, kterých mělo být hned několik. V nočních hodinách pak měly některé jižnější systémy překročit naše hranice, severní pak pokračovat do Polska. My jsme ale chtěli chytnout bouře ještě za dne, což znamenalo jet do Německa. Sešli jsme se tedy odpoledne v Aši a vyrazili za hranice, prozatím zhruba do prostoru severně od Hofu v severním cípu Bavorska, který funguje jako důležitá dálniční křižovatka. 

  Explozi konvekce jsme očekávali napjatě s každou minutou i přesto, že severně od nás se podezřele roztahovala nějaká podivná vrstva altocumulu a altostratu. Zastavili jsme kousek u Hofu u jednoho vysílače a rozhodli se čekat, co bude dál. Během pauzy jsme si na internetu vyzkoumali polohu některých německých stormchaserů, přičemž většina z nich byla severně od nás v prostoru trojky, kam se ale natahovala oblačnost a ještě více severně dokonce trvale pršelo. Celá situace se nám zdála velmi podivná, proto se nikam více k severu raději nejelo.

  

  Nepříjemný pocit z nastávající situace se potvrdil s tím, jak se blížil večer. Oblačnost rychle pokryla většinu oblohy a brzo na to vyšly na ESTOFEXU mezoměřítkové diskuze s tím, že iniciace konvekce v prostoru stupně 3 selhala a nakonec se hlavní dění odehraje více jižně a východně od původně předpokládané oblasti... ke všemu i ve slabším podání. Byli jsme rádi, že jsme si neudělali „výlet“ až někam 300km daleko a měli jsme možnost se rychle vrátit do Aše. Vítr od severozápadu se nám ale vůbec nelíbil, zdálo se, že fronta přejde nakonec bez bouřek. Navíc jsme si všimli konvekce kousek severně od Krušných hor, čímž jsme si vysvětlili náš předpoklad, že to dnes u nás bude bez přímého přechodu a slíznou to oblasti daleko na východě.

  Konvekce však po pomalém začátku rychle explodovala do výšky a vytáhla nás do terénu, tentokrát se jelo na vyhlídku nad Horními pasekami kousek východně od Aše. Konvekce jakoby úplně zešílela, nad jednotlivými bublinami se tvořily četné pileusy, bohužel tu nejhezčí fázi jsme promarnili v zástavbě nebo mezi stromy. Když už jsme dorazili na vyhlídku, ta nejfotogeničtější fáze byla pryč a bouře přešly do své vrcholné fáze.

  

  

  Na severovýchodě se teď tyčila ohromná hradba cumulonimbů. Na radaru jsme poznali linii bouří se supercelou na jejím jižním konci. I na tu vzdálenost jsme mohli pozorovat některé specifické rysy, jako třeba clear slot s rozpouštějící se oblačností na zadní straně. Asi za půlhodiny sledování pak byly bouře zakryty bližší oblačností středního patra.

  

Radarová animace bouří postupující skrz Sasko © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 4477.6 kB

  Tím jsme si mysleli, že „lov“ pro dnešek skončil. Celkem citelně se ochladilo na nějakých 22°C a foukalo od severozápadu. Padl ještě nápad, že by se jelo do Plzně, která měla i nyní večer teplotu přes 30°C. Pak se ale začaly na radarových odrazech vynořovat z deště jdoucího od západu oranžové a pak i červené odrazy. Vytvořily se tam bouřky, které stále nabíraly na síle. Se stmíváním jsme spatřili za obzorem první blesky, jak osvětlovaly oblohu na západě, posléze bylo vidět, že velká část blesků jsou CG. Jako pozorovací místo tentokrát vzhledem k okolnostem jsme zvolili kamennou Ašskou rozhlednu s ochozem a vnitřním, sklem chráněným prostorem. Parádní místo s perfektním výhledem a přitom i bezpečné.

  Na rozhledně se nám zjevilo celé panorama přicházející bouře. První věc, která nás zaujala, byla ta, že skoro všechny blesky v této fázi bouře byly CG, které měly četnost přibližně v intervalu 3 sekund. Byla to ohromující podívaná. Taková která se vídá jednou za několik let.

  

  

  

  Přitom struktura bouře nebyla příliš výrazná. Před bouří se rozprostíral oblak Undulatus asperitas se svým typicky zvlněným povrchem připomínající mořskou hladinu. Následovala hrana bouře s nízkým arcusem, který se s přibližováním bouře dále rozpadal, dál pak následovalo samotné srážkové pásmo. Většina blesků přitom šlehala z oblasti hranice mezi vtokem a srážkovým pásmem.

  

  

    

  Říkali jsme si, že pokud bouře v takové intenzitě vydrží až nad naší pozici, bude to zatěžkávací zkouška pro naše oči i uši, jelikož hromobití bylo i ze vzdálenosti několika kilometrů silné a nepřetržité. A představa toho to dění nad našimi hlavami nám radost nedělala.

  

  Z bouře šel až strach. Dokáže nás rozhledna uchránit? Šance, že udeří přímo do ní je celkem vysoká, když jde o nejvyšší bod v okolí. Avšak se tak nestalo. Mnoho blesků sjelo přímo dolů do města, nebo okolních kopců, k nám ale naštěstí nic. Bouřka také nad našimi hlavami lehce zeslábla, ubylo i CG blesků na úkor CC blesků, které později začaly dominovat.

  

Postup bouří do Čech... © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 3372.2 kB

  Projevy bouřky nebyly kdovíjaké. Déšť byl sice silný, ale rozhodně to nebyl žádný přívalák. Kroupy se nekonaly. Bouřka byla při svém přesunu k východu stále méně zajímavá, blesky byly nyní výhradně mezimračné a strukturu v týlu bouřky nešlo očekávat žádnou.

  Jelikož šly ještě další vlny bouřek jižněji na Tachovsko, včetně několika možných supercel a my měli v nádrži ještě dost benzínu a času bylo dost, zkusili jsme ještě podniknout výjezd do oné oblasti a zkusit štěstí na noční, osvícenou strukturu. Podezřelou buňku, která vykazovala stále bílý odraz jsme sice stihli, ale opar byl tak silný, že nešlo skoro nic vidět. Blesky dokázaly více osvítit ten opar, než strukturu bouřky. Další bouřky, které přišly záhy, pak přinesly několik blízkých úderů CG blesků, to ale byla úplná tečka za tímto dnem. 

Video z celého dne:

  Den hodnotíme jako pomyslný vrchol sezóny 2017. Bouřky byly sice chudé na zajímavé struktury, nicméně ta blesková “baráž” tomu dala pořádné grády. Navíc snaha byla celkem nízká, když to srovnáme s květnovými a červnovými bouřkami.

Bouře v pozdější fázi, tak jak je zaznamenaly radary CZRAD. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 2319 kB

---

M. Janoušek, T. Novotný, L. Tuháček – Chemnitz, Drážďany - Německo; Chomutov - ČR

  Že nezůstanu jen v České republice jsem začal zvažovat hned ráno, a to poté, co jsem si jako obvykle zobrazil předpověď ESTOFEXu a uviděl mapu, jaká už tam dlouho nebyla. Když to shrnu, tak v Čechách jsme se nacházeli mezi dvojkou a jedničkou, hlouběji do Německa byla dokonce trojka. Krátce nato mi volá Tomáš Novotný, jestli prý s nimi nejedu do Německa, že se mám do půl hodiny rozmyslet. Bylo to docela těžké rozhodování, protože i Slaný mělo slušné naděje a znám, jak to s bouřkami vypadá, když nejsem doma. Naproti tomu trojka se tady jen-tak zase opakovat nebude a výjezd už je naplánován a připraven. Vzhledem k dosavadnímu (ne)vývoji jsem po dohodě s kolegy vyjel až krátce po poledni a to na jedno parkoviště poblíž Rakovníka, kde jsme se sešli nejprve s Lubošem. Přesedlal jsem do jeho auta a vyjelo se k Nechranické přehradě, kde jsme nabrali Tomáše.  Po cestě jsme si vyprávěli své nejnovější bouřkové zážitky i neúspěchy, takže to utíkalo docela rychle, a to že jsme už v Německu, nám připomněly až nápisy na dopravních značkách v místním jazyce. 

  Potom začal Tomáš mluvit o „nádherných pozorovacích stanovištích v okolí Zchopau, které si vytipoval na mapě a kolem kterých budeme zanedlouho projíždět. Vzhledem k tomu, že se stále nic nedělo, rozhodli jsme se, že si místa půjdeme prohlédnout. Nejprve jsme zastavili u jednoho kopečku jižně od Hohndorfu, kam ale, jak se hned ukázalo, byl vjezd zakázán. To jsme si v Německu nedovolili pokoušet, a tak tato doplňková cesta skončila hned na kraji odbočky. Došlo na první svačinku a pak jsme si zaházeli s frisbee, což – jak jsem se dozvěděl – je hlavní náplní takovýchto výjezdů. O tom jsem nepochyboval, neboť Tomáš a Luboš to na rozdíl ode mě perfektně ovládali.  V tom se najednou v našem hracím poli objevil menší prašný vír, na češ do něj Tomáš pohotově vběhl a s nadsázkou konstatoval, že „už má dneska splněno“. 

  Pak jsme po chvíli konzultací usoudili, že ještě navštívíme druhý z místních kopců asi o pár km severněji. Ten byl ale mnohem lepší. Výhled od jihu, přes západ, sever až téměř na východ s Krušnými horami. I zde jsme si zahráli oblíbenou hru, pak jsme chvíli básnili a představovali si, jak otevřenou krajinou přímo před námi prochází trojková bouře a diskutovali nad tím, kterou z níže se rozkládajících vesnic necháme „odepsat“ tím tornádem. Humor ale postupně docházel s tím, jak běžel čas a pořád se nikde nic nedělo. Rozhodli jsme se, že opět trochu popojedeme na severozápad blíže k oblasti označené trojkou, přičemž mezitím snad konečně něco vznikne. Definitivně jsme se usadili na okraji Chemnitzu v lokalitě Rabenstein, s tím, že budeme už jen vyčkávat na vývoj situace. Tomáš už začínal být značně nervózní hodnotil dosavadní vývoj velmi nepříznivě a poprvé padly slova jako „fiasko trojky“. Co chvíli koukal do mobilu na případné vydání mezoměřítkové diskuze, která se v podvečer skutečně objevila. Po chvíli ticha pak zklamaně konstatoval závěr, že v oblasti označené třetím stupněm nejspíš žádné bouřky nebudou kvůli nedostatečnému ohřevu zemského povrchu a výskytu nízké oblačnosti. Chopili jsme se opět svého létajícího talíře a zoufale vyhlíželi jakoukoliv změnu v počasí. 

  Následně jsem si v dálce na jihu všimnul, že jistý konvektivní oblak dorostl docela vysoko a Tomáš za chvíli potvrdil na radaru i slabý doraz. Tou dobou se obloha nad námi pokryla jakýmsi stratokumulem a zakryla slunce. Stejná oblačnost pokračovala v dlouhém pruhu daleko na sever a taktéž i na opačnou světovou stranu. Bylo to přímo nad námi, takže se vůbec nedalo určit, oč se jedná. Malé útržky na okrajích mraku ale vykazovaly jasný konvektivní vývoj, ba se jednalo o castellany. Postupně se vyvinula typická rozvlněná základna, která se někdy vyskytuje u ranní bouřkové konvekce.

  

  Pak jsme se nějak neshodli v tom, co dál dělat. Já jsem byl pro to, abychom neprodleně vyjeli na východ a dostali se tak před čelo právně vznikající bouřkové linie. Tomáš zase chtěl ještě dále setrvat na místě a počkat, co se z toho doopravdy vyvine, aby jsme si tímto ukvapeným manévrem neodřízli cestu k opravdovým silným bouřkám, které by přecejen vznikly poblíž „trojkové“ oblasti. Byl jsem už docela na nervy. Tomáš zanedlouho s pomocí radaru hlásí vznik nových srážkových jader dále severu a také na jihu z tohoto pásu. Po chvíli přidává i informace o prvních detekovaných blescích. Obloha mezitím dál tmavne, objevují se podivné zakulacené sníženiny a celé nás to pomalu přechází. Na severu je už dokonce vidět jasné srážkové pole. Z jihu zase začíná hřmět. Že bychom konečně už vyjeli? Ne, to nehrozí. Klídek, pohodička a frisbíčko… Tak jsem se alespoň naplno věnoval focení základen, které posupně přešly v něco, co se už dalo nazvat i úlovkem. Z jižní buňky najednou začaly práskat blesky jen pár kilometrů od nás a došlo i na první kapky, které rychle houstly. 

  

  

Radarový snímek zobrazující čerstvé bouřky vznikající kolem Chemnitz v Německu. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 258 kB

  Najednou Tomáš přichází s rozhodnutím pro přesun. Trasu má již naplánovanou, stěžejním prvkem cesty je vhodně situovaná dálnice. Jak se ale přesouváme na východ, stále více vjíždíme do srážkového pole. Místní bouřkový systém se vyvinul do čtyř do linie seřazených silných bouřkových buněk, přičemž aktuálně vypadá velmi dobře ta nejjižnější. Některé z jejich podivných základen jsou vidět i během cesty, a tak jsem přistoupil k neobvyklému kroku – k focení za jízdy z okna auta. Na to, jakou jsme to jeli rychlostí, to nevypadá úplně nejhůř. 

  

  Pak znovu vjíždíme do nějaké oblasti srážek a rychle se střídá déšť různé intenzity. A najednou nějaký rámus. To jsou kroupy! Celých 7 minut jsme skřípali zubama, pak si hlavně Luboš oddechl. Velikost naštěstí zřejmě nepřesáhla 1,5 cm. Pravítko jsme nepoužili, neboť síťka na motýly ve výbavě nebyla :-). Najednou vidíme, že už jedeme po suchém povrchu a krátce nato doznívají i poslední kapky deště, které jsou v dané lokalitě vlastně těmi prvními. A jsme před bouřkami!

  Jižně od Drážďan Tomáš navrhuje sjet z dálnice na obec Bornersdorf, a dostat se tak do dráhy té nejjižnější z bouřek a to na místě s dobrým výhledem na západ, které má už také připravené. Současně od něj přichází i špatná zpráva – bouřky prý začínají slábnout. Zakrátko už jsme na místě, kde nás upoutá téměř malebná krajina plná pastvin s krásným údolím v popředí, mimořádným výhledem nejen na západ a hlavně bouřkou jako na dlani, která je podle všeho supercelou. Musím říct, že Tomášovy pověstné navigační schopnosti se skutečně potvrdily. Všechny nás ale trochu zklamalo, že bouřky ve skutečnosti nevypadají tak úchvatně, jak by se mohlo zdát z radaru. I přesto jsme rozbalili své náčiní a pustili se do focení. Tomáš i Luboš nainstalovali své trigery a brzy jásali nad prvními výsledky. Já tuhle věcičku pořád ještě nevlastním, tak jsem si aspoň fotil strukturu bouřek a koukal jim občas přes ramena na to, co vyfotili. Bouřka se za chvíli bohužel téměř úplně rozpadla a zůstalo jen u focení posledních blesků z kovadliny. „Tak už to snad zabalíme, né?“ vyzval jsem kolegy. Už sahali na foťák, že ho uklidí, když v tom zazářil krásný blesk. Bylo to všechno opravdu ve zlomku vteřiny, takže nikdo nevěděl, zda a co vyfotil. Po okamžité kontrole fotek naštěstí oba konstatovali, že blesk mají a nerozmáznutý. Postupně se ale vytratily i poslední blesky, a tak jsme se rozhodli skončit. Jen se kluci chvíli hádali o tom, kdo to první vypne. 

Radarový snímek s detekcí blesků CELDN zobrazující postup německých bouřek k SV. Křížek značí Ústí nad Labem. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 258.4 kB

  

  Timelapse vývoje:

  V další etapě jsme zamířili zpět do naší domoviny, neboť jižněji mezitím vznikly nové bouřkové systémy a jeden z nich mířil do SZ Čech. Zvažovali jsme, že vyjedeme přímo na vrcholy samotných Krušných hor, nicméně na základě vývoje situace jsme usoudili, že komplikovaný výjezd do hor by nás příliš zdržel, a proto Tomáš navrhl jiné, jižněji situované místo u obce Pesvice. Znovu jsme vybalili své přístroje a zkontrolovali problikávající oblohu – tentokráte už v nočních barvách. V tomto případě nám výhled západním směrem trošku zacláněl lesík a k tomu cestu, jež jsme obsadili, opakovaně křižoval traktor snažící se zřejmě na poslední chvíli odvézt slámu z pole nebo co. Za sebe musím říct, že na to, kolik v tom bylo blesků, ta struktura opět nebyla nikterak výjimečná. Jediným mým hodnotným úlovkem z této bouřky byl jeden CC blesk, který se krásně rozjel po obloze a vešel se mi akorát do záběru včetně tří CG-ček v popředí se světly Chomutova.  Jiným zajímavým úkazem byl poměrně výrazný power-flash, který jsme všichni pozorovali. Foťák jsem ale zrovna v tu dobu měl odstavený a jakmile to začalo blikat, vůbec jsem nevěděl, co s ním mám dělat. Pozorování ukončil déšť, který se spustil bez varování, a tak jsme museli v rychlosti balit. 

  

  Následně nás obklopuje neorganizovaná bouřková oblačnost ze všech stran a i přesto, že jedeme jihovýchodním směrem, se stává faktem, že se začínáme nacházet spíše na zadní straně bouřek – zejména nových systémů, které mezitím pokryly západ Čech. Někdy touto dobou Tomáš zničehonic vyslovil jakousi větu, která zněla jako „Co se to sakra žene na Nové Strašecí!?!“ Radar skutečně ukazoval, že ve středních Čechách vznikla silná liniová bouřka, která postupuje na Nové Strašecí, ale i Slaný a další naše známé lokality a snahu o její dostižení můžeme vzhledem ke své současné pozici rovnou vyloučit. Tak tohle tu ještě chybělo. Nejen, že jedeme do „trojky“, kde nakonec nic není, ale možná se v naší domovině odehraje lepší bouřka, než vše, co jsme dohromady za celý den pochytali… Od té doby pro mne celý tento výjezd nabral hořkou příchuť, a tak ani nevím, co se vyfotilo na naší poslední zastávce u Žatce, kde jsme se snažili chytat blesky na zadní straně jedné z odcházejících bouřek. Připadalo mi úplně zbytečné pokoušet se o takový póvl. 

Radarový snímek s detekcí blesků CELDN v čase 23:15 SELČ. Křížek značí Žatec. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 244.2 kB

  Pak jsme se definitivně rozloučili s Tomášem, který jel dále svou cestou.  S Lubošem jsme pokračovali zpět do obce, kde jsem parkoval se svým autem a tam se nečekaně odehrálo takové poslední dnešní setkání s bouřkou. Už cestou docela přibývalo silnějších blesků a jak jsme dorazili na parkoviště, tak se to teprve rozjelo. Spustil se slejvák, že jsem měl problém přeběhnout pár metrů do svého auta. Ani z hlediska bezpečnosti to nebylo úplně jisté, protože některé CG-čka šly i pod kilometr a byly to tak dnešní nejsilnější hromy. Na zpáteční cestě do Slaného se povalovalo plno spadaných větví, až jsem se některým musel vyhýbat. Tak tady to muselo řádit! Doma jsem si pak konečně pustil plnohodnotnou radarovou animaci a mimo jiné jsem zjistil, že nás ta bouřka naštěstí vzala jen okrajem. Tím pádem se paradoxně nejednalo o takový propadák, jak se mi původně zdálo :-).  

Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující noční postup bouří. Křížek značí Slaný. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 3486 kB

---

D. Müllerová, J. Drahokoupil – Brandýsek; Třebusice, okr. Kladno

  Stupeň č. 3 Estofex nevydává zrovna každý den a když už se tak stane, je to pro všechny lovce bouřek svátek. Na našem území k tomu dojde jen jednou za pár let. V úterý 1.8. se tak sice nestalo přímo u nás, ale v sousedním Německu, kde se na zvlněné studené frontě  objevila trojka snad na vše možné. A jelikož padala taková slova jako supercely, tornáda, bow echo, derecho.., prostě hotový konec světa, několik kolegů se tam rovnou i vypravilo. Mě zbyla jen bledá závist, neboť jsem si takhle narychlo nemohla vzít dovolenou, a tak jsme doufali, že tady doma na pomezí jedničky a dvojky uvidíme alespoň vzdálenou blýskavici. Maximálně popojedeme někam blíž ke Krušným horám, kdyby tam pár těch supercel z Německa zabloudilo.

  Německo ovšem po ránu skropila čurydeka, se kterou se sice nejspíš počítalo, ale už se  asi nepočítalo s tím, že se jí tam bude natolik líbit, že se jen tak nerozpustí a zabrání prohřívání povrchu a iniciaci bouřek. Odpoledne proto vydal Estofex mezodiskusi, že se celá situace posouvá víc na JV, tedy blíž k nám. Hurá. Bude něco i tady? Ostatně Aladin k nám s něčím počítal, ale až na 2. hodinu ranní. Zase se nevyspíme, po kolikáté letos už? Nadešel večer, ale bouřkám se stále nechtělo a po Německé straně Krušných hor putovala jen stratiformní zelenina. To bude fail, přestávala jsem doufat. Nakonec před zeleným lívancem naskočilo pár buněk uspořádaných do pásu, možná i supercel (cena útěchy pro naše zklamané kolegy na výjezdu v Německu) a spěšně se odsouvaly k SV směrem k Polské hranici.

  My jsme zatím vyrazili na Rovina s úmyslem zkusit po setmění sprity. Utábořili jsme se na příjezdové cestě k Pcherským vrtulím. Bylo sice příjemně teplo a pás ukázkových kastelánů na SZ do nás vléval novou naději, že by se přeci jen něco ještě mohlo dít. Tímto ale pozitiva končila. Dohlednost díky zákalu, který by se dal krájet, byla více než mizerná a nad naše hlavy se natahoval jakýsi cirrovitý hnus, na kterém jsem sice později detekovala kolem Měsíce slabé malé halo, ale jinak to bylo naprosto kontraproduktivní. 

  Dnes si můžeme o spritech nechat leda tak zdát. Zatím nám čekání zpestřovala oblaka krvežíznivého hmyzu, jež se právě chystala zasednout k večeři a aby jim lépe chutnalo, vítr, který se právě zvedl, dopravil odkudsi pronikavý zápach hnoje. Zalapali jsme po dechu. “Zelenina” na západě zdolala naše státní hranice a začaly se v ní tvořit bouřkové buňky. Tak jen pojďte. Blýskavice ovšem kvůli snížené dohlednosti na sebe dala celkem dlouho čekat. Zato pak se rozjela hotová diskotéka. Po celém západním obzoru prolétávala cégéčka v celkem slušné intenzitě. Jak se bouřka blížila, ubývalo cégéček a nastoupily anvil crawlery. Celkem oblíbený typ mezimračných, často velmi větvených blesků. Drtivá většina byla ovšem ukryta v mracích, které tak svítily celkem v kuse. Občas nějaký crawler vyletěl i s viditelným kanálem, bohužel klasicky často mezi expozice či při úpravě nastavení. Přesto se něco málo povedlo.

  

  

  

  Bylo patrno, že na čele se formuje poměrně mohutný shelf. Podle radaru se to tvářilo skoro jako menší bow echo. To bude mazec. Čelo se rychle blížilo, jako by po nás natahovalo ruku. První kapky a asi budeme muset balit, ač jsem se nemohla od té podívané utrhnout. “Bow echo” mezitím detekovalo naši pozici a provedlo úhybný manévr ke Slanému. Dokonce se v něm objevilo i pár bílých pixelů, což by mohlo znamenat kroupy, tudíž nás to zas až tak moc nemrzelo. Rozhodli jsme se přesunout k Třebusicím. Déšť už nám sice znemožnil focení, ale chtěli jsme se alespoň ještě chvíli dívat. Nakonec ale bouře zeslábla a už z toho zbyl jen občasný problik v dešti. Bylo už dost pozdě, tak jsme tedy výjezd ukončili a zamířili domů.

  A zatímco jsme se chystali do peřin, u Kladna naskočila v zeleném lívanci vnořená buňka a začalo to tam pěkně dunět, navíc provokativně na chvíli přestalo pršet. S mrazením v zádech jsem zvládla cestu do koupelny a zpět. Fuj, bouřky doma nemám ráda :-P…

---

Související odkazy:

http://www.estofex.org – European Storm Forecast Experiment

http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav

http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=51&t=1744 – Bouřky 1.8.2017 ve fóru A.S.S.